Hřejivá výzva (2.) - Příběh jakéhokoliv předmětu z tvého pokoje

26. října 2014 v 14:46 | Terka M. |  Hřejivá výzva
  • Původně jsem měla v plánu si nějaký příběh vymyslet a vlastně to jako příběh moc nevypadá. Vlastně nevím, jak to vypadá, ale doufám, že se vám to bude líbit a pokud ne, tak mi snad řeknete, co vám na tom nesedělo. :)

---

Byla jsem tehdy ještě malá holka, když jsem se k němu dostala poprvé. Tuším, že přede mnou ho vlastnil někdo z rodičů. Jde o velkého plyšového medvěda hnědé barvy, u nějž při jediném pohledu zjistíte, že toho zažil hodně. Kupříkladu jednu velkou operaci, která mu pomohla, aby po pokoji nerozsypával vnitřnosti ze svého těla. To proběhlo sotva před rokem.

Ačkoli, uvědomuji si, že by se jednou za čas ten medvěd měl i vyprat. Na druhou stranu, mám strach, že by tím ztratil všechny ty vzpomínky, jenž uchovává. Takové, které si já už nepamatuji. Přesto moc dobře vím, že on si na ně vzpomíná. Jen mi je nemá jak připomenout, protože ještě nepřišel na způsob, jak by mohl promluvit a podělit se o ně tak se mnou.

Všechny věci z našeho života, které vlastníme od malička, si na nás pamatují. Jen oni vědí, jací jsme, jací jsme byli dřív. Rodiče si vždycky něco mohou přikreslit. Ale věci jako plyšáci na nás mají buď dobré, nebo špatné vzpomínky.

Záleží na tom, jak jsme se k nim jako děti chovaly. Kupříkladu, když jste s nimi jako malí mlátili, nikdy vás nebudou mít rádi. Stejně jako mě, když mým panenkám upadávaly nohy. Samozřejmě, že samy od sebe, přece bych jim nečinila takovou bolest schválně. Byla jsem hodná holčička, nebo mi nevěříte? Jasně, dělám si srandu. Snad jste to poznali a já vás tak zbytečně nezmátla a maximálně jsem vás rozesmála.

Ale mluvila jsem tu o medvědovi. O tom, kolik toho za dobu, co je v mém vlastnictví, zažil. Vlastně bych jeho dobrodružství mohla spočítat na prstech jedné ruky a možná by toho bylo ještě méně. Bohužel si na podrobnosti nevzpomenu. Vím jen, že jsem milovala plyšáky, na posteli jsem jich měla tolik, že jsem sama pořádně neměla kde spát, ale nevadilo mi to.

Až po nějaké době jsem jejich počet zmenšila a teď mi tam sedí jen tři. Jeden, když je mi smutno. Pak právě ten hnědý velký medvěd a počet uzavírá jeho mladší bratr, který patří mému bratrovi (nicméně, na mé posteli se vyjímá víc než na mojí a taky je to trošku složitější). Ale nemá barvu svého staršího bratra, je modrý. Když se nad tím tak zamyslím, možná pro nás byli přece jen noví.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 9:24 | Reagovat

Smysl to má a je to krásně napsané :)

Jsem si jistá, že na mě v počtu plyšáku nemáš, já jich mám víc než pytel... aneb nemám dost velký pokoj na to, aby se mi sem všichni vešli :D Mám na posteli jen medvěda a pak tu mám pár dalších plyšáků... s obří opicí na houpačce :D Miluju plyšáky :D

Jo... moje panenky mě musí nenávidět. Hlavně ty jejich části se už zakuteleli, takže z nich zbyly třeba jen hlavy nebo nohy :D Ale nemůžu za to, já je vždycky chtěla sestavit zase dohromady, ale evidentně jejich končetiny zmizely do nějaké černé díry :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.