S hlavou v oblacích (pejru) - Kateřina Petrusová

4. března 2015 v 14:14 | Terka M. |  Recenze knih
  • Tentokrát je tu recenze na knihu S Hlavou v oblacích pejru, která se mi ohromně zalíbila. Líbila se mi zejména ironie hlavní hrdinky, vtip, s jakým je kniha psána a samozřejmě ani příběh nebyl špatný. Odlehčující příběh vhodný na jeden den (a ani ne celý). Mám dojem, že i člověk, který tolik nečte, bude mít tuhle knihu přečtenou minimálně za den.

---

Původní název: S hlavou v oblacích (pejru)
Autorka: Kateřina Petrusová
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2013
Počet stran: 119 s.


Hodnocení obálky:

Vzhledem k tomu, že se v knize odehrává scéna, kdy hlavní hrdinka, letí balónem, mohu s jistotou potvrdit, že se obálka ke knize velmi hodí. Působí navíc příjemně, když se na ni jen tak podíváte a s druhou autorčinou knihou - Pekáč buchet - k sobě vážně neuvěřitelně pasují. Jako kdyby byly součástí jedné série, což nejsou, vzhledem k tomu, že má každá kniha po jednom dílu.

Hodnocení knihy:

Knihu jsem přečetla za pouhý jeden den a smlsla jsem si na ní jako na opravdu dobré malině či jahodě, kterou jsem si utrhla na zahrádce. Tenounká knížečka, která rozhodně nikoho neurazí, ale potěší a zahřeje na duši. Já se u ní třeba chechtala tak, že mi brácha chtěl zrušit ubytování na koleji a místo toho mě poslat do té psychiatrické léčebny v Opavě, ale já si zkrátka nemohla pomoct, protože mě to hrozně bavilo. Ta ironie hlavní hrdinky, ta byla prostě nepřekonatelná a mnohokrát mě rozesmála.

Hlavní hrdinkou je tedy Markéta Mrázová. Paradoxem je, že má i v létě zmrzlé ruce jako sám Mrazík, ale rukavice nosit nechce. A dalším paradoxem je, že se zimního příjmení nikdy nezbaví. Markéta vyráží na celý víkend s přáteli pít, ale zvrtne se to a okolnosti ji dovedou do Lhoty. Teda vlastně kůň, který ji předtím skočil do cesty, když jela autem, ji odveze za člověk, kterému patří.

Abych pravdu řekla, ze začátku mi Markéta připadala chytřejší, pak se chovala jako kráva, jak sama sebe několikrát v knize označila, ale mohu říct, že jsem si ji za celou knihu oblíbila. Jen se prostě chovala hrozně pitomě, když jela podruhé na statek za Pavlem. Upřímně jsem nepochopila, jak si mohla myslet, že byl ženatý a že měl dceru, když se krátce před jejich společně stráveném víkendu, rozešel s přítelkyní, s níž byl pravděpodobně relativně dlouho, ale dobře, beru.

Vlastně mě rozbrečela i tahle kniha. Ale víc jsem se při ní smála. Mnohem víc. Ačkoli, stále si nejsem jistá, zda bych si opravdu dala gulášovou polévku s knedlíčky, kterou vařil Pavel. Ten byl vtipný. A svým způsobem sympatický. Vlastně jsem jeho kroky ke konci knihy už docela předvídala, ale to rozhodně nedělá knihu špatnou. Člověk se u ní perfektně zabaví, načerpá energii... ačkoli, mě to zatím nepomohlo a energie mi zatím nepřišla.

Jsem si stoprocentně jistá, že se ke knize někdy vrátím. Až většinu knih z knihovny vrátím do knihovny. Jak jsem řekla, je to opravdu tenká knížka, kterou slupnete jako malinu a ani na ni nepotřebujete tolik času. Stačí se trochu uvolnit, relaxovat, otevřít tuhle knihu a začíst se... a po 119 stránkách knihu zase zaklapnout, protože máte dočteno. U většího čtenáře by byla ostuda, kdyby to četl týden.

"Cože jsi udělala?"
"Ukradla jsem mu kočku," zopakovala jsem. Na druhé straně bylo chvíli ticho. Pak se Kačenka opatrně zeptala:
"Nějakou drahou? Výstavní? Budeš za ni chtít výkupný nebo co?"

Jedná se o úryvek ze strany 68. Nevybrala jsem úplně ten nejvtipnější úryvek, ale nechtěla jsem vybírat nic dlouhého, co by ještě navíc prozradilo děj, čímž bych vás připravila o překvapení. Jde o rozhovor Markéty a její kamarádky Kateřiny. Pobavilo mě, že její kamarádka je gynekoložka a její manžel patolog a že se jednou před Markétou zmínila, že kdyby byl psycholog, tak by si ho nevzala. Jako patologa hrabajícího se v mrtvolách jo, ale psychologa přehrabujícího se v lidských mozcích, to ne. Vtipné.

Přestože se jedná o romantiku a je fakt, že ne každému asi sedne, myslím si, že za zkoušku to stojí. Přece jen se nejedná o nějakou pěti set stránkovou bichli (kdyby ano, nebylo by to ono), ale jen tenkou knížečku, kterou opravdu - přísahám - při troše štěstí přečtete za jeden den. Pár hodin odpočinku u relaxační a zábavné romantické knihy, neuškodí asi nikomu. Doporučuji.

Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Fragment.
(Zdroj obálky naleznete jako obvykle po kliknutí na ni.)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 4. března 2015 v 14:57 | Reagovat

Myslím, že toto nebude zrovna kniha pro mě. Zkrátka a dobře takové příběhy příliš nemusím, a to už jsem se jich načetla dost. ale recenze je, jako vždy, moc povedená!

2 Lauralex Lauralex | Web | 4. března 2015 v 15:03 | Reagovat

Mě to pořád nějak moc neláká, i když je to hodnocený docela dobře, nevim proč.
A k anketě - Malý princ. :)

3 Sára Dracová Sára Dracová | E-mail | Web | 4. března 2015 v 19:53 | Reagovat

No, rozhodně věřím, že se u ní člověk nasměje a když je tenká, rozhodně si jí přečtu, pokud na ní narazím. Pěkná recenze.

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 7. března 2015 v 16:36 | Reagovat

V podstatě s tebou souhlasím :) Mě sice nikdo na psychiatrii neposílal (což je divné, lidi mě tam posílají často :D) ale od smíchu mě šíleně bolela bránice :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.