První den ve škole

19. října 2014 v 11:43 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Jednalo by se o první den na základní škole. První dny jsou vždycky nejdůležitější, ať už se jednalo o základku nebo o střední. Člověk si hledá přátele, lidi, se kterými má strávit devět let či čtyři roky a když na ně nějakým způsobem nezapůsobíte, odrazí se to na celém vašem životě. Dle mého názoru.

---

Kdybych měla možnost změnit jeden den svého života, začala bych tím, že bych si v první třídě sedla vedle spolužačky, kterou jsem znala ze školky.


Tehdy seděla stejně jako já sama, o jednu lavici přede mnou. To je věc, jenž si z té doby pamatuji nejvíc. Buď by jsme se skamarádily nebo bych pak už nemusela litovat toho, že jsem si sedla na místo, kde jsem si připadala odstrčená. Jsem si jistá, že by to nezměnilo to, že jsem introvert, protože už ve školce jsem si ráda hrávala sama, ale možná bych začala lépe.

Pamatuji si, jak mi ve školce vypadl první zub (netuším, jestli byl první) a já nevěděla, co to je, tak jsem ho prostě zahodila. Zní to vtipně, tedy alespoň já se při té vzpomínce směji. Pak jsem si přejela jazykem přes místo, kde jsem byla zvyklá, že mám zub a došlo mi, že mi vypadl. Tak jsem ho hledala.

Šla jsem dokonce za učitelkou, pak ho začaly hledat všechny děti ve školce. Nejsem si jistá, jak to tehdy bylo, je to už několik let, ale tak nějak si to vybavuji ve své hlavě a je dost možné, že jsem si k tomu něco přikreslila. Zoubek byl tedy nakonec nalezen - teď tuším - jedním malým klukem, který mi ho dal (nebo ho ukázal učitelce) a ta mi ho schovala do sáčku, aby se mi už neztratil.

Já nevím, jsem ráda středem pozornosti, teda pokud se nejedná o různé posměšky, v takovém případě bych se nejraději někde zahrabala a vylezla až na konci školního roku. A trpím, když nemám nic na práci a nikdo si mě nevšímá. Někdy jsem za takovou možnost ráda, třeba když sedím sama na koleji. To mám víc času sama na sebe a na psaní povídek, například. Na čtení jakbysmet. Jsem ráda za možnost (jsem vděčná za možnost), že na tom pokoji můžu bydlet sama, což se naprosto vylučuje s první a druhou větou tohoto odstavce, ale snad rozumíte, jak to myslím.

Když si člověk přeje být sám, najednou je kolem něj tolik lidí,.. a když chce být s lidmi, nemá kolem sebe nikoho. Jak jsem řekla, jsem ráda středem pozornosti, když o něčem ve škole dokážu mluvit, když o dané věci něco vím (což zase tak často není a když už jo, mám strach to říct, že by to třeba bylo špatně a byla bych za blbce a všichni se mi začali smát), jinak se snažím být neviditelná. Snad jsem to řekla tak, že jste to správně pochopili.

A jak jinak, zase jsem odskočila od tématu. Den, který bych chtěla splnit. Kdybych z nějakého důvodu nemohla změnit tento, mám jich v záloze ještě několik. Třeba první dny na střední škole, kdy jsem také byla zamlklá a nevěděla jsem, o čem se se spolužáky bavit. Byla jsem zakřiknutá, a přestože jsem opravdu moc chtěla promluvit, nepodařilo se mi to pořádně ani o čtyři roky později. Holt mám smůlu.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 -al. -al. | E-mail | Web | 19. října 2014 v 13:13 | Reagovat

Mě přijdou zakřiknutí lidi co toho moc nenamluví jako naprosto kouzelní! Já jsem koncentrovanej roztok extroverta, ale radši bych byla trochu introvertka, ono dát se hned s každým do řeči taky není úplně idealni, plus když jsi introvert, tak si o tobě nikdo nemyslí, že jsi hlučná kráva. Prostě introverti jsou boží a roztomilí a aaaach <3 moc nevím jak tenhle můj proslov souvisí s článkem, ale musela jsem to napsat :-D stay introvert!

2 -al. -al. | E-mail | Web | 19. října 2014 v 13:15 | Reagovat

A teď když to po sobě čtu, tak se divím jak jsem dokázala do jednoho komentáře tolikrát vecpat slovo introvert... No nevadí :-D

3 Janča Janča | E-mail | Web | 19. října 2014 v 21:04 | Reagovat

Myslím, že je na tom dost lidí dost podobně. Já to mám vlastně úplně stejné až na to, že nechci být (a asi ani nejsem) neviditelná. Někdy jsem ráda sama a byla bych strašně vděčná za to, kdyby si mě ostatní nevšímali, ale jindy tolik toužím po tom, aby se se mnou ostatní bavili a oni zrovna nechtějí/nemají čas.

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 20. října 2014 v 20:55 | Reagovat

Vtipná příhoda :D Já jsem se ztrapnila hned první den ve škole. Už si to přesně napamatuji, ale šla jsem za učitelkou a cestou vrazila do spolužačky. Jako není to vtipné, ale dost trapas, proto si to pamatuju :D

Souhlas. Taky jsem ráda středem pozornosti, ale jinak chci být neviditelná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.