Prosím, zopakuj to.

21. listopadu 2014 v 14:59 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Uvědomila jsem si, že už jsem dlouho nenapsala na téma týdne žádnou povídku, a když mě teď něco jako povídka napadlo, nemohla jsem toho nevyužít. A proč říkám něco jako povídka? Protože to není povídka, jakou obvykle píšu. Najdete v ní monolog hlavní postavy a snad i rochu zamyšlení. Inu, budu ráda, když si ji přečtete a ohodnotíte, na jaké je úrovni, jak se vám líbí a náležitě použijete kritiku. :)

---

Šla jsem po ulici a přemýšlela. Hlavou mi běhaly myšlenky na to, jak jsi mě políbil. Jak jsi mě poprvé uhodil. Jak jsem našla tvou manželku mrtvou. A nedávalo mi to smysl. Pokud jsi mě miloval, jak do toho zapadala ta facka? A tvá zesnulá manželka?

Vždyť přece stačilo jenom to, aby ses rozvedl, nemusel jsi jí nic vysvětlovat, natož ji zabíjet. Přemítaly se mi v hlavě různé scénáře, jak to teď bude se mnou a naším nenarozeným dítětem bude. Uvažovala jsem o potratu, přestože jsem věděla, že by tě to jen rozčílilo. A já vlastně nechápala proč, nebyla bych o nic lepší než ty. Skvěle bychom se k sobě hodili. Zabila bych. Stejně jako ty. Bylo by horším zločinem zabít nenarozené dítě než vlastní manželku? Co mi odpovíš?

Tolik jsem pro tebe brečela. Ve dne ani v noci jsem kvůli tobě oči nezamhouřila. Zírala jsem kamsi do dálky, doufajíc, že tě uvidím přicházet. Neuvědomovala jsem si své kroky. Okolí pro mě bylo ničím a nic kolem mě neexistovalo. Byl jsi tam jen ty a později i tvá mrtvá žena.

Našla jsem ji s prostřelenou lebkou u tebe na trávníku, když jsem tě chtěla navštívit. Teprve sousedi, ve chvíli, kdy jsem začala ječet, mi řekli, že jsi byl ženatý. Proč si to přede mnou tajil? To ses bál, že bych se na tebe vykašlala? Kdybys to řekl v rozumném čase, brala bych to.

Chci ještě jednu šanci. Tvá manželka chce ještě jednu možnost žít šťastný a spokojený život s někým, koho bude mít ráda a kdo bude mít rád ji. Chci po tobě jen, abys mě poslechl a přiznal se ke všemu, dokud jsi ještě nebyl obviněn. Vím, že jsi to byl ty. Jen policie to neví jistě. Přiznej jim svou lásku vůči mně, své mladší milence. Pak můžeme být všichni šťastní.

Jen ty, já a naše dítě. Prosím tě, zopakuj to, co jsi řekl mě předtím, než tě odvezli do vazby. Prosím, bude to pro tebe polehčující okolnost. Miluji tě. Nemůžu bez tebe žít a vsadím se, že stejně to bude cítit i naše dítě.

Budu se na tebe těšit, lásko.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 24. listopadu 2014 v 10:08 | Reagovat

No, dost zvláštní děj ale pěkně napsané. =) To zamyšlení je pěkné. Opravdu zase něco jiného, než píšeš obvykle.=)
Já bych nechtěla u být s nikým kdo někoho zabil. =D

2 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 17:06 | Reagovat

Tleskám ti za tuhle povídku, je bezvadná. K zamyšlení a smutné a zároveň je v tom taková naděje. Myslím, že kdyby se tenhle článek dostal na hlavní stránku blog.cz (možná by měl), strhla by se kolem něj velká diskuse. :-) Ale já s tvou hlavní hrdinkou vlastně souhlasím.

3 Kika Kika | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 21:48 | Reagovat

Ta povídka formou myšlenek a monologu se mi moc líbí!! (a koukám, že Tobě ty zavražděné manželky nedají spát - ještěže v tom nebyly žádné sušenky :D)

A btw za mě je určitě horší zabít dospělou ženu než nějaké nenarozené děcko :-)

4 Bocian Bocian | E-mail | Web | 24. listopadu 2014 v 23:39 | Reagovat

Pri tom úvodnom bozku som dostal nádej, že sa bude jednať o čosi milé a nevinné, ale to by si nemohla byť autorkou ty :-D. Veľmi zaujímavý námet aj spracovanie. Celkom sa vžívam do tej rozpoltenej milenky, na jednej strane milujúcej, ale vystrašenej a zmätenej...

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 18:31 | Reagovat

Vážně podivná povídka a naprosto pitomá hlavní hrdinka :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.