Mělo by se v knize poděkovat rodičům?

20. května 2015 v 21:12 | Terka M. |  Filozofické debaty
  • Zrovna jsem dočetla recenzi prvních dílů Křišťálů moci (recenze bude pravděpodobně zítra) a jak je mým zvykem, čtu i poděkování a vždycky, když v knize autor děkuje rodičům za podporu, říkám si, jestli bych to tak neměla udělat i já, přestože od nich nějakou velkou podporu necítím. Spíše žádnou, než vůbec nějakou.

---


A taky kvůli tomu mě napadlo, o tom napsat článek, protože mi na jednu stranu přijde blbé, kdybych jim nepoděkovala, ale na tu druhou mi přijde, že kdyby ano, kdybych jim opravdu poděkovala za podporu v psaní, tak bych vlastně lhala a to nechci. Vím, že si mou knihu budou zaručeně chtít přečíst (samozřejmě až příběh dopíšu, přijme ho nějaké nakladatelství a kniha vyjde) a kdyby tam v poděkování o sobě nenašli ani řádku, připadalo by mi to jako zrada či jak bych to řekla.

Vím, že bych stoprocentně chtěla poděkovat mému zesnulému dědovi, který mě už odmalička vedl ke čtení a vlastně mě i tak nějak v tom psaní podporoval. Určitě i oběma babičkám a druhému dědovi, s nimiž se o psaní dokážu bavit daleko víc, než s rodiči. Navíc jsem před časem zjistila, že babička něco satirického taky kdysi psala, bohužel už to pravděpodobně neexistuje nebo se tím babička nechce chlubit... chtěla jsem si něco z toho, co napsala, přečíst. Sakra, jedná se o prvního člověka z mé rodiny, kdo přiznal, že kdysi dávno psal! Nemůžu přesně říct, kdy, protože si nevzpomenu, ale prostě se při pocitu, že někdo z mé rodiny také psal, usmívám.

Dále bych určitě poděkovala betareaderům, kteří si to dílo přečtou, zhodnotí, proškrtají, co se nehodí, možná i odmažou nějaké chyby, kterých jsem si po zpětném přečtení nevšimla. Zcela určitě i vybraným blogerům za podporu, ale přesto pořád nemůžu napsat, že bych poděkovala svým rodičům.

Ani tolik známých, kolik všichni ti autoři, nemám. Někdy si prostě dokážu představit, že si i s tím omezeným počtem známých dokážu poradit a napsat poděkování na jednu stránku. Poděkování knihovně, že jsem tam mohla chodit; knihovnicím a knihovníkům, že ke mně vždy byli milí; učitelům na základní a střední škole. Jo, ono by to poděkování na stránku a něco zcela určitě šlo a myslím si, že bych se za něj ani nemusela stydět. Mám v hlavě takový hrubý odhad, jak ho napíšu, ale k rodičům mě prostě napadá jen prosté "děkuji", ne žádné "děkuji za podporu", apod. a mrzí mě to. Ono možná i to jedno slovo stačí na všechno, to se říká, ale mně to přijde jaksi málo.

Proto také čtu ta poděkování. Zkrátka abych věděla, co do něj autoři píší, protože já jsem rozhodnuta, že až se mi jednou podaří vydat knihu, to díky do něj napíšu. Chci být připravena na všechno, což ve své podstatě znamená, že bych to poděkování měla radši napsat hned, abych se s ním nemusela trápit po dopsání a následném poctivém přečtení.

A co vy? Už jste nad tím někdy přemýšleli?
Poděkovali byste svým rodičům?
Komu byste tak obecně poděkovali?

(Zdroj obrázku naleznete po kliknutí na něj.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kerria Kerria | Web | 21. května 2015 v 8:53 | Reagovat

Není to lehké. Poděkování rodičům nemusí být samozřejmostí. Ale pokud zmíníš celou rodinu, tak vynechání rodičů bude působit blbě i na čtenáře. Nakonec vždycky se najde něco, za co se rodičům dá poděkovat. I ta podpora se dá najít v maličkostech, které si třebas neuvědomuješ (nerušili tě při psaní, uvařili ti oběd, čaj, kávu... ) A určitě se v knize odráží tvoje osobnost, kterou máš právě díky rodičům - ať už tě ovlivnili pozitivně nebo negativně :-)

2 Terka Terka | E-mail | Web | 21. května 2015 v 12:04 | Reagovat

[1]: Jo, to jsem si taky říkala. A někdy mě v hlavě napadne celé to poděkování se vším všudy, ale někdy, jako třeba včera, když jsem dočetla první díl Křišťálů, se nad tím až přehnaně zamyslím. A ano, i mně by to připadalo divné, jako kdybych je zradila... ono by ve své podstatě stačilo i to pouhé díky. Je to sice jedno slovo, ale svým způsobem má určitou sílu. :-)

3 Katie Katie | Web | 21. května 2015 v 12:25 | Reagovat

Tak nikde není psané, že MUSÍŠ děkovat třeba právě rodičům. Záleží jak to podle mě hlavně cítíš. Spíš bych se zaměřovala na ty, kdo tě opravdu podpořili a stály při tobě. Nemyslím si, že by vyznělo až tak blbě, když by si zmínila třeba právě tu babičku nebo dědečka. Přeci jenom oni tě třeba přivedli ke psaní nebo něčím přispěli. Asi je to věc názoru a asi bych to já moc osobně neřešila. Pravda ale je, že  mě by v psaní asi podporovali ale taky bych je třeba nedala na první místo. =)

4 Tulačka Tulačka | Web | 21. května 2015 v 12:45 | Reagovat

Děkuji své kočce, že mi pravidelně každý večer lehá na klávesnici a počítač mi úspěšně přehřívá. Dále své mamce, která mi tak ochotně nechce nosit kávu, když ponocuji a dále svému otci, jehož ustavičné chrápání mě doprovází za zvuku mých prstů cvakajích do klávesnice. A v neposlední řadě musím poděkovat bratrovi, že na mě chodí každou noc klepat a nadávat mi ať konečně zhasnu lampičku, že ho tím budím.

Tak to bych napsala ve zkratce :-D
Ne a teď upřímně. Nepřemýšlela jsem nad tím. Vlastně ani jednou mě nenapadlo napsat poděkování. Ve starších knihách taky ty poděkování nejsou (Nebo snad ano? 8-O ) Ale jinak souhlasím s Kerrie. A myslím si, že by k děkování stačila i jedna, dvě věty. To taky občas vidím v knihách a kolikrát je to daleko lepší než pět až deset stran o tom, jak úžasní všichni byly když mě podporovali. Tedy chci říct, ne že by nebyli, ale proč o tom tolik psát a zbytečně si ničit nervy? V mém případě by asi stačila jedna věta: "Děkuji rodině za podporu." a měla bych to zfouklý. Jsou v tom zahrnuti všichni kdo mi kdy pomáhali při psaní nebo neustálém snění. No možná je v tom i zahrnuto pár lidí navíc a to těch, které ani neví, že občas píšu :-D  ale to nevadí. Stejně bych asi knihu vydala pod pseudonymem, takže by na to ani nepřišli, natož aby nad tím přemýšleli.

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 21. května 2015 v 13:08 | Reagovat

Zkus kouknout do Deníku Dity P. úplně vzadu je poděkování a docela by ti mohlo pomoct.
Dita začíná ve stylu - děkuju těm a těm za recept na okurky, těm a těm za krásné talíře... bla bla.. a nakonec dojde na rodinu. A svému příteli (dnes už manželovi) napsala jen jediné. Markovi.

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 21. května 2015 v 18:01 | Reagovat

No, já osobně to mám trochu jinak, protože to byli právě rodiče, kdo mě ke čtení přivedl, a navíc mě vážně podporují, ale naprosto ti rozumím. Také bych nad tím přemýšlela, a asi dospěla ke stejnému závěru jako ty. Prosté děkuji by asi stačilo. Potěší je to, a určitě nad tím nebudou příliš dumat.
Mimochodem, já také čtu i Poděkovaní. Připadá mi, jako bych bez něj knihu nepřečetla celou...

7 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 21. května 2015 v 20:07 | Reagovat

Ještě než se pustím do článku ti musím říct jednu věc. Podle mě se ptáš na špatnou otázku.

Upřímně? Komu poděkuješ je tvoje věc. A rosičům nemusíš děkovat za podporu. Můžeš ji mpoděkovat za to, že ti dali život a tys pak mohla napsat knihu. Nikde není psáno, že se rodičům musí děkovat ani to, za co jim poděkovat.

Obecně by záleželo na knize. Ale především nejspíš všem, kteří mi pomohli. Dále někomu, kdo mě inspiroval, díky komu jsem psaní nevzdala a díky komu jsem začala psát. Rodičům určitě a třeba i nějakému odborníkovi, který by mi pomáhal si něco ujasnit. Jednoduše jestli někdy napíšu knihu a budu psát děkování, asi to nebude jen na jednu stránku :D

8 Sára Dracová Sára Dracová | E-mail | Web | 22. května 2015 v 19:02 | Reagovat

Pokud by mne rodiče v psaní podporovali nebo nějak ke knize inspirovali či nějak s ní pomohli, rozhodně by poděkování být mělo. A pak také těm, kteří se na knize nějak podíleli, editor, ... Tak to vidím já.

9 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 22. května 2015 v 19:34 | Reagovat

Omlouvám se, jestli to vypadá, že si dělám reklamu, ale já svojí mamince poděkovala po devětatřiceti letech tady:
http://baruschkasf.blog.cz/1504/matky
Nejdřív jsem se sama musela stát matkou a nějakou dobu si to prožít, abych věděla, co pro mě udělala i když jsem si toho nikdy dřív nevšimla :-)

10 Bublushka Bublushka | Web | 23. května 2015 v 12:14 | Reagovat

poděkuj jen tomu komu chceš, a myslím že budeš mít ještě dost knih do nichž budeš moci ty, na které jsi opomněla vepsat... ale nemyslím si, že je nutné děkovat rodičům- jen když chceš. Já na začátku své "knihy" rodičům děkovala a i bratrovi, víc ne, sama jsem to ale moc nerozepisovala, ale kdybych si nebyla jistá, tak je tam nepíšu... rozmysli si koho tam chceš a někdy i to prostě děkuju stačí...a k tomu že je to na jednu stránku?- no v mnoha knihách to tak je ( i když mě to často nebaví číst XD)

11 Jay Jay | Web | 29. května 2015 v 19:00 | Reagovat

Mě v psaní nijak nepodporovali, spíš jsem slýchával řeči jako: ,,Beztak to nikde nepřijmou" nebo ,,Dyť už to píšeš osm let, má to ještě cenu?". Komu ale poděkuju jsou lidé, kteří mi byli půlku života inspirací a nevědí to. Ani já to nevěděl, než jsem o nich nezačal psát. A v první knize poděkuju osobě, která mi vnukla, ať nevědomky a zcela nevinným způsobem, nápad na celý příběh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.