Hřejivá výzva (4.) - Příběh s dialogem

28. října 2014 v 18:12 | Terka M. |  Hřejivá výzva
  • Zatím mi docela jde dodržovat termín, který jsem si určila, ale otázkou je, jak dlouho mi to vydrží. Tentokrát se jednalo o dialogy. Přiznám se, že jsem se snažila tam popisy dávat minimálně, ale uznávám, že tohle by mi šlo v mých začátcích, kdy jsem psala všechno, jen ne popisy. A nedodržovala jsem gramatiku. Nicméně, doufám, že to je alespoň trochu dobře napsané. Uvědomuji si, že to je nic moc, ale mám dojem, že ty lepší úkoly teprve přijdou. :)

---

Seděla na lavičce v parku, v uších sluchátka a poslouchala písničky, které před nějakou dobou sama nazpívala. Četla si biografickou knihu, jenž o ní vyšla před dvěma měsíci. Měl ji na svědomí jeden její kamarád živící se novinařinou, když ho požádala, zda by o ní něco nemohl napsat. Navzdory časové vytíženosti si nakonec čas našel a z jeho knihy se stal bestseller.

I když, možná důsledkem byla Tamařina sláva, která se stala zárodkem pro tu jeho. Najednou od něj chtěly napsat bestseller všechny celebrity, jež nedokázal spočítat na prstech jedné ruky. Problém byl v tom, že většina z nich byla tak šíleně nezajímavá, že se nemohl rozhodnout. Nakonec však rozhodnutí padlo. Měl napsat další díl biografie o Tamaře.

Ťukala prsty do lavičky, aby zdůraznila to, že na někoho čeká. Navíc také, aby ukázala, že ví, jak má vypadat rytmus. Nikdo kolem sice nešel, ale to jí nezabránilo v tom, co jí šlo nejlépe. Pobrukovala si písničku, která jí hrála v uších a usmívala se na celý svět. Tak moc měla dobrou náladu.

"Johne? Jsi to ty?" Nepoznávala svého nejlepšího kamaráda. Koupil si luxusní brýle. Košili. Tamara se divila, že si sehnal lepší džíny. Věděla, že si zakládal na tom, že nezáleží na tom, kolik to stojí, hlavně, aby se mu v tom dobře chodilo a poznala, že ho ta sláva změnila k nepoznání.

"Jasně, že jsem to já, Tam," houkl jí do ucha a při první příležitosti ji políbil. Ona vyděšeně vyjekla a odtrhla se od něj. Potřebovala prostor, velmi nutně ho musela mít. "Sakra, co je? Copak mě nevidíš ráda?" Nechápal Tamařinu reakci John a popadl ji za zápěstí.

"Vidím, jen," zaskučela bolestí a John stisk povolil. Následně z něj Tamara vyklouzla, aby si dopřála ještě o trochu víc prostoru. "Prostě, změnil ses. Hrozně ses změnil a já si nemůžu pomoct, ale už mě nepřitahuješ tak, jako kdysi." Připomněla mu okamžiky, kdy do něj byla zamilovaná.

"Okey, kotě, stačí říct," ohrnula nad jeho slovy nos. Takhle se nikdy nevyjadřoval. Copak sláva dokáže člověka takhle zničit? Ona byla slavná, ale zároveň si udržovala své soukromí, svůj prostor, a když nepočítala Johna, novinářům se takřka vyhýbala. "Máme domluvenu tu schůzku kvůli té knize, takže? O čem přesně chceš, abych napsal?"

"Posledně jsme začali mluvit o mé rodině, nastínila jsem jen tak mimochodem, jaký jsem měla v mládí život a tak,… proto jsem si řekla, co takhle druhý díl zaměřit na toto?" Usmála se.

"Slabé. Chce to něco peprnějšího. Něco, podle čehož člověk okamžitě pozná, že jsi celebrita a že chceš, aby se o tobě všichni dozvěděli."

"Chci, aby se o mně lidi dozvěděli, ale nechci zůstat celebritou. Ráda bych byla osobnost. Někdo, kdo se lidem navždy vryje do paměti. Na koho si nevzpomenou jen v okamžiku, kdy si čtou nejnovější číslo bulváru. Znáš to, ne?"

"Spousta lidí to takhle má, ale právě proto se o nich nepíše tak často, jako o všudypřítomných celebritách, které k sobě, v okamžiku, kdy dají sousto do pusy, připoutají takovou pozornost, jako se osobnostem ani nesnilo."

Snažil se ji přemluvit, aby mu řekla něco peprnějšího. Poprosil ho o to šéfredaktor s tím, že pokud se mu nic takového nepodaří zjistit, prostě si něco vymyslí. A on si nic nechtěl vymýšlet. Byla to jeho kamarádka, nepotřeboval ji ztrapňovat. Věděl, že v mládí si toho zažila dost.

"A myslíš si, že kvůli tomu o sobě prozradím něco, co mě k těm osobnostem nedostane ani omylem? To ses teda spletl. Nic takového o sobě neřeknu, ale pokud tě to mermomocí zajímá, fajn, najdi si to," a podala mu malou knížečku v kožené vazbě. "Můj deník. Máš tam všechny mé lásky, pocity, zoufalství, naděje,… cokoliv, co jsem kdy prožila. Nosím ho vždy s sebou, nemá ho u sebe proto, abych ti ho dala. Zase tak moc si nefandi. Jen tě prosím, nikomu dalšímu to neukazuj a nezneužij toho, že do tebe vkládám takovou důvěru."

"Tamaro, co s tím mám dělat?" Ptal se, když se Tamara začala zvedat z lavičky. Měla plno práce a k tomu skvělou inspiraci k nové písni. Musela si ji sepsat, aby ji nezapomněla.

"Chtěls špínu, máš ji mít. Poraď si. Buď se zachovej jako kamarád nebo jako šmejd, který použije všechno, co je v tom deníku napsáno. Nazdar." Nechtěla s ním nic mít do té doby, než se ukáže, jaký doopravdy je. Nebude se přátelit s člověkem, který zklame její důvěru.

"Ale Tami," zvedl ruku s deníkem, aby jí ji podal, ale Tamara ji nepřijala. Naopak. Obrátila se k němu zády a vydala se směrem, kde se nacházel její domov.

O den později v novinách vyšel článek se šokujícím odhalení slavné zpěvačky. Byly v něm útržky z Tamařina deníku, a když to Tam četla, měla pocit, že vyletí z kůže. Jak mohla svůj deník zaprodat někomu, jako je on? V celém článku však nebylo napsáno její jméno, a přestože měla dojem, že ho najde na konci, to jméno nepoznávala. Nebylo její. Bylo vymyšlené. Nebo se John na poslední chvíli rozhodl pošpinit někoho jiného. Přesto věděla, že mu to nikdy neodpustí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 12. prosince 2014 v 23:41 | Reagovat

Je to krásné :) Ale řekla bych, že ta změna toho kluka je o 180 stupnů několikrát za sebou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.