Ďáblem a andělem v jedné osobě

22. října 2014 v 20:39 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Na tuto povídku jsem se chystala už v pondělí na koleji, ale nějak jsem to nestihla. Ani v úterý jsem na to nepomyslela. Tak jsem ji napsala konečně dneska a musím přiznat, že to cestování vlakem je opravdu inspirující. Nebýt toho, myslím si, že by mě to nenapadlo. :)

---

Dívala se z okna vlaku projíždějícího kolem toho nejkouzelnější nádraží na světě a přemýšlela, co by se tak stalo, kdyby vystoupila a vydala se kolem něj. Pravděpodobně by zabloudila. Nejspíš by se dostala domů až za několik hodin, kdy by tady zastavoval další vlak. Hloubala nad tím, co by se stalo, kdyby se probudil ten ďábel v jejím těle a pokusil se vytlačit toho andílka, kterým se snažila být.

Vstala. Otevřela okno a natáhla se, aby jí vítr pročechral vlasy. Milovala to. Bylo to, jakoby létala a nic ji nemohlo zastavit, aby přestala. Ani to, že vlak zastavil. Pořád cítila na tvářích ledový chlad. Normálně jí vadíval, ale dneska cítila, že je jeho součástí. Jakoby ji nic nemohlo zastavit.

Když se podívala z okna nyní, ucítila nepříjemný chlad, který ji dráždil lícní kosti. Zima jí vlezla až k chodidlům a ona se prudce zatřásla. Zavřela okno a posadila se hezky zpříma zpátky na sedačku. Dívala se rovno před sebe, neodvažovala se uhnout pohledem, aby se podívala z okna. Jen rovně seděla a předstírala, že přemýšlí. Ve skutečnosti jí v hlavě žádná myšlenka neběžela.

Vlak cuknul. Dívka s rozcuchanými vlasy - od toho, jak měla hlavu vystrčenou z vlaku - nadskočila leknutím a obrátila pohled k oknu, aby se podívala, proč zastavili v poli. Že by sebevrah? Napadlo ji najednou, ani nevěděla jak. Neměla o tom příležitost přemýšlet. V tu ránu jí došlo, že se zrovna probudila její druhá polovina, které ji nenechá přemýšlet.

Je tak divná. Už od té doby, co ji napadl ten obrovský pavouk nebo co to bylo. Vypadalo to jako pavouk. Mělo to osm noh, ale ani zdaleka se to nechovalo jako pavouk. Nikdy podobného tvora neviděla, ale věděla, že je nebezpečný, protože to, co jí udělal, rozhodně nebylo normální.

Zamrkala zprudka víčky a přesedla si vedle nějakého chlápka, který poslouchal hudbu a nic kolem sebe nevnímal. Když si k němu sedla, zbystřil a vyndal si sluchátka z uší doufaje, že mu vysvětlí, proč si sem sedla. Přece předtím seděla jinde a bylo tu dost místa, tak proč si sedat k němu? Ona však dlouho nic neřekla, jen se mu dlouze dívala do očí a přemýšlela, jak by osobě, které patří toto tělo, co nejlépe zavařila. Věděla, že má přítele.
Přiblížila se k tomu klukovi, našpulila rty a přitáhla si ho tak, aby nemohl uhnout. Dívala se mu do očí, a pak ho prostě políbila. Jakmile se oddálili, zamilovaně se na sebe usmívali.
"Když jsem viděla, že sedíš tady, musela jsem si přisednout a políbit tě," hrdě se usmála, "měla jsem obrovskou chuť na tvé rty." Znělo to trochu divně, ale rozhodla se, že je jí jedno, jak to bude znít.
Není to její tělo. Dřív nebo později ho stejně opustí a vrátí se tam, odkud přišla. A ani ve svých myšlenkách nemohla to místo zmínit. Její hostitelka by toho jistě zneužila a někoho by si na ni zavolala. Znala ji. Proto si ji vybrala. Byla tuze silná. Nemohla říct, jak se sem dostala.
"Nejdřív jsem tě chtěl vyhodit, ale ve chvíli, kdy jsi mě políbila, jsem se do tebe zamiloval," zaradovala se a věděla, že její úkol v tomto těle byl splněn. Teď už může konečně odejít. Oddechla si a zamyslela se. Pak se zhluboka zasmála a z těla se najednou stala jen prázdná schránka. Její majitelka usnula.

"Haló!" volal na ni ten kluk, protože se bál, aby se jí nic nestalo. V okamžiku, kdy otevřela oči, hlasitě vyjekla a odsedla si zpátky na své sedadlo. Co se jí to jen zdálo? Ona ho políbila? Bědovala, že se její vnitřní ďábel objevil a udělal takovou pitomost. "Co se ti stalo?" Přisedl si k ní tentokrát on.
"Nic, jen," jen mi jakási holka ovládla tělo, už jen to samo o sobě znělo jako pitomá výmluva. "Mám přítele. Z tohohle nic nebude. Nevím, proč jsem to udělala. Chvíli jsem byla mimo. Jakoby si mé tělo převzal někdo jiný. Jo, zní to hloupě, ale tak to prostě je. Mám ale pocit, že už odešla navždy."
"Máš pravdu, zní to blbě, ale já ti věřím. Nevím proč, ale věřím. Jsem už holt takový a mám dojem, že toho máme víc společného, než se na první pohled zdá." Usmál se na ni, dal si sluchátka do uší a vrátil se zpátky na svoje místo.
Sakra, zaklela v duchu, to byl ale bláznivý den. Pomyslela si a otevřela si okno, které její druhá polovička zavřela, protože jí byla zima. Asi nikdy nepřestane přemýšlet nad tím, kdo to byl. Co byl zač ten pavouk, co jí kousnul. Natáhla se ven z okna, aby si trochu provětrala hlavu a viděla, že už konečně dorazila na nádraží svého rodného města. Na tohle nikdy nezapomenu.

Nic není takové, jak se může zdát. Někdo je ďábel uvnitř, někdo navenek, jen musíš počkat, až se probereš. Pak bude všechno jako dřív. Tedy skoro.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vanimaré Vanimaré | Web | 22. října 2014 v 21:02 | Reagovat

Zajímavé vyprávění. :)

2 sarush ef sarush ef | Web | 22. října 2014 v 21:03 | Reagovat

To zní fakt dobře, až budu mít víc času, tak na to mrknu.

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 22. října 2014 v 21:14 | Reagovat

Dobře napsaná povídka.

4 Kika Kika | E-mail | Web | 23. října 2014 v 19:32 | Reagovat

Ne že si pořídíš auto! Doufám, že budeš ještě dlouho cestovat vlakem a psát takové super povídky!

A ten citát na závěr je skvělý, dává té povídce úplně jiný rozměr... ;)

5 Terka Terka | E-mail | Web | 24. října 2014 v 20:41 | Reagovat

[1]:[2]:[3]: Moc vám děkuji za pochvaly, potěšily jste mě, i když jste toho k povídce klidně mohly napsat víc. :-)

[4]: Kdybych si ho pořídila, nemohla bych ho řídit. :-D Řidičák bych si sice ráda udělala, ale nevím kdy,.. a auto je ještě dál ve hvězdách. :-) Děkuji. :-)

Abych pravdu řekla, málem jsem ho tam zapomněla dát, ale jsem ráda, že jsem si vzpomněla. :-)

(Mimochodem, už mám na blogu druhou část druhé části Vražd kvůli sušenkám. :-) )

6 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. října 2014 v 11:43 | Reagovat

Nakonec jsem kupodivu pochopila o co v té povídce jde, ale popravdě ta povídka je na hlavu. A řekla bych, že trochu málo promyšlená, což se ti vůbec nepodobá. Neovládl tě taky nějaký ďábel?

Ale citát je úžasný, takže si toho ďábla asi zahnala dřív než ten článek zveřejnil :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.