Život je jako hladina

19. září 2014 v 21:27 | Terka M. |  Týdenní témata
ČLÁNEK JE PŘIŘAZEN K NOVÉMU TÉMATU TÝDNE "UČÍM SE ŽÍT".

  • Jsem si vědoma toho, že to není nějaká extra povídka, ale nápad na ni jsem dostala tak tři dny zpátky, takže možná i proto to není to, co bych si představovala.

---


Bylo to jako sen, když sledovala svého přítele, jak plave. Tak čistě. Neuvědomovala si, jestli jsou v jeho pohybech nějaké chyby. Nebyla si jistá. Sama neuměla moc plavat, proto nikdy neuplavala tolik, jako její přítel. Neuměla si rozdělit síly, jak to často odůvodňoval. Inu, vzhledem k tomu, že se plavání věnoval denně a také závodně, to pochopila.
Ještě před měsícem o tomhle jenom snila. Celkově. O tom, že se bude dívat na jeho plavecké výkony. Představovala si, jak by ho líbala a on naopak líbil ji. Než se odhodlala mu něco říct, vystřídal dvě různé přítelkyně a po rozchodu s druhou, kterou prakticky vykopnul kvůli všemožným hádkám, už neváhala. Nechtěla si nechat promeškat tu šanci.

Často přemýšlela nad tím, že život je jako hladina, někdy je jasný a člověk na ní může vidět svůj odraz. Pokud do ní však něco hodíte, celá hladina se zčeří a tím se zakalí celý život. Do doby, než se uklidní a vrátí do zajetých kolejí. A ona už toho měla dost, musela do té vody skočit, namočit se a riskovat tak, jako ještě nikdy ne.
Proto si tehdy oblekla plavky, na to ještě něco navíc, aby ji ve městě nebrali jako blázna a vyrazila do lázní, kde Leonard každodenně trénoval. Měla tam kamarádku, ta by jí řekla, že tam není, a tak netušila, čeho by se měla bát. Byli to přátelé, kdyby se po skoku do vody začala topit, zachránil by ji, to si byla jistá.
Nad myšlenkou, že by se jakoby topila, aby ji zachránil, pousmála. Pak tu myšlenku raději zaplašila, neboť se bála, že by měl zrovna plné ruce práce a nedoplaval by k ní tak rychle a soustředila se na plán, o kterém si myslela, že má budoucnost.
V šatně si ještě pro štěstí poskočila a vydala se směrem k bazénu.
"Ahoj, Darleen," ozvalo se za jejími zády, když vešla do sprch, které ležely hned vedle šaten, aby do nich člověk nemusel procházet kolem bazénu.
"Jé, Samantho, nečekala bych, že tě potkám zrovna tady," rozpřáhla ruce, aby poukázala na toto místo a sprchy všeobecně. "Co vím, tak tu moc nechodíš, naposledy jsem tě viděla před rokem, kde ses toulala? Mimochodem, ahoj, taky tě moc ráda vidím." Pokusila se ji obejmout, ale Samantha z nějakého záhadného důvodu ucukla.
"Je skvělé, že jsme se potkaly, i když jen takhle náhodou," konečně se usmála, "poslední rok jsem strávila ve Velké Británii, byla jsem tam na stáži, proto jsi mě tu nepotkala. A mám pro to jen dvě slova: luxusní zážitek! Fakt, bylo to tam super, dokonce jsem se několikrát podívala i do samotného Londýna, ale ta příroda celkově. No páni." Celá zářila štěstím.
"Teď zrovna mám něco v plánu, kromě plavání, ale my se prostě musíme sejít. Sam, musíš mi všechno povědět a jen ty víš, jak jsem zvědavá," smála se, i když zrozpačitěla, když se podívala na malé hodiny zavěšené na zdi. "Víš, jak miluji Francii?" Samantha nepochopeně přikývla. "No, tak jsem tam ještě nebyla," ale nechtěla si stěžovat, přestože ji tak moc štvalo, že byla pořád zaseknutá v tom samém městě a pomalu i na tom samém místě.
Vždyť i loni, kdy se se Sam viděla naposledy, už byla zamilovaná do Leonarda. Tohle byl důkaz, že už pro jejich vztah musela něco udělat.
"Sakra, Darleen, někdy tam musíme jet spolu. Klidně všechno domluvím, jen tam pojeďme. Já už tam sice byla sama - promiň -, ale musíš vidět svou vysněnou zemi, když u mě pomalu neexistuje země, kterou bych neviděla. Vždyť mě znáš, už v pěti letech-" Darleen ji přerušila, protože tohle její vychloubání, kde všude byla, ji neuvěřitelně štvalo.
Jak jí ona strašně záviděla. Měla báječnou práci. Úžasného přítele. Minimálně každý rok jezdila někam na dovolenou. To ona se naposledy podívala k jejich městskému bazénu, což bylo dost ubohé skóre vzhledem k Sam. Věděla, že do té vody už musela skočit. Nesnášela svůj jednostranný a ničím překvapivý život, musela něco udělat pro to, aby to změnila.
"Zmlkni, nech si to na potom. Právě teď mám práci. Ahoj." Řekla nabručeně, přestože se to snažila zakrýt, jak nejlépe to šlo.

Bosýma nohama se přiblížila ke schůdkům do bazénu s tím, že chtěla slézt a doplavat k němu, ale pak si to najednou rozmyslela. Když spatřila, jaká je to dálka, uvědomila si, že by neměla šanci ho dohnat.
Rychlým krokem došla ke skokanským můstkům, odkud to bylo k Leonardovi jen kousek a nadechla se. Pak vydechla. Znovu nadechla a vydechla. Opakovala to asi třikrát, než se odhodlala a prostě skočila.
"Darleen!" zavolal na ni, když se vynořil z vody a viděl, že by si mohla ublížit, protože skočila špatně. Nikdy by si nemyslel, že by tam skákala a zrovna takhle ne. To by tipoval tak u jeho první přítelkyně, ne u Darleen. Zrychlil tempo, aby u ní byl rychleji a zachránil ji.
"Darleen, drž se nad hladinou!" Hladina se úplně zčeřila, až tam nebylo vidět ničího odrazu a Darleen lapala po dechu. Chvíli se topila pod vodou, někdy nad ní, ale Leonard už byl u ní a držel ji v náručí. Volal na plavčíka, aby mu s ní pomohl a ona se mohla uklidit na suchu.
"Darl, prosím, probuď se," šeptl a Darleen skoro jako na povel z pusy vyprskla vodu, kterou do sebe nabrala a podívala se Leovi do očí. Vyšlo to, pomyslela si v duchu, zachránil mě a ani jsem to topení nemusela předstírat. Usmála se na něj.
"Miluji tě." Nechápal to, proto to zopakovala. Pak ji konečně políbil a ona polekaně, ne však poloutopená, zalapala po dechu. "Myslím to vážně. Už rok." Upozornila ho na to, jak dlouho po něm touží a on se divil, že to vydržela a řekla mu to až teď.
"Teď už bude všechno lepší." Pohladil ji po jejích mokrých vlasech a vlepil jí do nich lehkou pusu, aby ji uklidnil.
"Věřím, že ano," pronesla ztěžka, protože ještě stále se úplně nevzpamatovala z toho, že se málem utopila a že jí Leonard dal polibek. "A do té vody už raději skákat nebudu, nepolezu ti do zelí, to je tvůj obor." Zasmála se, a pak se zprudka rozkašlala.

Život je jako voda, někdy teče rychle, někdy pomalu, ale jisté je, že vždycky má jen jeden konec.


---

KDYBY JSTE MĚLI CHVÍLI ČASU, MŮŽETE NAVŠÍVIT BLOG TÉMATU TÝDNE (tema-tydne.blog.cz) A PŘEČÍST SI, JAK JSME VYŘEŠILI TO, ŽE SE PO DVOU TÝDNECH NEZMĚNILO TÉMA TÝDNE NA TO, CO MÁ BÝT. TAKÉ MŮŽETE PŘIDAT ČLÁNEK DO VÝBĚRU A DÁT NÁM TAK O NĚM VĚDĚT. :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tea Tea | E-mail | Web | 19. září 2014 v 23:37 | Reagovat

Hooodně pěkná povídka :) Pobavilo mě, jak si představovala, situaci, kdy by předstírala topení a jak to zavrhla :D Dělám to furt taky v hlavě si vytvářet situace :D A konec takový, jako podle knížky :) Krásný konec, ale opět takový smyšlený mi příjde, kdy by se toto doopravdy stalo, že ona řekne: Miluju Tě a už dostanu polibek :-?

2 Katie Katie | Web | 21. září 2014 v 9:36 | Reagovat

Pěkná povídka, ten začátek se mi sice moc nelíbil ale zbytek byl pěkný. =) ;-) A hlavně konec dobrý. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.