Vraždy kvůli sušenkám - Čtvrtá část

24. září 2014 v 13:34 | Terka M. |  Vraždy kvůli sušenkám
  • Dávám vám tu tedy poslední díl Vražd kvůli sušenkám, jak jsem slíbila. Doufám, že jste se na něj snad alespoň trochu těšili a kdyby jste nečetli ten předchozí (nebo si na cokoli nevzpomněli), můžete si to přečíst od začátku. Částí je málo, takže v tomto snad nebude problém. Pokud se vám díl bude líbit, budu jen ráda. V případě, že vám to bude připadat neukončené, samozřejmě stačí říct a já začnu pracovat na pokračování. Až budu mít chvíli času nebo alespoň až budu mít notebook, vzhledem k tomu, že jsem touhle dobou na koleji a povídku přednastavuji, aby to tu tak nechřadlo a vy měli co číst. Jen pro případ. :)

---

Procházela se po parku před kavárnou a pískala si do rytmu kroků svou oblíbenou melodii o tom, jak se člověk má mít fajn. Milovala takové povzbuzující písničky, pomohly jí dostat se přes ten rozvod s Dannym a tuhle objevila jako první. Nejdříve ji odsuzovala, protože byla doopravdy naštvaná, jednu dobu chtěla dokonce skočit z mostu, ale po nějaké době jí přišla na chuť. Zalíbil se jí nával optimismu, který v ní probouzela a pomáhal jí dostat se z nejhoršího. Nevěděla však, proč si tu píseň zpívá zrovna nyní.
"Sandro!" zaslechla za svými zády, jak na ni někdo volal křestním jménem a otočila se, protože jinak na ni všichni volali příjmením. Což jí vadilo. Připadala si, že k nim ani nepatří, že se od ní tímto způsobem odtahují, aby si k ní nevytvořili nějaký větší vztah.
Stál tam Danny. Sám. Sandra nejdříve nechápala, proč tam stojí o samotě. Napadaly ji všechny možné scénáře od toho, že si to ta snoubenka rozmyslela, že třeba ani žádná nebyla až po to, že si ji sem zavolal kvůli tomu, aby ji zabil.
Pospíchala k němu.
Zatímco se mu dívala do očí, si spolu podali přátelsky ruku a jen tak naznak se políbili na tváře. "Ahoj, moc rád tě vidím," pozdravil s úsměvem, "doufám, že na ruce nemáš žádné odřeniny." Pošeptal jí do ucha. Zakroutila hlavou.
"Taky tě ráda vidím, i když bych tě moc ráda neviděla," zasmála se. "Tak kde máš tu svoji snoubenku?" Rozhlédla se kolem sebe, ale nikoho, kdo by mohl být Branda Jenesová ani okem neviděla.
"Vlastně," zamumlal, zatvářil se zmateně a Sandra poznala, že jí chce začít lhát. Podívala se mu do očí, protože věděla, že když to udělá, bude mluvit pravdu. "Já žádnou snoubenku nemám. Lhal jsem ti. Je mnohem snadnější zalhat na papír nebo telefonicky, než do očí. Potřeboval jsem s tebou mluvit osobně. Tedy, ne úplně mluvit."
"Chtěl jsi mě zabít, abys dostal matčino místo mezi Konzultanty?" Během vteřiny ji napadlo, že sem neměla chodit, že měla dát na svůj první pocit a vytušit, že chystá nějakou past. Kdo normální by zval svoji bývalou manželku, aby vybrala šaty současné snoubence, pokud by nebyl vrah? Div si vzteky neurvala hlavu.
"Ne. Ani se nejmenujeme Konzultanti, to bylo jen krytí. Pojď se projít," podal jí ruku a ona ji váhavě přijala. Netušila, jestli řekl ne na to, že ji nechce zabít nebo ohledně místa jeho matky, ale riskla to. Řekla si, že už nemá co ztratit, když sem přišla a jestli ji chce zabít, udělá to ať se mu vzepře, nebo ne. "Pravdou je, že jsem tě miloval a ani potom, co jsem tě vyhodil, jsem na tebe nemohl zapomenout. Musel jsem na terapii, při níž jsem poznal svou první snoubenku a až ona a její smrt mi tě vyhnali z hlavy. Teď tě nenávidím. Možná ještě hůř, než nenávist, ale na tom nesejde." Bolelo ji to. Bylo to, jako kdyby ji tím nožem, co měl u pasu, bodnul přímo do srdce. Pak, když na tu ostrou čepel zaostřila, jí přejel mráz po zádech a ona si uvědomila, že musí utéct pryč. Proč vůbec dovolil, že se mohli držet za ruku? Vzpomněla si na to, že by při pouhém dotyku mohl zemřít a když se mu podívala na levou ruku, kterou držela ve své, uvědomila si, že má rukavice.
"Já tě taky milovala, ale na rozdíl od tebe jsem se z té lásky vyléčila rychle. Samozřejmě, máme společné vzpomínky a když se na něco rozpomenu, bodne mě to u srdce jako tisíc malinkých jehliček a mám problém udržet slzy, ale přesto, už tě nemiluji."
"To je dobře. Moc dobře." Znělo to divně. Během pár vteřin se mu změnil hlas z klasického na nějaký, který byl hlasem nestvůry a jenž k němu vůbec nepasoval.
"Danny, chci ti říct, nemusíš to dělat," dívala se mu do očí a opatrně couvala směrem k silnici, po které každou minutou projelo alespoň patnáct aut. Když už musím zemřít, on mě nezabije, stanu se obětí dopravní nehody, tak si to plánovala, ale nevěděla, že osud si to naplánoval úplně jinak. Zemře tak, jak by měl každý, kdo se připlete do cesty tomuto rodu nebo rase nebo čemukoliv jinému. "Neber ten nůž. Nedělej nic, čeho by jsi pak litoval. Snažně tě prosím. Smiluj se nade mnou." Prosila ho s rukama sepnutýma k sobě.
"Ničeho litovat nebudu. Naopak. Jakmile se stane to, co se mělo stát už dávno, budu mít větší sílu než kterýkoli ze členů rady. Kdybych tě zabil hned, měl bych takovou sílu sotva v důchodu, ale takhle to bude mnohem lepší a vůbec nesejde na tom, že jsme rozvedení, v našem kruhu manželství platí do té doby, než žena zemře." Sakra, zaklela v duchu.
Sáhl na rukojeť nože a namířil jím naproti Sandře, kterou překvapovalo, že si toho nevšiml nikdo z procházejících po chodníku, ani těch v autě. "Jsi jim ukradená. Mám velkou sílu na to, abych přes nás oba dal obrovský závoj, jímž se staneme neviditelnými a ty z něj nemůžeš uniknout. A neuslyší tě ani, když budeš křičet. Jakmile zemřeš, všechna tvá síla se přesune do mého těla a ty pak budeš,.. no, budeš mrtvá, to je celé." Až přehnaně to zkrátil.
Poznala, že už nemůže nic dělat, ale nechtěla se jen tak snadno vzdát. "Mou sílu ti nikdy nevydám, i kdybych s tebou o ni měla bojovat. Jakou sílu máš na mysli?"
Danny se zprudka zasmál. "Vždyť ty vůbec nevíš, že každý člověk je výjimečný. Každý má svou jedinečnou sílu, ale jen málo z nich se ji naučí ovládat a určitě ne v tak krátkém čase, jaký máš ty. Až se tě ten nůž dotkne, všechna síla se přenese do něj a vzhledem k tomu, že jsi měla skořici, nebude to až tak špatné, neboť mám dost vysoké šance být nepřemožitelný."
A všechno bude moje vina, zamyslela se nad tím, co kvůli stupidním sušenkám celému světu způsobila. Jestli tohle přežiju, přísahala, už nikdy si nedám ani jednu sušenku.
Nevšimla si té stěny, co oddělovala ty dva a silnici. Bouchala, ale nikdo se ani neotočil, aby se na ní podíval a pomohl jí. Tekly jí slzy, které nedokázala zastavit. "Pomozte mi někdo!" křičela celou dobu, co se k ní Danny blížil s napřímeným nožem.
Už byl kousek od ní, když v tu chvíli ucukl. "Neblbni, už ji skoro mám, myslíš si, že mě můžeš zastavit?" Zeptal se. Sandra si nebyla jistá na koho mluví, ale po celou dobu se díval jenom na ni a ona nedokázala otevřít ústa, aby se ho zeptala, co se děje.
"Neblbnu, ale ty asi jo. Když to uděláš, všichni na tebe budou naštvaní." Pronesla Sandra, ačkoli si neuvědomovala, že by si tohle v hlavě připravila. To nemluvila ona a ani nemohla pohnout rukou, aby se pleskla do čela. "Snaží se zmocnit svého těla, je silná, pusť ji a řekni jí, ať zapomene, a tak se stane. Ještě se nestalo, že by někdo nezapomněl, to by musela být hodně výjimečná a myslím si, že tak horké to s ní nebude."
"Promiň, nemůžu. Ublížila mi a může ublížit celému našemu rodu, když ji nechám naživu, to chceš riskovat?" Nevěděla, že mu způsobila až takovou bolest.
"Nechci, ale musím. Znáš naše pravidla a víš, že nikdo nesmí ublížit těhotné ženě," těhotné? Ptala se sama sebe v duchu. Tak já jsem těhotná? A s kým, proboha? Lže mu. Určitě mu neříká pravdu, tím si byla stoprocentně jistá. Ani na sobě necítila žádné příznaky těhotenství, nemohla to být pravda.
"I kdyby, není to moje, na tohle se naše zákony nevztahují a navíc, nemám se čeho bát. Spotřebuji ji a jestli je těhotná, dopadne tak i to dítě," instinktivně si dala ruce na břicho a Dannyho to vyděsilo. "Budu mít víc síly a nikdo se mi netroufne postavit."
"Čau, jsem Sandra. Nevím, kde se poděl ten chlap, co mi na chvíli ukradl mé tělo, ale podařilo se mi ubránit. Vyhnala jsem ho." Zasmála se. Konečně mám důvod ke smíchu, pomyslela si a začala si broukat onu optimistickou melodii, která jí vždy pomohla z nejhoršího.
A pak se jí dotkl tím nožem.
Nejdříve jen na chvilku, na zápěstí. Potom na druhé. Na mozek. Skučela bolestí jako nikdy předtím a cítila, jak z ní nůž vysává poslední zbytky sil, které si uchovávala v srdci. Pokusila se ho odstrčit, ale nedokázala zvednout ruku. Už byla moc slabá a nedokázala pochopit, jak jí mohl něco udělat pouze tím, že se jí oním nožem dotkl.
Když nůž odlepil od její kůže, oči jí zůstaly otevřené a on se rozhodl, že to tak nechá, dokud nezmizí do Komnaty zabitých manželek, kam se chodíval kochat, jako člověk s uměleckým duchem chodící do muzea. Vzpomínal tam na okamžiky s manželkami strávené a tipoval, která mu dala tu a tu sílu.
Nožem si řízl do zápěstí a cítil, jak se do něj vstřebává všechna ta energie. Pamatoval si, jak ten nůž našel v pokoji své matky ten den, kdy ji zabil a rozhodl se, že si ho vezme jako památku na ni. Schoval si ho pro případ, že by mu někdy mohl zachránit život, protože nikdy ve skutečnosti nevěděl, k čemu se využívá.

---
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 27. září 2014 v 13:57 | Reagovat

Tak to bylo dost depresivní. =D Ne, líbil se mi začátek, vypadalo to dobře ale pak, že ji chtěla zabít. Myslela jsem že mu uteče nebo něco. =)
Pak už to bylo zase zamotané a nechápala jsem vůbec s kým se baví a co se děje. =D

2 Elis Elis | Web | 30. září 2014 v 12:33 | Reagovat

Líbí se mně tvůj styl psaní, námět hodnotit nebudu, jak ušetřím čas, musím si napřed přečíst všechny díly .....

3 Kika Kika | E-mail | Web | 2. října 2014 v 11:17 | Reagovat

Děkuju za všechny 4 díly, všechny jsem je zhltala...!

Škoda, že neutekla, nezvítězila, nebyla dost silná, nesnědla víc skořice a nezabila ho sama (ale to by bylo moc americké ;) ) škoda, že to nemělo víc dílů, ale tak už se těším se na další "seriály" v Tvém podání. Doufám, že budou co nejdřív!

4 Terka Terka | E-mail | Web | 4. října 2014 v 16:14 | Reagovat

[1]:[3]: Včera jsem na této povídce zase zapracovala a napsala pokračování, které snad i některé věci vyjasní. :-) No, a snad se mi to teď podaří správně ukončit. :-)

A na pondělí je přednastavena první část druhé ćásti. Sice jsem to řekla trochu zmatkově, ale snad jste to i tak pochopily. :-)

[2]: Děkuji. Jasně, až budeš mít čas, přečti si zbytek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.