Báseň stařenky

15. prosince 2014 v 21:45 | Terka M. |  Ze skutečných i fiktivních zápisníků
  • Dojemná báseň, kterou napsala stařenka, která zemřela v nemocnici na oddělení pro dlouhodobě nemocné. Poté, co ji našel personál, kolovala po celé nemocnici a zrovna dneska jsem ji objevila na facebooku. Bohužel neznám jméno autorky, ale chtěla jsem se s vámi o ni podělit, protože je krásně procítěná. Zkrátka, tolik citu, tolik poučení do života. Hrozně se mi ta báseň líbí. (Na konci najdete odkaz na stránku, kde jsem ji našla)

---

Báseň stařenky


Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano, je to jen ubohá stařena
s divnýma očima a napůl šílená.

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let
s bratry a sestrami slád život jako med.

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala svůj slib za bílou kyticí.

A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,

Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.

A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí,
co u mě na klíně si jak ti první hráli.

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

Příroda krutá je, i když byl život krásný,
na stará kolena nadělá z nás všech blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine.
Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,
neuvidíte seschlou stařenu...
Teď už - MĚ uvidíte!

Báseň, která si zaslouží být vidět.
A tady máte odkaz na stránku, kde jsem báseň našla. :)

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ronnie Ronnie | Web | 15. prosince 2014 v 22:40 | Reagovat

Na tuto báseň jsem narazila kdysi dávno na FB a musím říct, že je velmi procítěná a tolik pravdivá, až to člověku bere dech!

2 Kika Kika | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 6:25 | Reagovat

čtu básničku poprvé ale děkuju za rozšíření obzorů :) působí to na mě tak lehce poučně, každopádně myslím, že paní měla pěkný život.. Všichni jednou zestráneme a všichni jednou umřeme..

3 Em Age Em Age | Web | 16. prosince 2014 v 13:55 | Reagovat

Tak toto mi vehnalo slzy do očí.
Vzpomněla jsem si na svou babičku, která předtím, než dostala Alzheimera také básnila. Na babičku, která umřela v nemocnici dřív než jsem se s ní stačila rozloučit. :-(

4 Terka Terka | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 14:08 | Reagovat

[1]: To jsem netušila, že už na facebooku kolovala, ale to je vlastně dobře. Čím víc lidí si toho všimne, tím lépe. :-)

[2]: Taky si myslím. Asi by mi to k ničemu nebylo, ale zajímalo by mě, jak se ta paní jmenovala. Nemusela bych jako zdroj použít facebookovou stránku, ale přímo autorku té básničky. Rozhodně by si to zasloužila, když už se toho nedožila,...

[3]: Mě taky, právě proto jsem to sem musela dát. Je to neuvěřitelně procítěné a člověka - nebo alespoň mě - mrzí, že zemřela taková básnířka.
Básně odkrývají mnoho pocitů a čím je člověk starší, tím jsou básně povedenější. Doufám, že moje babička bude v pořádku a že se zítra po té operaci probudí, nepřežila bych, kdyby se tak nestalo,...

5 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 15:00 | Reagovat

Je to opravdu překrásná báseň, a doufám, že jí ta sestřička pochopila. Málem jsem se u toho rozplakala.

6 Terka Terka | E-mail | Web | 16. prosince 2014 v 15:22 | Reagovat

[5]: Tu báseň našli až po ženině smrti v jejích věcech. Člověk, co je upoután na lůžko a na pomoc ostatních, má bohužel takové pocity, že si přijde zbytečný,...

7 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 20:16 | Reagovat

Nádherná, ale evidentně poslední dny neměla tak hrozné, jinak by nemohal psát a to je dobře :)

8 Terka Terka | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 21:06 | Reagovat

[7]: Jo, to jsem si taky říkala, ale je to dobře. Na druhou stranu, nevíme, jestli to třeba nebylo na tom papíře nějak naškrábané,... kupříkladu babička psát nedovede nějak pěkně, natož rychle bez toho, aby škrábala.

9 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 21:12 | Reagovat

[8]: Když dokázala vymýšlet verše, tak na tom jistě nebyla tak hrozně bezmocná. Tedy v rámci možností :)

10 Terka Terka | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 21:19 | Reagovat

[9]: Tak pokud za svůj život napsala nějakou báseň, kdykoliv, ty verše by si mohla vymýšlet v hlavě s ohledem na svůj život. Ale minimálně posledních pár dní na tom tak hrozně nebyla. Nebo to napsala, když do té nemocnice přišla, těžko říct, kdy ta báseň vznikla. :-)

11 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 20. prosince 2014 v 21:21 | Reagovat

[10]: Také možnosti :)

12 Adéla Adéla | E-mail | 16. května 2017 v 20:10 | Reagovat

Mohu se zeptat na jméno autorky? chtěla bych ji přednést ve škole. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.