Den po Halloweenu

1. listopadu 2014 v 13:54 | Terka M. |  Jednorázovky
  • Přináším vám jednu krátkou pohalloweenovou povídku. Vlastně s Halloweenem nemá nic společného kromě toho, že příběh děje den po Halloweenu. Normálně ke konci povídek dávám citáty, tentokrát jsem na konec dala jeden meme komix z mé tvorby. Skoro. Kromě dvou obrázků, jeden jsem vytvořila a text je můj vlastní. Povídku jsem napsala tak, aby částečně s obrázkem souvisela. Inu, snad se vám bude líbit a ten obrázek vás alespoň trochu pobaví. :)


---

Probudila se a začala kolem sebe máchat rukama, protože nic neviděla. Nezahlédla, jak se k ní blíží její nejlepší kamarád, jenž do ní každou chvíli narazí. Nechápala, co celou noc prováděli. Nepamatovala si, jak se ta párty, co pořádala, vyvíjela, z čehož usoudila, že to s největší pravděpodobností parádně rozjela.

Když do sebe drkli, jakoby se najednou probudili. Rozlepili od sebe víčka a podívali se na sebe. Oba dva vypadali jako opilci, co nedělají nic jiného, než popíjí alkohol. Nebylo to daleko od pravdy. Přesto, uvědomovali si, že včera nic nepili. Všechno přenechávali svým přátelům, kteří - jak si později všimli - leželi rozpláclí na zemi v ještě horším stavu než oni sami. Co se tu proboha stalo? Tázali se mlčky sami sebe. Nikdo se ani neodvážil říct cokoliv nahlas.

Vzpomínali. Hlavou jim běhaly myšlenky na to, co se tu mohlo stát, že je to tak rozhodilo, že to vytěsnili z hlavy. Že by nedodrželi sázku a začali pít? To bylo možné. V takovém případě by za celou jejich partu přátel zaplatili dvanáct rund alkoholu. Přesně, jak byli domluveni. Na tom něco bylo a oni se to rozhodli akceptovat. Jenže pořád měli dojem, že toho nevypili tolik, aby si nic nepamatovali.

Prostě v jednu chvíli Jack viděl, jak Emily padá na zem a mu se také začaly podlamovat kolena. Nebylo něco v pití? Napadlo teď jen Jacka, ale nechtěl svou domněnku přiznat, byl to nesmysl, na párty nepozvali nikoho, kdo by jim chtěl ublížit. Byli mezi nimi jen samí přátelé. Tuhle myšlenku si opakoval stokrát dokola a nemohl přijít na nikoho, kdo by je chtěl podrazit a zničit jim brilantní večírek, se kterým si dali obrovskou práci.

Jakmile Emily spatřila, jak se probouzí jedna z holek, kterou brala za dobrou kamarádku, přispěchala jí na pomoc. Předpokládala, že bude asi taky zmatená, ale nedala na sobě nic znát a ihned otevřela víčka. Jakoby usnula jako každý jiný den. Žádná změna.

"Alex, jak ti je?" Chytila ji a posadila ji na židli, když vstala a zamotala se jí hlava.
"Jo, už je mi fajn," s úsměvem přikývla, "rodiče mě zabijí. Nikdy moc nepiju, ale dneska jsem to přehnala a k tomu párty na oslavu Halloweenu, to bude dvojnásobná vražda vzhledem k tomu, že tenhle svátek nesnáší. A vůbec nezáleží na tom, jestli jim řeknu, že to není americký svátek, oni si stejně dál melou svou," pokrčila beznadějně rameny, "a k tomu se cítím, jako bych vypila půlku alkoholu ve městě, možná ještě víc. Jsem hrozná."
"Myslím, že tohle cítí každý na této párty," ukázala rukou na všechny ty spící účastníky večírku a záhy na Jacka. "Nevím, co se stalo, ale prostě jsme odpadli. Jeden po druhém."
"To fakt?" Přemýšlela o tom, co zrovna slyšela.
"Bylo to jako v té knize, sakra, teď si nevzpomenu na její jméno. Stejně děsivé. Všichni najednou popadali na zem jako pytle brambor," krčila nechápavě rameny. "Nebo nám někdo něco vhodil do pití, to mě napadlo jako druhá možnost. Vlastně první, tu původní nepočítám."
"Jo, to by dávalo smysl. A protože je každý člověk odlišný, neodpadli jsme zároveň, nýbrž postupně, jak jsme to pili. Otázkou je, kdo nám to do pití nalil."
Chvíli nad tou otázkou hloubaly. "Moje matka." Pronesla Emily a byla nadšená, že na to konečně přišla. "Chtěla po mně, abych to ukončila, ale já nechtěla. Byli jsme zrovna v nejlepším, tak to vyřešila po svém. Nemyslíš, že by to tak mohlo být?"
"Souhlas." Přikývla Alex a zadívala se na dalšího probouzejícího se účastníka párty.


A samozřejmě děkuji Kristýně Kaderové, že mi ho pomohla upravit a že mě dokopala k tomu ten vůbec komix vytvořit. :)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 16:06 | Reagovat

Komix pobavil :) Dosť zákerná matka inak :D

2 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 16:33 | Reagovat

Nejděsivější na tom je, že třeba ta moje máma by toho byla v pohodě schopná, odteď si na čtení svítím lustrem, výhradně! :D

Povídka je fajn, možná by stálo za to nějak navázat na ten otevřený konec :P

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 18:32 | Reagovat

Je to jenom mnou nebo je ta povídka na hlavu? :D Jako promiň, ale to je tak pitomý až je to vtpiný :D:D:D

Njn, budu tě muset v nejbližší době dokopat k dalšímu meme :D

4 Terka Terka | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 19:32 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-) Taky bych řekla. :-D

[2]: To snad ne. :-D

Přiznám se, že mě to napadlo, ale nejdřív chci dopsat jednu povídku, až pak případně novou,.. a třeba se k ní vrátím, až mě u té jedné povídky nebude nic napadat. :-)

[3]: Ne, není. :-D Mě taky tak přijde, ale když už jsem ji jednou napsala, tak se alespoň zasměješ, když už nic jiného. :-D

Asi. :-D

5 Little Little | Web | 1. listopadu 2014 v 20:22 | Reagovat

Komix skvělý, u povídky mě trošku zklamal závěr, čekala bych lepší rozuzlení, ale jinak chválím :-)  :-D

6 stuprum stuprum | Web | 1. listopadu 2014 v 20:35 | Reagovat

Odpadávat po vypitých sklínkách se nemá. :)

7 B. B. | Web | 1. listopadu 2014 v 21:25 | Reagovat

Umm alkohol metla lidstva i na Halloween. :)) U komixu jsem obávala brutálního konce. :D

8 Kika Kika | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 10:38 | Reagovat

Mně se líbí, že už v druhém článku narážíš na to, že jak si všichni nemyslí, že je to americký svátek ;) a   takovou mamku bych teda ani za mák nechtěla, ale je pravda, že si aspoň umí prosadit svou a není žádná pipka ale pořádná ženská pěkně od rány :D

9 Katie Katie | Web | 2. listopadu 2014 v 21:51 | Reagovat

Matka je takhle skoro zdroguje? =D Tak to je teda dobrý. Kde na ty nápady chodíš. =D Pobavila jsem se.

10 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 6. března 2015 v 21:14 | Reagovat

Zajímavý příběh, opravdu. Ten závěr mě překvapil, což se mi moc často nestává. Bavilo mě, jak jsi popisovala tu zmatenost z alkoholu, a nádherný byl také ten odstavec, kde jsi říkala něco v tom smyslu, že všichni neodpadli v jednu chvíli, protože je každý jiný. Docela mě to dojalo.

Ten komiks splnil účel, rozesmál mě. Naštěstí toto neznám, horory nečtu, ale pamatuji si, co jsem řekla kamarádce po shlédnutí prvního dílu Hobita (přespávala jsem u ní)(začínám já):
"Ne! Neotvírej tu zatrolenou skříň!"
"Neboj, žádní trollové tam nejsou."
"A co skřeti?"
Holt, filmy ovlivňují lidský mozek více, než si myslíme.

Jinak, za tento článek -i za povídku, i za komiks, máš můj nesmírný obdiv. jen tak dále!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.