O tom, jak jde zapomenout na sbírání hřibů, když máte doma tři tašky hub

25. srpna 2014 v 16:49 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Teda, ne že by se mi něco podobného stalo. V tomto článku není žádná logika, slouží pouze pro zasmání a pokud se to nepodaří, můžete v komentáři požádat, abych vám vrátila ty minuty života, které jste strávili jeho přečtením. Tím však neříkám, že vám bude vyhověno, protože si nejsem jistá, zda je to možné.

---


Stalo se vám někdy, že jste třeba na určitou situaci zapomněli?..

Mě teda díkybohu ne. Nebo si to alespoň nepamatuji, což bych označila za tu ztracenou vzpomínku, ale existuje i taková, jež si po určitém čase vybavím. Třeba v případě, kdy člověk jde pro něco do skříně, ale než tam dojde, zapomene, proč tam vlastně šel. Tohle se mi již několikrát stalo a většinou, když jsem se vrátila třeba do obýváku, tak jsem si vzpomněla.


Opravdu by šlo přehlédnout sbírání hub, jak je napsané v titulku?..

Já si myslím, že ano. Pokud by byl ten dotyčný člověk vážně nemocen, třeba trpěl Alzheimerovou chorobou, nemusí si uvědomit, že šel na hřiby se svou rodinou (protože takového člověka bych samotného v lese nenechala) a když najdou tři tašky hřibů, vrátí se domů. Pak začne mít nemocný ty svoje stavy, kdy zapomene a za chvíli se klidně může zeptat: "Vy jste byli na hřibech? Kdy?" Nezasvěcený člověk si bude klepat na čelo a říkat si, zda je normální.

Podle mě se to může stát i člověku, který právě touto nemocí netrpí. Tím nemyslím sklerózu, jen hypnózu. Teda, netuším, jak to přesně funguje, nezkoušela jsem to a ani nevím, jestli bych o to měla zájem. Ale zkrátka, myslíte si, že by se člověk dal zhypnotizovat, aby zapomněl, že byl na hřibech? Teoreticky jo. Prakticky nemám tušení.


Hypnóza, to mě přivádí k upírům,..

Sleduji i Drákulu, ale ten neumí ovládat myšlenky, alespoň ne tak, jak třeba v The Vampire Diaries. Kdyby (neříkejte tu básničku: Kdyby byly v pr... ryby,..) existovali upíři a vy jednoho z nich našli, než by se z vás napil, třeba by vás ovlivnil. Pokud by to dokázal. Nevím, na kolik by se upíři lišili od skutečnosti. Ale berte to tak, že by to dokázali.

Není to povídka, to bych na své fantazii lépe zapracovala a možná jednou napíšu článek o tom, jak by mohli doopravdy vypadat upíři (rozhodně by se netřpytili!).

Takže, kde jsem to skončila? Faktem je, že v seriálu to dokáží, teda alespoň v tomto a v případě, že by jste nějakého takového našli a chtěli po něm vymazat nepřijemnou vzpomínku, buď by vás přeměnil a vy si vypnuli emoce nebo by vás jen ovlivnil, aby jste to zapomněli. A tohle je ona ztracená vzpomínka.

A pro dnešek dost těch fantasy úvah, těch bude ještě dost, i když to nemůžu slíbit.


Člověk může zapomenout, ale časem si vzpomene.

Myslím si, že tohle je pravdivý citát, nebo máte jiný názor? Když člověk chce a zapne mozkové závity, může si vzpomenout. Klidně si může vzpomenout i na nějaký zážitek z dětství, jenž si nepamatuje.

Já třeba vím, že jsem kdysi, když jsem byla malá, šla ještě s jednou holkou a s kočárkem (byla v něm jen panenka) na procházku po Vsetíně a sice nevím, kde všude jsme byli a pamatuji si, jak jsme se vracely k nám domů a kromě toho ještě, jak jsme podlezly dírou v plotě. Bylo nám tak pod pět roků, já byla ještě ve školce, brácha už byl na světě, takže tak, abych si to upřesnila. Ale nevzpomínám si, jak jsme tudy prolezly i s tím kočárkem, který nebyl zrovna malý,.. chápu, je to hodně zmatené. Zkrátka, kromě tohoto si pamatuji už jen to, jak jsmě přišly domů.

Nebo ještě jeden takový 'cestovatelský' zážitek, který se stal mému bráchovi a babičce, já v tu dobu už chodila do školy, takže to přesně nevím, ale to snad nevadí. Babička šla pro brášku do školky a šla na záchod, brácha si myslel, že mu utekla a tak se rozhodl, že půjde k ní domů. Babička samozřejmě vyděšená, kde je, že jo. Aby taky ne. Volala všude možně a pak ji napadlo, že by mohl jít k ní domů. A když tam stála, brášku viděla sedět/stát před mojí školou*!


Snad nevadí, že jsem trošku - trošku víc - odbočila od původního tématu, ale tak nějak mi to vytanulo na mysli a já to chtě nechtě nemohla zadržet, takže se omlouvám, pokud vám to moc vadí,..

---

* Pozn. autorky: Má základní škola stojí těsně vedle paneláku, kde bydlí má babička, ale ze soukromých důvodů vám pochopitelně neřeknu, ve které části Vsetína to je a pevně věřím, že vám to moc vadit nebude.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 20:46 | Reagovat

Tohle moc dobře znám :D A nebo chci někomu něco říct, někdo jiný mi skočí do řeči a také už pak nevím, co jsem chtěla říct :D

Podle mě je hypnóza spíš, když si chce člověk na něco vzpomenout než zapomenout. Nebo se zbavit strachu.

My musíme dát do každého článku upíry, viď? Bylo by to fajn, blbé je, že upír by vymazal vzpomínku i na upíra :(

Já si toho z děství moc nepamatuju. Vždycky mám prostě takové záblesky vzpomínek a většinou je to buď důležitá nebo trapná vzpomínka :D Ale většinou trapná nebo nepříjemná, takže bych to nejradši zapomněla... kde že najdu toho upíra? :D

2 Bocian Bocian | E-mail | Web | 25. srpna 2014 v 22:04 | Reagovat

Toto je veľmi dobrý formát článku. Zasmial som sa a tak nemám nárok pýtať ten čas späť, že? :-D
Často sa mi stáva, že v ruke držím určitý objekt, ale po chvíli na to zabudnem a začnem ho hľadať, až ho odrazu nahmatám vo vlastnej dlani :-D.
Je to taká prítulná nostalgia spomenúť si na to, čo je vlastne stratené v čase...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.