No tak, řekni to.

8. prosince 2014 v 21:21 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Zase jsem se pokusila o takovou rádoby psychologickou povídku. Buď potřebuji pomoc psychiatra nebo až moc přemýšlím nad tím, nad čím nemusím. Aneb znáte slovo prokrastinace? Já bohužel až moc dobře,... každopádně si raději přečtěte tu povídku.

---

Řekni to. Neříkej, že mi to nemůžeš říct, že je to tajné. Jen já vím, co máš na mysli. Řekni, že mě miluješ. Netaj to přede mnou a před všemi. Já tě miluji. Celým svým srdcem. Řekni mi to, co skrýváš za svými víčky. To, proč mě tak zahlcuješ polibky, až z nich nemůžu dýchat.

Miluji tě. Řekni něco. Našla jsem ten list papíru, na němž bylo napsáno, že je to tajné, že to nikomu nemůžeš říct. Platí to i pro mě? Pokud ano, kdo ti přikázal, že je to pro mě zapovězené tajemství, které se nesmím nikdy dozvědět? Stejně už to vím, tak proč to stále tajíš? Bojíš se?

"Thomasi, řekni něco." Pronesla jsem konečně. Pohled jsem upírala jen a jen na tebe. Ani mrknout jsem nedokázala, jak jsem napjatě očekávala, až mi něco řekneš. Jemnou artikulací jsem ti radila to, co máš na srdci, ale tys to pravděpodobně nepostřehl. Vnímal jsi mě vůbec?

"No tak, Tome, prosím. Řekni, že jsi naživu a že jsi mi tu nezemřel v křesle," stále jsem se na něj dívala, "prosím, lásko." Zaprosila jsem. Nyní jsem znatelně úmyslně zamrkala s pohledem stále upřeným na něj.

"Co je, Dano? Cos říkala? Asi jsem tě teď neposlouchal," pokrčil bezradně rameny. Bez rozmyšlení jsem mu vrazila facku. On si dovoluje mi říkat, že mě neslyšel? To ať říká holubům na střeše a v žádném případě svojí přítelkyni. To bych ho pak mohla hodně rychle vyhodit. "Sorry, jsem se zamyslel, děláš, jak kdyby to bylo trestné. Lásko?" Podíval se mi do očí a já proto rychle uhnula pohledem, aby mě nemohl zmanipulovat těmi svýma krásnýma kaštanovýma očima. "Miluji tě. Omlouvám se. Teď mě zase neposloucháš ty?"

"Já tě slyším, ale dělám, že nevnímám. Snažím se přemýšlet nad tím, nad čím tvoje gumová hlava dumala. Nevíš to náhodou? Teoreticky?" Zakroutil nesouhlasně hlavou. "To jsi jako přemýšlel nad nějakou milenkou, že je to tak tajné?" Ptala jsem se dál bez rozmyšlení.

"A i kdyby ano, tak co na tom? Vadilo by ti to? Stejně už dávno spíš s polovinou města, tak proč bych já nemohl mít milenku!" tohle přehnal. Jak to řekl? Že spím s polovinou města? Vrazila jsem mu hned druhou facku. Jestli ještě něco řekne, už se neudržím a dám mu co proto. Přísahám, že ho jednou zabiju. Na mou duši. Na psí uši. Na kočičí svědomí. Svou přísahu neporuším, jsem si tím jistá. Jestli má milenku, zaplatí za to on, i ta milenka.

"Dano? Dělal jsem si legraci, odpusť mi," zahalekal, držíc se za tvář. Tentokrát jsem to s tou fackou asi doopravdy přehnala a dala do toho moc velkou ránu. Nevadí, alespoň si to bude pamatovat. Sledovala jsem jeho výraz v očích, kde se mu zračil strach. Strach a prosba o smilování.

"To sis měl rozmyslet dřív, než jsi mě začal takhle hnusně provokovat," zamumlala jsem, "chtěla jsem ti odpustit, opravdu jsem chtěla. Nicméně, nepodařilo se mi to, pokazils to."

"Ale já tě miluji. Omlouvám se ti."

"Ne. Teď mám tvůj život ve svých rukách." Zákeřně jsem se usmála. Věděla jsem, co musím udělat, a proto jsem vzala řeznický nůž a jedním seknutím jsem mu oddělila hlavu od těla. Vzala jsem si kosmetickou taštičku a vyndala jsem řasenku. Opatrně jsem mu ji nanesla na řasy. Pak oční stíny. Rtěnka. Růž. Za pár minut vypadal jak strašidelný klaun, kterého se všichni báli. Jenže tenhle šašek byl mrtvý. Nadobro. Už nikdy si z nikoho nebude dělat legraci.

Bylo zřejmé, proč jsem ho takhle namaskovala. Jednalo se o vtipálka, který nedělal nic jiného, než že se smál na úkor druhých. Už jen kvůli tomu jsem ho musela zabít. A ulevilo se mi. Přímo mi spadl kámen ze srdce, ale uvědomila jsem si, že odtud musím tu mrtvolu odnést co nejdál, aby podezření nepadlo na mě. Musela jsem počkat do večera. Teprve pak jsem mohla něco dělat,… co oči nevidí.

Řekni to, než bude pozdě nebo to bude mít příšerné následky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bea Bea | Web | 8. prosince 2014 v 22:44 | Reagovat

Ježiš, ja čítam, rozmýšľam, čo sa stane, či bude spokojná, keď jej povie, že ju miluje ... a ona mu zrazu ufikne hlavu. Nenapadá mi nič iné, len well that escalated quickly :D

2 Terka Terka | E-mail | Web | 8. prosince 2014 v 23:38 | Reagovat

[1]: A to jsem si ještě na začátku psaní říkala, že to skončí dobře, ale pak jsem si prostě řekla: "Ne, musí umřít." :-D

3 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 8:53 | Reagovat

Yup, krátké creepy storky :3 To můžu vždycky.

4 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. prosince 2014 v 21:29 | Reagovat

Právě jsem chtěla napsat, že nenávidím toho hlavního hrdinu (je úplně jasné, že s ní jen manipuluje a zneužívá ji), ale nad tím koncem jsem jen zůstala sedět s otevřenými ústy.
Vyvedla jsi mě natolik z míry, že se skoro nezmohu na slovo, takže ti gratuluji, protože je hodně těžké mě překvapit.
Myslím, že to nebyla jediná věc, co ji provedl, ne? Nebo byla psychicky narušená, protože jinak by něco takového tak chladnokrevně neudělala.
Je to hodně na zamyšlení, což je opravdu úžasné. Moc se ti to povedlo!

5 Katie Katie | Web | 13. prosince 2014 v 19:40 | Reagovat

Hele přemýšlím o tom konci a kdy si naposledy napsala povídku, které skončila dobře?? =D Já si to teda nepamatuji. Líbil se mi začátek ale konec byl krutý. =D Ale napsané je to pěkně, čtivě. Ale měla by si začít psát pozitivně. ;-) I když oni se ty špatné konce píší líp. =D Podle mě.

6 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 23:35 | Reagovat

Předem lituju toho kluka, který si někdy dovolí tě urazit :D

A jo, bež na psychiatry... minimálně pár sezení by ti vážně neuškodilo :D

Tahle povídka byla fakt divná a to jsem toho od tebe četla hodně :D Ale možná se proslavíš jako Poe :)

7 Terka Terka | E-mail | Web | 1. ledna 2015 v 18:25 | Reagovat

[3]: Děkuji. :-)

[4]: Moc ti děkuji za pochvalu. Vlastně jsem to takhle dopodrobna nepromýšlela, možná jsem psychicky narušená já. :-D Když si tak zpětně čtu tvůj komentář, napadlo mě, že bych k tomu jednou mohla napsat pokračování... něco jako Vraždy kvůli sušenkám. :-)

[5]: Zajímavá otázka, já si po pravdě už taky nepamatuji. :-D Vždycky jsem měla dojem, že je jednodušší psát pozitivně, když jsem měla období romantických povídek... myslíš, že jsem to vánoční povídkou trochu vyrovnala? :-D

[6]: Copak jsem jako moje hlavní hrdinky? :-D

S připojením k internetu, viď? :-D

Byl to kompliment? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.