Syn pekel: V moci démonů - Michaela Burdová

27. ledna 2015 v 22:09 | Terka M. |  Recenze knih
  • Konečně jsem dočetla i druhý díl Syna pekel od Míši Burdové. Musím přiznat, že to sice bylo na úkor učení se na zkoušky, ale pravdou je, že jsem s touto recenzí nechtěla otálet do dalšího měsíce. Abych pravdu řekla, jako prioritu beru v současné době recenze a učení se na přijímací zkoušky na žurnalistiku a nechci flákat studium současného oboru, přestože mě tak strašně nudí. Vlastně mě na tom, že jsem tu knihu četla tak dlouho, zaráží jedna věc - proč? A jo, mám jednu jedinou odpověď, kterou je škola. Málem bych zapomněla, jak mě ubíjí (zvlášť po minulém týdnu, kdy jsem si ji málem zamilovala), ale už dost řečí a raději si přečtěte recenzi. :)

---

Název: Syn pekel
Podtitul: V moci démonů
Autorka: Michaela Burdová
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 270 s.
Rok vydání: 2013


Hodnocení obálky:

Obálka se mi líbí, navíc se hodí i k předchozímu dílu, takže to beru jako velké plus, že vedle sebe v knihovničce nepůsobí křečovitě. Najdeme na ní vlkodlaka Nerana, jestli se nepletu, pak démony, kteří se v tomto díle probudili a dále... jestli se nepletu, tak ta osoba ležící na zemi je Liadel. Ačkoli, vlastně si celým tím výjevem nejsem jistá, protože ten vlkodlak nevypadá jako ochránce. Možná, že se jedná o Gerrata, který v tomto díle získal mnohem víc prostoru než v tom předchozím?

Hodnocení knihy:

Minule jsem z nějakého mě nepochopitelného důvodu zapomněla pochválit, jak je na začátku knihy napsán jazyk elfů, královských elfů a trpaslíků a je dobré, že to autorka zmínila i v druhém díle, protože v takovém případě o to nebudete v recenzi ochuzeni. Dále se mi líbilo, že bylo v knize nemálo autorčiných básní, a přestože se mi úplně nerýmovaly, určitým způsobem se mi líbily, takže proti nim nemůžu nic namítnout. A také se mi samozřejmě líbily kresby autorky, jimiž nám dala nějakou představu, jak vlastně vypadá Welwetie a jak jednotlivé postavy.

Líbilo se mi, že do knihy autorka připsala i svou vášeň ke psům, kterou věnovala Liadel, která na jedné ze stran řekla Neranovi, že by si přála žít v klidu a mít psa. Tahle informace mi vykouzlila úsměv na tváři. Já mám teda ze psů strach, ale je fajn, takže bych si s nějvětší pravděpodobností pořídila nějakého menšího (případně kočku), ale je pěkné, když autor svou vášeň přenese i na své čtenáře.

Podle mého názoru Neran nezklamal ani ve druhém, závěrečném dílu. A jak jsem se již zmínila, v tomto díle získal i Gerrat, Neranův nevlastní bratr, víc příležitostí, abyste si ho oblíbili, a i když za dobu svého pobytu v knize udělal pořádnou blbost, mrzelo by mě, kdyby zemřel. Co se týče Aragen, musím uznat, že mi ke konci knihy přišla o malinko sympatičtější než na začátku. Pořád byla ta namyšlená holka, ale poznala jsem, že umí milovat.

Drel pomalu vyrazila z kopce směrem dolů k lesu. "Lituješ toho někdy?"
"Člověk může litovat spousty věcí, ale co bylo, už nevrátí zpátky. Proto věřím, že lítost je k ničemu. Naše minulost nás posouvá dál."

Asi chápete, proč jsem sem tu myšlenku ze strany 262 dala. To, co Aragen řekla, bylo asi to nejmoudřejší, co vylovila z pusy za oba dva díly. Naše minulost nás posouvá dál... inu, není to snad pravda?

Ale kdybych měla trochu kritizovat, první díl končil napínavě a já se už nemohla dočkat, až se ponořím do druhého, přesto... zase tu byl ten pomalý rozběh. Ano, seznamovali jsme se s minulostí obou bratrů a bylo to velmi poučné, čtivé... ale vlastně jsem čekala, že to bude pokračovat tam, kde to v prvním díle skončilo. Zase musím přiznat, že to nebyla nějaká velká chyba kvůli které bych třeba litovala, že jsem knihu četla, to ne.

Alespoň jsem se dozvěděla něco o minulosti Nerana a Gerrata. Den, kdy se seznámili a jak spolu žili. Jak se k sobě chovali. Líbilo se mi to. Vím, že jsem otravná s tím, jak se mi snad všechno líbí, jen jsem kvůli tomu potřebovala napsat bod, který jsem tam nečekala. Teda, ne nečekala, ale překvapil mě, to už je snad lepší slovo.

Pokud si tuhle dvoudílnou sérii chcete přečíst, rozhodně doporučuji sehnat si (koupit, půjčit z knihovny...) oba dva díly, protože poté, co přečtete první, už se celí natěšení budete sápat po druhém.


Za poskytnutí recenzního výtisku opravdu moc děkuji nakladatelství Fragment.
(Zdroj obálky naleznete jako obvykle po kliknutí na ni.)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kenz Kenz | Web | 28. ledna 2015 v 17:03 | Reagovat

Konečně slyším, že má strach ze psů i někdo jiný než já ;)

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 19:19 | Reagovat

Já osobně jsem četla jen první díl, myslím, ale i kdybych četla druhý, nepamatuji si ho, což znamená, že mě asi nějak extrémně nezaujal :-)
Každopádně, recenze je moc povedená, stejně jako tato série i když v knihách od této spisovatelky už vidím i pisatelské chyby.

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 20:54 | Reagovat

Podle mě to tam bylo proto, aby se ještě víc napínalo :D

A už se těch pejsků neboj, mají jenom čtyři nohy. Strach z pavouků je oprávění, ale z pejsků? Mají čtyři nohy stejně jako kočka, stejně jako kůň, stejně jako aligátor... jo tohle asi nebyl nejlepší argument :D

4 Katie Katie | Web | 29. ledna 2015 v 14:56 | Reagovat

Mě se tato série také moc líbila. Byla to první série kterou jsem četla a je prostě nejlepší. =)

5 Doporučuji Doporučuji | 29. ledna 2015 v 17:37 | Reagovat

Doporučuji http://albafos.blog.cz
Spousta knih ;-)

6 Sára Dracová Sára Dracová | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 17:53 | Reagovat

Obálka se mi velmi líbí, strach ze psů mám také tedy z těch velkých, vypadá zajímavě, rozhodně si oba díly v budoucnu přečtu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.