Hřejivá výzva (8.) - Příběh na motivy snu, který se ti zdál

27. listopadu 2014 v 13:46 | Terka M. |  Hřejivá výzva
  • Přemýšlím, jak je to dlouho, kdy se mi ten sen zdál. Tuším, že rok a stále si ho pamatuji celkem živě. Byl to vážně působivý sen, o nějž bych nikdy nechtěla přijít. Tak propracovaný. Do dnes jsem nepochopila, jestli znamenal opravdu to, čeho se bojím. Možná ano. Možná ne. A vzhledem k tomu, že je to ve své podstatě popis snu, je to zároveň asi můj nejkratší příběh.

---

Seděla jsem u počítače u babičky se zpola zavřenými víčky a pomalu usínala. Bylo to jako sen, když jsem si konečně v klidu oddechla. A pak najednou všechno zmizelo.


Probudila jsem se a zprudka se zadívala kolem sebe. Oranžová obloha, která se rozprostírala nade mnou, byla děsivá. Skrze místa, kde by normálně byly stěny, jsem viděla do kuchyně, kde byla babička s mým bráchou, tetou a sousedkou z devátého patra. Všichni najednou se objímali a mně se najednou zastesklo.

Bylo mi smutno. Cítila jsem se osaměle.
Chtělo se mi brečet, ale mluvit jsem nedokázala.
Nikdo si mě nevšímal a já se cítila příšerně sama. Nedokázala jsem přemýšlet nad ničím jiným, než nad tím, že jsem se cítila opuštěná na světě, kde právě vypukla nějaká obrovská katastrofa.

Chodila jsem kolem dokola a všímala si, že se stěny hroutily jen v tom pokoji, kde jsem byla já. Jakoby se mi hroutil můj život jako pyramida z karet, když do ní fouknete. Jakoby nikoho nezajímalo, že tady pravděpodobně sama umřu. Ještě nikdy jsem se necítila tak sama.

Vzduch, který kolem mě pulzoval, byl téměř nedýchatelný. A ani vítr nefoukal. Necítila jsem na sobě nic studeného, bylo mi děsné horko. Neustále jsem přemýšlela, co se asi mohlo stát, když jsem spala a neměla jsem žádný smysluplný nápad.

Na nebi jsem zahlédla letící igelitový sáček a nechápala jsem už vůbec nic. Bylo bezvětří nebo to byla jen má domněnka? Byla jsem snad uzavřená v nějaké kapsli neschopná někoho oslovit? Mohla jsem jít kamkoliv. Přemýšlela jsem, jak jsem se tu ocitla. Bylo to tím, že jsem usnula?


Když jsem se doopravdy probudila, tepal ve mně strach. Strach ze samoty. Nejsem člověk, co musí být mermomocí mezi lidmi, jsem ráda sama, ale někdy mě samota děsí víc, než bych si přála.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.