Křišťály moci: Minotaurus - Michaela Burdová

27. července 2015 v 19:00 | Terka M. |  Recenze knih
  • Už jsem tu recenzi měla zveřejnit před týdnem, protože tak nějak takovou dobu ji mám přečtenou, ale vždycky mi do toho něco přišlo (kecám, jen jsem byla líná), nicméně dneska ji zveřejňuji. No, a taky bych nejpozději tento týden mohla zveřejnit hodnocení za červen. Jenom bych ráda ještě upozornila, že pokud jste nečetli třetí díl této série (nebo ji nečetli celou), recenzi nečtěte, abych vám nezkazila 'překvapení'. :-)

---

Název série: Křišťály moci
Podtitul: Minotaurus
Autorka: Michaela Burdová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2012
Počet stran: 292 s.


Hodnocení obálky:

Na obálce máme Minotaura tuším, že zrovna, když ho lapili a zavřeli do bludiště, odkud není návratu. Dole by podle všeho měli být vesničané, kteří tak učinili. Celkově na mě obálka působí dobrým dojmem a je opravdu povedená, no, a já prostě nemám slov.

Hodnocení knihy:

Abych byla upřímná, knize bych - na rozdíl od předchozích dílů - dala čtyři hvězdičky. Bylo to jako obvykle skvěle napsané, nemusela jsem si zvykat na styl Míšina psaní stejně, jako u Syna pekel, ale přesto... hrozně mě zklamal závěr celé série. Především pak jedna věc, která se na konci stala. Nad tím dokážu jen bezmocně kroutit hlavou. Fakt, že autorka zabila jednu z mých oblíbených postav, mi přijde neodpustitelný.

Ze zcela zřejmých důvodů vám neřeknu, o koho se jedná, ale... po události, kdy Leja skočila z věže jsem prostě doufala, že Sorganovi se nějak podaří přežít, protože on a Terien, to bylo prostě nejlepší. Kdežto Terien a Edrian? Cože? Ne, ne a ne. Vážně jsem na Míšu právě kvůli tomuto naštvaná. Tohle prostě nemůže. To není fér. I když ano, na Goodreads v komentářích jsem četla srovnání s Harry Potterem.

A asi je má reakce přehnaná, ale já prostě nemůžu jinak. Když si něco na začátku představujete, je pro vác zklamáním, když se tak na konci nestane. Celkově se mi kniha líbila. Isgraël tu navíc přichystal velkou bitvu o vládu nad Mianthilií, takže ani navzdory konci nelituji toho, že jsem si knihu přečetla. Kromě toho se jedná o poslední knihu ze série, musela bych být hloupá, kdybych ji nechala být.

Neilin se kvůli zármutku po Awrixelově smrti vzdává svého poslání, čímž mě neuvěřitelně vytočila. Připadala mi proto hrozně sobecká. Nemyslela na to, že když nebude bojovat, bude mrtvých mnohem víc, než Awrixel (který je, jak víme všichni z poslední stránky Věže zkázy, z nějakého důvodu naživu).

Když se vrátil, byla jsem ráda, ale zároveň jsem byla podezřívává. Choval se... zvláštně. A Neilin byla neuvěřitelně pitomá, že si to uvědomila až jako poslední, přestože pochybovala. Tak si teď tak zpětně říkám, jestli to zpitomění není dědičné - Leja se totiž chovala stejně. A pak byla strašně slabá.

Já nevím, ale v prvním díle mi byla i docela sympatická a chtěla jsem ji s Edrianem (a pořád chci, přestože to nejde), ale místo toho, aby zesílila, byla slabší a slabší. Přitom toho prožila tolik, že k tomu neměla důvod.

"Nechápej mě špatně, Terien, moc rád bych vás dva nechal o samotě, ale nemůžu riskovat, že potom budeme hledat tvoje kousky po celým lese."
Terien si nad jeho jízlivostí povzdechla. "Sorgan by mi neublížil, R´Tile."
"To je jako ujišťovat myš o tom, že kočka je její nejlepší přítel."

- 83 s.

Nejlepší na celé knize byl stejně R´Tiles s Ellnesou. R´Tiles je tak vtipný, tak skvělý, tak svůj. Zkrátka sám sebou a nepřetvařuje se. Legrace je jeho druhé jméno. Navíc mě svým způsobem rozesmívalo, že měl se Sorganem stejný vztah, jako s Awrixelem v průběhu série, než se usmířili. Na jednu stranu je R´Tiles hrozně tvrdohlavý a nedůvěřivý, ale je taky pravda, že to určitě nejsou špatné vlastnosti, člověk hned nemůže začít věřit všem.

A i když mě závěr zklamal a já až do posledního okamžiku doufala, že to půjde nějak jinak, nebudu nikoho odrazovat od přečtení celé série, protože za mě jsou to právě Křišťály moci, jenž mi přijdou ze všech sérií, které jsem od Míši Burdové četla, nejlepší. Nečetla jsem Poselství jednorožců a upřímně si nejsem tak docela jistá, jestli se mi do toho chce. Mám strach z toho, že je to až moc pro děti...

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Fragment.
(Zdroj obálky naleznete po kliknutí na ni.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 29. července 2015 v 22:44 | Reagovat

Upřímně, přiznám se, že u Sorganovy smrti jsem si trochu pobrečela. Je to krásná recenze, souhlasím s ní, až na to, že Leju a Edriana nemůžu vystátá už od začátku.

2 Katie Katie | Web | 30. července 2015 v 11:46 | Reagovat

No naprosto souhlasím. Postavu kterou nechala zemřít je hrozné. Já jsem doufala že budou spolu a že to zvládne ale ne. Což mě mrzelo ale holt to tak je.. =) Jinak s Lejou - měla jsem ji ráda a s Edrianem by byla fajn ale nakonec mě začala štvát a nevadí mi, jak dopadla.
Neilin se mohla chovat lépe ale tak to ji pro jednou prominu. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.