Knížkometr podruhé - aneb kolik metrů knih máš doma?

28. července 2015 v 21:34 | Terka M. |  Projekty
  • Mám tu pro vás již druhý ročník Knížkometru, který jsem vám slíbila. Mohu říct, že oproti minulému roku se počet mých knih zvýšil (a to nejen díky recenzním výtiskům, ale také proto, že jsem si za rok strávený v Opavě hodně knížek kupovala), no, a já jsem na sebe při pohledu na svou knihovničku vážně hrdá. :)

---


S dovolením použiji stejnou ikonku projektu, jako u minulého ročníku, neboť se mi vážně moc líbí a vlastně jsem ani neměla energii vytvořit novou. Možná příští rok ano. Čtete správně, ráda bych tento projekt uskutečnila i příští rok v létě, i když s největší pravděpodobností na blogspotu.

Nejsem si jistá, zda se vyjádřím úplně přesně, ale blog.cz mi přijde jako takový blogerský inkubátor, jesličky, školka... samozřejmě to nemyslím ve zlém. Jsem vážně šťastná, že jsem si první blog založila právě zde, ale čas plyne jako voda a já stárnu. A můj blog také. Navíc pokud se nepletu, tak kdyby to bylo dítě, za rok bych ho odváděla do školy, přibližně.

Přesto se nechci jen tak sbalit a odejít. Říkala jsem si, že tak učiním za rok, ale pokud budu mít stejné pocity, jako nyní, ráda bych se trvale přestěhovala na blogspot začátkem příštího roku. Takže tak, no.

Nejdřív tedy zmíním, v čem spočívá tento projekt a kde jsem na něho původně narazila. Psalo se šestnáctého července 2014, když jsem zveřejnila první ročník tohoto projektu. Předtím jsem v naší městské knihovně viděla soutěž se stejným názvem - Knížkometr. Jistě, mohla jsem vytvořit vlastní, ale tenhle se mi líbil a připadal mi všeříkající, tak už jen zbývalo vyndat knihy z knihovničky, vzít metr, fotoaparát, případně mobil a jít to zkusit udělat po svém.

Tento rok to naproti tomu bylo náročnější, ale alespoň jsem si díky tomu mohla uspořádat knihovnu (plus jsem si zvládla udělat i excelovou tabulku, do níž jsem vlastní knížky zapsala), která to už opravdu potřebovala. Mohu říct, že s výslednou podobou jsem spokojená.

A tohle je ona. Moje nově upravená knihovna. Nejméně knih je v oddělení romantiky, kde Girl Online, knížky od Kateřiny Petrusové (Pekáč buchet a S hlavou v oblacích pejru), Diabla (knihu z Pony klubu), Terezománii od Petry Braunové (tu jsem dostala ještě před patnáctým rokem života, tuším a vím, že se mi v době, kdy jsem ji četla, určitě líbila), ještě Aktu usoužené puberťačky od Ros Asquithové, kterou jsem tedy taky dostala, ale nečetla, protože mě nezaujala. A možná bych se ji i pokusila prodat, jenže nějak to nedokážu. Kniha je kniha.

Nahoře mám Rozumy do kapsy, pak takovou šperkovnici, kterou jsem kdysi dávno dostala od babičky a kterou nepoužívám, takže na ni stejně padá prach. Hned vedle ní mám uložené knížky z knihovny. V předchozí verzi knihovny jsem ty knížky měla na spodní poličce, ale změna je život a tahle změna se mi líbí.

Navíc jsem si dolů dala knížky, co si chci opravdu moc přečíst. Nahoře mám dále knížky od Agathy Christie (první či druhé vydání), které si koupil děda, ale vzhledem k tomu, že já si knížky od ní chci opravdu přečíst a dědeček je již pět let po smrti, byla by škoda, kdyby na ně padal prach (což je technicky vzato nemožné, protože jsou zavřeny za sklem), knihu od Eda McBaina Zemřela jako Sadie, jenž mě tedy nezaujala, ale zase je mi blbé se jí zbavit, zvlášť, když jí odstává úvodní stránka.

Chrám Matky Boží v Paříži od Victora Huga a Zabijáka od Emilé Zoly, to jsou knížky, které mi z dědovy knihovny přinesl před pár lety taťka, jelikož jsem je měla v povinné četbě. Šíleně mě štve, že jsem si na ani jednu z nich pořádně nenašla čas a nepřečetla si je, ale pevně věřím, že i na ně se jednou dostane. Kulička od Maupassanta, tu jsem vyhrála v soutěži a také jsem se ještě nedostala k ostatním povídkám, přestože Kuličku jsem četla k maturitě.

Pravidla českého pravopisu a Slovník cizích slov. Pravidla jsem si vzala z dědovy knihovničky sama, kdežto Slovník cizích slov jsem od něho dostala. Ale zkrátím to, dobře, jinak by tenhle článek vydal na dva. Tři díly Hrabě Monte Crista, Stoletý stařík, 1984, Nostradamus.

A kniha o Vsetínu, kterou jsem využila v prezentaci do školy. Doctor Who: Dalecká generace. Tak padne náš svět. Arkádie. Série Hon. Once Upon a Time: Bylo nebylo. Hvězdy nám nepřály, Papírová města a o poličku níže mám Hledání Aljašky. To proto, že patří mezi knihy, co bych si chtěla přednostně přečíst.

Osm dílů Upířích deníků, Zakázaná hra od Smithové. Hladová přání a Vílí kruhy od Terezy Matouškové. Omlouvám se, že jsou ve společnosti upířiny, protože hned nato následuje Upíří odplata a Pensylvánský upír. A mně se Vílí kruhy a Hladová přání hodily pouze k těmto knihám, svou velikostí, abych byla přesná. Severská krimi trilogie, která mě v knihkupectví vyšla pouze na dvě stovky, komplet. Nekupte to, že, zvlášť když to má takovou tloušťku. Mezi dvěma ohni, Spi sladce, Ztracená brána, Ženevský podvod a pak klasicky - Brownovky.

Nalevo v knihovně mám knížky, které jsem si nedávno koupila z buxu a o nichž jsem psala i na blogu - kromě nich jsem tam však zařadila Knihkupce, trilogii od Veronicy Rossi (za padesát korun jedna, když jsem byla ve Zlíně na Papírová města), Horečku, Stínovou trilogii, z níž mám dva díly, Delikátního Dextera, Destrukční deník, Čarodějky z East Endu (kterou jsem pro změnu vyhrála u Katie), Lekci tvůrčího psaní od Viewegha, knihy od Míši Burdové, Rozpolcení a Boj o trůn (Dědička tehdy v levných knihách v Praze nebyla) a Šepotání. A i když jsem ani zdaleka nezmínila všechny, byli bychom tu ještě dlouho, takže se hned přehoupnu do toho, kolik jsem naměřila. Tentokrát jsem se neodvážila dát všechny knihy na sebe.

V letošním roce tedy mám v knihovně 270,5 centimetrů knih, což je oproti mým loňským 79 centimetrům opravdu něco neskutečného.

Celkový počet knih se podle mnou tvořeného seznamu pohybuje kolem 114 knih, a i když to pro někoho nemusí být závratné číslo, já jsem za něj naopak hrozně šťastná. Přesně něco takového jsem si totiž přála.

A stejně jako v minulém roce, i v tom letošním jsem vymyslela pár otázek (vážně jich bude málo) pro případ, že by někdo, kdo by se rád zúčastnil, nevěděl co všechno do článku napsat. Dále bych ještě zmínila, pokud budete článek s Knížkometrem sdílet na sociálních sítích, zařaďte tam někde hashtag #Knížkometr a pokud se chcete zúčastnit, ale Facebook ani nic takového nemáte, stačí když mi pod komentáře vložíte odkaz na článek, já se velmi ráda podívám.

1. Když se podíváš na svou knihovnu, jaké slovo tě při tom napadne?
(Jedním slovem je prostě... velká. Tedy, větší, než bych si kdy dokázala představit, ale při pohledu na ni cítím takovou zvláštní hrdost a lásku v srdci.)

2. Na co jsi ve své knihovně nejvíc hrdá/ý?
(V současné době asi na to celkové poskládání knih. Kupříkladu se mi vážně hrozně líbí umístění knih z knihovny a pak také to, že jsem v knihovně našla poličku i na knihy, které bych si ráda co nejdřív přečetla.)

3. Vyjmenuj všechny knihy, u nichž ti chybí nějaký díl.
(U tohoto bych například zmínila Stínovou trilogii, u níž mi paradoxně chybí první díl - Čarodějka stínů, který marně hledám a nikde nenacházím. Pak také ze série Dědička mi chybí první díl. Temná horečka má podle všeho pět dílů, já mám však pouze tři. Upíří deníky, ale u nich si nejsem jistá, zda mám o doplnění série zájem - přece jen to číslo se pořád zvyšuje.)

4. Knihy, u kterých jsi rád/a za jejich pořízení, případně darování.
(Jsem šťastná, že mám v knihovně knihy Dana Browna, který si vážím asi nejvíc a které jsem dostávala k Vánocům - myslím, že bych si k těm dalším mohla přát jednu z těch, kterou nemám, ale četla jsem ji: Digitální pevnost, ta mi tam vážně moc chybí. Pak jsem ráda za koupi knihy Prázdné místo, která byla v Opavě ve slevě a Volání kukačky v paperbacku, jež tehdy nebylo ve slevě, ale říkala jsem si, aby tomu Prázdnému místu nebylo smutno... :-D)

5. Lituješ, že sis nějakou knihu koupila?
(Ano, docela lituji, že jsem si koupila Destrukční deník, který jsem do dnešních dní pořádně nevyužila, ale od té doby jsem udělala několik lepších nákupů, které mi to vynahrazují, takže už mě to ani nějak nemrzí. Jen mě štve, že zatímco někdo s ním dokáže dělat zázraky, já se nemůžu odhodlat k tomu, abych se k nim přiblížila, a když už ano, stejně jsou to čmáranice hodné malého dítěte. Naproti tomu 101 mandal pro krásný den jednoznačně miluji.)


Budu ráda za vaše zapojení do tohoto projektu a jeho sdílení prostřednictvím sociálních sítí a hashtagu #Knížkometr, případně vložení odkazu na článek do komentáře. Ať už učiníte jakkoliv, budu ráda, když mě o tom budete informovat, ráda si váš článek přečtu. Vážně moc ráda. Už teď se těším a snad se netěším marně. :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. července 2015 v 20:29 | Reagovat

Taky bych si mohla udělat pořádek v knihovně :D Přibylo mi tam nedávno dost knih... :)

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 29. července 2015 v 21:22 | Reagovat

Jelikož mám novou knihovnu, moc nevím, jak to tenhel rok udělám, ale asi to nějak zkusím. Ale až budu mít náladu. Hned se do toho nepohrnu. Ale během srpna to udělám. Moc ale že? :D

3 Katie Katie | Web | 30. července 2015 v 11:51 | Reagovat

Já ti tak závidím tvoji knihovnu. =D Taky bych měla ráda takovou velkou ale mé knihy se už nikam nevejdou. Nejen že mi nikdo novou nechce pořídit nebo udělat, ani by se mi do pokoje nevešla. =D
Máš dobrou sbírku knih.
Ráda bych si jednou přečetla nějakou tu knihu od Dana Browna ale nějak nestíhám.=D

4 Casion Casion | Web | 25. srpna 2015 v 16:02 | Reagovat

Projekt je super a snáď sa tento rok konečne zapojím, zaujalo ma to :D Máš mnoho zaujímavých kníh, tvoj nárast v ich počte je naozaj výborný a gratulujem k nemu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.