Roční literární soutěž - hodnocení za srpen

12. listopadu 2014 v 13:03 | Terka M. |  Roční literární soutěž
  • Tentokrát by to bylo krátké a vy víte, jak nerada mám krátké články, takže kromě jednoho hodnocení povídky Kristýny Kaderové jsem si pro vás připravila i jednu mou povídku. Tentokrát však bez ankety.

---

Zadaným tématem na měsíc srpen bylo Prázdniny na konci světa.


Kristýna Kaderová (Prázdniny na konci světa)

Hodnocení:

Kristýna napsala moc krásné drabble a já si tak říkám, že je asi jedinou soutěžící, která v soutěži použila víc, než jeden, literární žánr. Když vezmu v potaz tu úvahu, teď to drabble.

A jako obvykle zmiňuji, že se mi povídka moc líbila. Kristýna píše opravdu mco pěkné drabble. Bylo to takové mile poetické a zkrátka, nádherně pojaté. Vážně tě neláká napsat báseň a zveřejnit ji pak na blogu?

Anotace k povídce:

Hledáte místo, kde můžete být spolu bez ohledu na realitu? Pak si přečtěte toto nádherně poetické drabble a hned to místo najdete. Ale na jednu věc na cestě tam prosím nezapomeňte - na úsměv. :)

Celkové hodnocení povídky:

Pravdou je, že se jednalo o drabble, tedy o kratší povídku, ale to nic nemění na tom, že se moc dobře četla. I když, přehodila jsem si povídku do Wordu a zjistila jsem, že nemá rovných sto slov, ale nebudu detailistka a těch osm slov ještě nikoho nezabilo. Já, když jsem psala drabble, to kolikrát přešvihla o dvacet slov, takže v pořádku. A myslím si, že těch 10 bodů z 10ti si zasloužíš minimálně proto, že ses na to nevykašlala a nakonec to napsala.


Nyní je na řadě moje povídka:

Seděla jsem na kameni pokrytém jemným mechem a lehounce jsem se ho dotýkala. Byl to poslední den, kdy jsem tu mohla být. Na konci světa. Ještě večer jsem odtud musela odjet nebo bych na dalších deset měsíců zmizela spolu s tímhle místem a to bych nerada. Bylo to tu super, ale nesnášela bych se, kdybych se nemohla vrátit. Netušila jsem, jaké to tu je přes školní rok.

Na tom balvanu jsem každý den dokázala prosedět hodiny a stačilo říct jedno magické slůvko a vedle mě se objevil kamarád, díky němuž bylo tohle všechno jednodušší. "Erich." Málokdo znal jeho jméno. Já to věděla proto, že tohle místo jsem vymyslela. Včetně něj. Ale nyní jsem se s ním musela rozloučit a doufat, že to nebude navěky. Že se sem někdy vrátím a nebude to jako v Narnii, kdy se Zuzana a Petr už nemohli vrátit, protože už byli moc staří.

Chtěla jsem se tu vrátit, přestože jsem byla ve čtvrtém ročníku na střední škole. Přede mnou byla maturita a přijímačky na vysokou školu. Byla jsem rozhodnuta jít na konzervatoř. Herectví mě bavilo už odjakživa. Mamka mi říkala, že když jsem chodila do školky a my tam hráli divadlo, vždycky jsem chtěla hlavní roli. Už tehdy jsem to brala hrozně vážně a myslím to tak i teď. Někdy mám dojem, že člověk se stane tím, kým chtěl být jako dítě. Že ho to nepustí. Pokud tedy nechtěl být popelářem.

Zopakovala jsem jeho jméno znovu, ale nikdo se neobjevil. Že by se připravoval do školy? Napadlo mě najednou a neubránila jsem se úsměvu. On přece nechodil do školy, měla jsem chuť dát si pár facek, jak mě to jen napadlo? Někdy jsem vážně nevěřila vlastním myšlenkám. Možná jsem ho jen nepřivolala dostatečně nahlas. Pravdou bylo, že jsem ze školy byla čím dál víc vyděšená a tišší, než o prázdninách. Proto jsem to řekla napotřetí. Spíš jsem to zařvala, než abych to jen řekla.

"Amando, Amando." Kroutil hlavou s pohledem upřeným na mě. Nikdy jsem nevěděla, kde se objeví, ale tentokrát se objevil naproti mně. Asi abych se nemusela otáčet.
"Erichu!" vykřikla jsem a vystřelila jsem ze sedu, abych mu mohla skočit do náručí. Bude mi chybět, alespoň to jsem si musela přiznat. Stalo se vám někdy, že jste se zamilovali do vlastní představy? Tak mě se to o těchto prázdninách stalo. Erich byl tak dokonalý, tak úžasný, tak… citlivý, něžný, empatický. Tak moc jsem ho milovala.
"Musíme se rozloučit. Odcházím do reality." Posmutněla jsem. "Matka mi psala, že mi našla jakousi brigádu a doučování matematiky. Ani netuší, že z matiky maturovat nebudu. Rozhodně nepůjdu na dobrovolnou sebevraždu. Angličtina bude na konzervatoř vhodnější. Co mě bude zajímat víc? Abych si spočítala nákup nebo abych se naučila na roli v zahraničí? Mimochodem, nákup si spočítám i bez maturity z matematiky." Smál se.
"Tak pojď ke mně," podal mi ruku a já ji vděčně přijala. Pak si mě něžně přivinul na svou hruď a chvíli mě mlčky líbal ve vlasech. "Miluji tě, na to nezapomeň."
Zaraženě jsem se na něj podívala. "Jsi má představa, ne?"
"To jo, ale to neznamená, že nemůžu mít vlastní city," usmál se na mě, "víš, něco jsi mě za dobu, co jsi tady, naučila: milovat můžeš koho chceš a kdy chceš. Je to jako kdyby ti lásku vyznal tento strom, objala bys ho?"
"Stromy nemluví," zprudka jsem se zasmála, "ale asi bych ho nenechala bez odměny." Usmála jsem se na něj a natáhla se, abych ho mohla políbit. Rozhodně se sem za rok vrátím. Nenechám to vyšumět, ani kdybych ho necelých deset měsíců neměla vidět.

Možná je to jen sen, ale co když je to skutečné?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 16:03 | Reagovat

To je nádhera... originální a příjemné čtení :)

Na drabble moc nejsem, protože většinou se mi moc nelíbí... zatím se mi ze stovky načtených líbily snad dvě... :)

2 Tea Tea | E-mail | Web | 12. listopadu 2014 v 17:29 | Reagovat

Takové místo s někým, kdo by mi říkal tyto slova, bych si přála hned taky :) Nádherný příběh :)

3 LadyD LadyD | Web | 13. listopadu 2014 v 0:29 | Reagovat

nádhera :-) ... slečny jste neskutečně šikovné :-)
Terezko, ta tvoje povídka mě velmi zaujala, je krásná, příjemně milá, prostě nádherná a musím říct, že se mi moc líbí tvůj styl psaní :-)

4 pavel pavel | Web | 13. listopadu 2014 v 12:06 | Reagovat

Hezký příběh. :)

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 16. listopadu 2014 v 23:35 | Reagovat

Bez ankety? A já se tak těšila, že všichni budou hlasovat jen pro mě :( :D

Njn... takhle to dopadá, když nevím co psát :D Napíšu něco extra krátkého nebo se povídce úplně vyhnu :D

Vážně mě neláká napsat báseň :D Poetické drabble jsou jedna věc, ale básně vážně nedokážu :D Nemají příběh... aspoň pro mě ne.

No... sto slov nemá skoro žádné mé drabble :D Většinou to je buď kratší nebo delší :D Dost často se mi stává, že původní drabble na papíře má jen sedmdesát slov a musím to pak v počítači dopisovat :)

Proč jsem četla: "Seděla jsem na kameni pokrytým jemným chlebem?" Já vím, že tam máš mechcem, ale proč čtu chleba??? :D

A ano máš pravdu, tvoje povídka úplně zastínila tu mou :D Ale nevadí je úžasná :)

Taky bych ráda měla nějakou takovou představu s vlastními city :)

Ten citát na konci je skvělý a hlavně výstižný! :)

6 Terka Terka | E-mail | Web | 19. listopadu 2014 v 23:03 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-)

Tohle sis přečetla? :-)

[2]: To já taky. :) A děkuji. :-)

[3]: Děkuji, to mě moc těší. :-)

[4]: Děkuji. :-)

[5]: No počkej, ale kdybych vytvořila anketu, byla bych tam i já. :-D

To jsi celá ty. :-D Ale kupodivu mi to vůbec nevadí. :-D

A promyslela sis to dobře? :-D Tak ono záleží na básni, můžeš taky psát volným veršem. :-)

Když jsem naposledy psala drabble, vyšlo mi to na nejméně tři sta slov. :-D

Já fakt nevím :-D ale rozesmála jsi mě, to se musí nechat :-D

A co teprve, kdybych vytvořila tu anketu :-D ne že bych si nějak fandila :-D a děkuji :-)

To já taky :-)

Už ho máš zapsaný? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.