Vraždy kvůli sušenkám - Třetí část

10. září 2014 v 10:04 | Terka M. |  Vraždy kvůli sušenkám
  • Tak tu máme třetí část. Tím, že jsem ji tu nedala minulý týden jsem trochu prodloužila dobu jejího trvání tady na blogu a udržela vás snad alespoň trochu v napětí. Nicméně, takhle část je předposlední a znovu upozorňuji, že pokud se vám poslední část bude zdát nedokončená a budete chtít pokračování, ráda jej napíšu. :)

---


Deborah jinou Brandu nenašla, takže to buď byla ta, u níž v databázi nebylo napsané ani datum narození nebo naopak někdo úplně jiný, koho Danny chránil, aby se nedozvěděla pravdu před svatbou. Věděla, že má jen jednu možnost. Musí mu zavolat.
"Sandro, jaktože voláš? Branda si právě kupuje šaty, nechceš jí s nimi pomoct?" zarazilo ji to. Proč by své bývalé manželce řekl, že jeho budoucí manželka potřebuje šaty a jestli jí je nepůjde pomoct vybrat? Určitě to je past, napadlo ji. Ještě nikdy před svou svatbou jí takhle nevyšel vstříc. Teda samozřejmě když nepočítala tu jejich, kdy byl ještě normální.
"Co máš za lubem?" Už předem věděla, že jí nic neřekne, ale přesto ji to zajímalo, protože takhle se nechoval člověk, který se bude ženit. Spíš člověk, který se připravuje na pohřeb. Jo, to vlastně docela sedí, uvědomila si, že začíná být paranoidní. "Kam mám přijít?"
"Brando, tak kdy má přijít?" křikl na snoubenku. Bylo to slyšet i ve sluchátku. "Dobře, tak za hodinu v té kavárně naproti, souhlasí?" Zeptal se jí, zda dobře rozuměl.
"Ve které kavárně naproti?"
"Přece v kavárně U Zlatého úhoře, tam to přece znáš, ne? Nejednou jsme tam spolu chodívali. Pamatuješ, jak nám tehdy bylo krásně? A ty jsi všechno zahodila těmi proklatými sušenkami. Má matka je určitě očarovala, zabiju ji."
"E,.. Danny? Tvá matka už přece je mrtvá," zešílel. Poznala, že se hrozně změnil, ale nikdy by se nepokusil zabít svoji mrtvou matku. Tohle už nebyl on. Vraždění ho pohltilo a mu nebylo pomoci. Až moc se mu zalíbilo zabíjet bezbranné ženy.
"Tak ji zabiju podruhé. A potřetí. Počtvrté. Budu ji zabíjet kolikrát budu chtít tak, jako jsem to udělal poprvé," tohle nechápala. Myslel to vážně, že ji zabil nebo už byl tak šílený, že nedokázal rozeznat pravdu od smyšlenky? "Slyšela jsi správně. Ano, zabil jsem ji kvůli tobě. Kvůli tomu, abychom se konečně mohli vzít. Držel jsem ji zkrátka, před její smrtí. Ale v době, kdy jsem tam nebyl, otrávila ty sušenky. Alespoň to tak říkala. Povídala, že když si do toho kousnu, otrávím se. Bylo tam přidané něco, na co jsem alergický a přenášelo se to skrze polibky, otevřené rány,.. kdybych tě nevyhnal z domu, zemřel bych."
"Tehdy jsem v tom jednom kousku cítila skořici," napadlo ji. "Ta by tam neměla být. Jsi tedy alergický na dotyk skořice? Mimochodem, o nic jsi nepřišel, ty sušenky stejně nebyly nijak zvlášť dobré." Měla dojem, že se něco mezi nimi vrací do normálu. Jakoby to svěřování už potřeboval a jako kdyby mu chyběla.
"Jo, jsem alergický na skořici. Je to hodně specifická alergie, má ji poměrně málo lidí a jakmile se do mého oběhu dostane skořice, jsem po smrti. A nejhorší na tom je, že její účinky na nás nezmizí ani za několik dlouhých let. Možná jsi o tom nikdy neslyšela, není to moc známé, ale je to tak. Promiň za to, že jsem tě tehdy vyhnal." Smutně se omluvil.
Poznala, že je mu to skutečně líto. Ale taky věděla, že dokázal mistrně ovládat emoce. Takže nevěděla, na čem doopravdy je. Netušila, z jakého důvodu, ale nyní mu skoro bezmezně věřila, že to myslí upřímně.
"Těch několik málo lidí je jiných než ti ostatní, kteří se starají jen o sebe. My jsme za každých okolností spolu a máme lidi na těch místech, na kterých by jsi to rozhodně nečekala. Na policii, v nemocnici, v kině, v divadle,.. proto nikdo nikdy nenajde ty od nás, kteří provedli něco nad rámec zákona."
"Danny, vzdej se. Prosím, pusť tu ženu, kterou si chceš vzít," zaprosila ho, doufajíc, že ji vyslyší, vzhledem k tomu, že má jakousi slabou chvilku, kterou u něj nikdy neviděla.
"Nemůžu. Moji lidi mě potřebují. Existuje skupina osob, kteří nás chtějí vyhladit. Omotají si nás okolo prstu, a pak cuknou nebo vyčkají, až cukneme my. Neví však, že my o nich víme a děláme všechno proto, abychom je zničili. A přitom, nikdo se o tom nikdy nedozví, protože to někdo zamete pod koberec. Ty ženy, co jsem zabil, byly pasti," trochu to začala chápat.
"Rozumím ti, ale nejsi už trochu paranoidní? Třeba to byly jen nevinné oběti, které s tím vším zabíjením neměly nic společného," pokrčila rameny, přestože věděla, že ji nevidí. Možná to bylo jenom dobře, uvědomila si.
"Dostali se do hlavy i mojí matce. Tři roky jsme si žili spokojeně, protože o mě nevěděli, ale ty jsi těmi sušenkami spustila řetězec událostí, které nikdo nemůže zastavit normálními prostředky. Proto jsme se museli obrátit do útoku." Neustále jen vysvětloval, až z toho Sandře běhala hlava kolem a měla pocit, že už do ní nic nepobere.
"To jen kvůli sušenkám? Proč vás vůbec chtějí zabít?" Snažila se to pochopit. Netušila, ale měla ten dojem, že tuhle informaci Danny vynechal.
"Už zase se kvůli nim chceš hádat?" odpověděl otázkou. "Protože jsme speciální. Mocní. Sílu získáváme skrze naše oběti, ale můžeme si ji vzít až po svatbě, v okamžiku, kdy jsme na hostině, je ta pravá chvíle na jídlo. Dlouhé roky jsem to nevěděl. Proto ještě stále žiješ, jinak bych byl nucen tě po svatbě spotřebovat. Nebylo by to jako s těmi otrávenými sušenkami, neměla ses ani přiblížit datu spotřeby," proč mi tohle všechno říká? Pomyslela si. "Na druhou stranu, jsem tolik rád, že žiješ, tolik jsme toho zažili a já bych nic z toho nechtěl vymazat."
"To máš pravdu. Já bych to taky nechtěla vymazat. Ani si nedokážu představit, že bych se za tebe neprovdala a dokud jsem neotevřela ty sušenky, žili jsme si dobře. Proč jsi mi nic z toho nikdy neřekl?" Bylo zřejmé, proč to nikdy neřekl. Jeho matka o tom evidentně musela vědět. Možná proto nechtěla, abychom se vzali, napadlo ji najednou. Možná mě chránila, aby mě nemohl - jak jen to říkal? - spotřebovat, dávalo to smysl.
Pak ji najednou napadlo: "Co jste si uvařili, to si taky sníte." Neuvědomila si to a řekla to nahlas. "Myslela jsem si, že mě tvá matka chránila tím, že nechtěla povolit sňatek, ale ona chtěla, abys mě spotřeboval. Nevím proč, ale chtěla to. Když věděla, že to nehodláš udělat, rozhodla se jednat na vlastní pěst a zabít tě. Naštěstí jsi ji odhalil," usmála se.
"Naštěstí," zkousl ret, jakoby chtěl říct něco důležitého, "má matka tehdy patřila k těm nejvyšším a já měl převzít její místo. To bych ji však nesměl zabít. Konzultanti se proto rozhodli, že už k nim nemohu patřit. Ne do doby, než tě spotřebuji, ale v té době mi to ještě nevadilo. Neměl jsem o ten post nejmenší zájem. Miloval jsem tě a doufal jsem, že na svou minulost díky tobě zapomenu. Když jsi vytáhla ty sušenky, zpanikařil jsem, myslel jsem, že jsi jedna z těch zabijáků a věděl jsem, že tě musím poslat pryč dřív, než tě naši dostanou."
"Nikdy bych tě nezabila," měla potřebu mu to říct. "Proč jsi ty sušenky teda nezahodil?"
"Snažil jsem se," přiznal, "ale nešlo to. Bylo to, jakoby na sobě měli magnet, který je přitahoval zpátky k nám domů, než se do té pasti někdo chytí. Byla jsi to ty. Nevím, co matka udělala, ale bylo to nějaké kouzlo. Něco podobného, co udělala se skořicí. Nevzpomínám si, že by byla čarodějka, nikdy nekouzlila, ani nečetla knihy. Neuměla číst, takže z knihy kouzel to nezískala. Sakra, já nevím, jak to udělala."
"Přijdeme na to. Spolu." Měla dojem, že ji na konci měsíce z toho účtu za telefon asi klepne. "Takže dneska U Zlatého úhoře. Tam, kde jsme se poprvé setkali. Ví to ta tvá snoubenka?"
"Jo, ví, řekl jsem jí to. Nemá s tím žádný problém," tak to je zlatá žena, která jde ke Zlatému úhoři, neubránila se úsměvu. "Čekáme tě za půl hodin před."
"Jasně, čau." Rozloučila se, a jakmile slyšela něco jako pozdrav i od Dannyho, telefon típla, aby neprovolala ještě víc. Potřebovala si s ním promluvit z očí do očí.

---
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bocian Bocian | E-mail | Web | 14. září 2014 v 23:22 | Reagovat

Hm, spásonostná chvíľa, kedy sa začína okrývať pointa, prichádza! Cítim to a páči sa mi to. Zároveň som napätý, ako dopadne stretnutie, čo vlastne znamená tá jeho obľuba vraždiť a či Sandra varuje onu snúbenicu...

2 Kika Kika | E-mail | Web | 21. září 2014 v 10:49 | Reagovat

já už jsem v napětí taky, začíná to být čím dál zajímavější, zamotanější. Celou část jsem se chtěla zeptat, proč ty sušenky prostě nevyhodil, ale vzala jsi mi závěrem otázku z pusy! Těším se na další část!

3 Katie Katie | Web | 27. září 2014 v 13:49 | Reagovat

Tak je tu trochu odhalení,co se vlastně děje. Sice jsem stále zmatená ale už to trochu chápu. Je to dobrý nápad na povídku, originální a moc se mi líbí název ale přijde mi, že to je moc uspěchaný. Kdyby si to víc rozepsala, podle mě by to bylo lepší. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.