Někdy může být varováním

14. srpna 2014 v 11:23 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Napadla mě jedna rádoby horrorová povídka. Nevím, zda se po jejím přečtení budete bát, ale to nevadí, snad vás to i tak bude alespoň trochu bavit. :)

---


V uších jí jako kolovrátek zněla pořád jedna a ta sama písnička. Wake me up. Slyšela ji už loni, kdy ji hráli snad na každém rohu a bezesporu si ji zamilovala. Mohla ji poslouchat snad každý den, ale dneska už ji slyšela tolikrát, že by nejraději ohluchla. Nejděsivější na tom bylo, že vůbec nehrálo rádio, ani televize. Nic, odkud by ji mohla slyšet. Dveře i okna měla zabedněné, aby nic nezaslechla. Nechtěla. Zuřila na všechny a zároveň na nikoho.
Vnímala, jak ji píseň vybízí k tomu, aby se vzbudila, otevřela oči navzdory tomu, že nemá žádný plán, co by měla dělat. Jenže to nebylo tak snadné, když doma ležíte s chřipkou a nechcete nikoho nakazit. Normálně by ji přechodila, ale dnes nemohla. Právě teď měla domácího lékaře. Tedy, alespoň si tak říkal, ale vlastně to byl její tříletý přítel, který o ni měl vždy obrovský strach. Staral se o ni i v případě, že měla obyčejnou rýmu.
"Enrico," zaskuhrala, protože měla nachlazené mandle a nemohla normálně mluvit, natož křičet. Naštěstí ji Enrico slyšel, díky přehnané péči a tomu, že koupil dětskou chůvičku. Stačilo se k tomu jen trochu přiblížit a něco zamumlat a on přiběhnul.
"Copak, miláčku?" usmál se na ni a poprosil ji, aby na chvilku zvedla hlavu, pak jí sebral polštář a protřepal ho, aby se jí na něm lépe spalo. Když mu s vážným pohledem pokynula směrem k židli, se stejnými pocity se na ni posadil a zdvořile naslouchal.
"Musíš jít domů, postarám se o sebe," ujistila ho, "nemůžeš mě v jednom kuse takhle rozmazlovat, načechrávat mi polštář a starat se o mě jako o malé miminko, tohle si nechej, až budeme oba staří. Pak mě můžeš opečovávat jako svou ženu." Zkousla ret, protože si uvědomila, že řekla pitomost, když s ním mluví o manželství.
Dosud o tom nikdo ani nepromluvil a ona se nějak zvlášť nechtěla vdávat a nevěděla, jestli se Enrico vůbec chce ženit. Ta věta vypadla z pusy, než si ji vůbec mohla dost dobře rozmyslet.
Jakmile uviděl její nervózní pohled z toho, co právě řekla, s úsměvem se k ní naklonil a políbil ji na obě tváře. Ani on si nikdy nepředstavoval, že by se oženil, nevěděl kvůli čemu by to bylo dobré. Miloval ji, tak proč ty oficiálnosti? Napadalo ho každou chvilku potom, co Meredith vyslovila svoji myšlenku.
Nikdy mi o tom nic neřekla, zapřemýšlel se, třeba to řekla jenom kvůli tomu, že je nemocná a ta chřipka jí nedovoluje přemýšlet. Usoudil, že by to tak mohlo být a rozhodl se, že si o tom ještě musejí vzájemně promluvit. Až se vyleží a bude schopna vlastních myšlenek. Zatím měl pocit, že ty myšlenky jí tam někdo musel nějak šikovně narafičit.
"Nebo zkrátka jako starou partnerku," dodala, když si všimla, že je z její věty celý nesvůj, "a omlouvám se, samozřejmě tě miluji, ale vlastně jsem o svatbě nikdy nepřemýšlela, nevím, jak mě to vůbec napadlo. Jistě za to může ta chřipka," ztěžka se rozesmála.
"Asi," usmál se a vjel jí rukou do vlasů, "uvařím ti meduňkový čaj."
"Děkuji, jsi zlato, ale nemusíš to dělat, uvařila bych si ho sama," nenapadlo ji, že ho musí znovu ujišťovat, že není nemohoucí. "Miluji tě." Měla potřebu něco říct. Za poslední dny toho pro ni udělal tolik, že nevěděla, zda mu to bude moct někdy splatit.
"Já tebe taky," vlepil jí pusu do vlasů a zvedl se ze židle.
"Můžu tě ještě o něco poprosit?" nadzvedl obočí, aby nemusel nic říct a ona už prostě spustila, "nemohl by jsi vypnout tu hudbu. Znervózňuje mě, když slyším Wake me up snad tisíckrát po sobě," nervózně se usmála.
"Nemám zapnutou hudbu. Nezpívám si. Bál jsem se, že jinak bych tě neslyšel ani přes tu chůvičku, kdybys mě volala," zamyslel se nad tím a přiložil jí ruku na čelo, "donesu ti ibalgin, aby ten den byl hned růžovější." Usmál se na ni.
"To bude asi nejlepší," kupodivu se nebránila. Asi jí doopravdy není dobře, přemýšlel nad tím, co řekla a nevěděl, co by to mohlo způsobit. Pila dostatečně. Určitě nebyla dehydrovaná. Dokázal zkontrolovat, že vypila všechno, co jí udělal. I kdyby to měl být jed, vypila by ho.

---

Když slyšela z kuchyně obrovský rámus, vyděsilo ji to tak moc, že se odhodlala posadit, přestože jí to Enrico přísně zakázal, aby se jí třeba nepřitížilo. Občas to opravdu přehání, myslela si Meredith, ačkoli mu to nikdy neřekla nahlas.
Věděl, že ji štve, že se o ni v jednom kuse stará, ale dělal to rád. Teď byl čas, aby mu jeho služby oplatila. Alespoň doufala, že mu to bude moct oplatit. Pak už si budeme kvit a on může zase hrdě pokračovat ve starání se o mě, sotva se usmála. Beztak mu jen spadl hrnec, povzdychla si, ale byla plně rozhodnuta vstát a podívat se tam.
Postavila se na nohy, přidržujíc se židle, aby se jí moc nemotala hlava. Věděla, že se bude muset pustit. Počítala s tím, jen nedokázala odlepit ruku. Jakmile však uslyšela bolestivé zaskučení, vyběhla ke kuchyni.
"Enrico!" bezmyšlenkovitě zavolala a ve chvíli, kdy tam doběhla, vrhla se k příteli, aby mu podepřela hlavu. Krvácel. Někdo mu říznul do krční tepny, z níž se mu řinuly nemalé pramínky krve. Odvázala se židle podsedák a dala mu ho pod hlavu. V tuto chvíli jí bylo jedno, že to bude celé od krve. Hlavně, aby se Enrico uzdravil. "Vydrž," políbila ho na čelo.
Popadla telefon na lince a vytočila záchranku. Než však stačila vůbec něco říct, zpod dveří, které se začínaly zavírat, vylezl ten, co mu to udělal. Mířil na ni s napřaženým nožem, naznačujíc, aby zavěsila. Učinila tak, když se ze sluchátka ozvala naštvaná dispečerka, která si pravděpodobně myslela, že to byl jenom žert nějakých hloupých dětí.
"Nebude to bolet," ujišťoval ji, "jen nemůžu dopustit, abys policajtům vyžvanila, jak vypadám. Budu se snažit, aby to bylo rychlé. Ty nejsi ta, kterou jsem chtěl zabít, ale tvé přítele ano. Dlužil mi velké peníze," Meredith ho skoro neposlouchala, jen na něj nenávistně koukala, jak vůbec může být tak krutý a udělat tohle kvůli penězům.
"Pořád nechápu, jak někdo něco takového může udělat jenom skrze peníze,.. copak jsi nemohl počkat? On by ti je vrátil. Znám ho, je to poctivý a slušný člověk." Pohladila ho po vlasech tak, jako to udělal on, když odcházel do kuchyně, aby jí udělal čaj.
"To je mi jedno, dlužil a já ho varoval, že to může takhle skončit. Věděl do čeho jde, když mi nebude moct splácet půjčku. Nezabil jsem moc lidí, ale pár jich už bylo a nikdy se o tom nikdo nedozvěděl." Uvědomil Meredith, která neustále utěšovala Enrica, že to bude dobré.
Sama tomu nevěřila, ale musela ho nějak uklidnit, aby se tak nebál. Zoufale si přála zemřít první jenom z důvodu, že ho nechtěla vidět umírat, ale také si byla vědoma toho, že by Enrico její smrt prožíval snad ještě daleko víc, než ona.
"Miluji tě," šeptala mu opatrně do ucha, aby ji ten několikanásobný vrah neslyšel. Hýbal rty, čímž naznačoval, že on ji také miluje. Už nemohl mluvit, byl až moc slabý.
"Necukrujte tu mezi sebou a postavte se smrti čelem. Alespoň smrti, když už se tak nedokázal postavit splátkám svého dluhu. Vypadáte sice roztomile, ale já roztomilost nesnáším. Zemřete. Oba dva. Ty ženská," ukázal na Meredith, "pojď blíž a postav se na nohy." Ona popošla, o kousek a v okamžiku, kdy se chtěla postavit na nohy, ji Enrico zadržel posledními zbytky sil, co mu zbyly.
"Prosím, nerozdělujte nás," zaprosil sotva slyšitelně. Přesto ho však ten člověk - to vlastně nebyl člověk, neměl s ním nic společného - zaslechl.
"Dobře tedy, lehni si, vedle něj. Dívejte se sami sobě do očí, tak to bude nejlepší a dávejte pozor, abych se z vás nerozplakal," rozesmál se. Meredith poslechla a on se nad ni naklonil s tím, že poprvé zařízne svůj nůž.
Když ucítila, jak se jí chladivé ostří zabodává do krku, její oči se začaly barvit bolestí. Přestala se dívat na Enrica, který již dávno zemřel, ale i nadále ho držela za ruku, nehodlajíc ho ani na krátkou dobu pustit. Tekly jí slzy.
"Neboj se, ještě chviličku a bude po všem," pohladil ji láskyplně po líci a ona se nervózně ošila. Zajímalo ji, co dělá s oběťmi když jsou po smrti, přestože věděla, že se to již nikdy nedozví. Chtěla vědět, jestli je zahrabe někde pod zem nebo je dá naopak sežrat psovi.
V okamžiku, kdy nožem objel celý krk, Meredith už skoro nedýchala.

Někdy může být tvá oblíbená píseň opravdu varováním před smrtí.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 *Lusya* *Lusya* | 14. srpna 2014 v 13:04 | Reagovat

Nebolo to veľmi strašidelné, teda aspoň keď som to čítala, ale keď si predstavím, že ja by som niečo také zažiť :/ Celkom ma to bavilo, aj keď nemyslím, že by tak Meredith reagovala, keď jej umierala osoba, ktorú miluje. Ale páčilo sa mi to ;)

2 Bocian Bocian | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 21:08 | Reagovat

Prvý odstavec sa čítal veľmi príjemne, dokonca som sa pousmial nad "tříletým přítelem" - znie to, akoby mal sám tri roky, avšak je to len môj detinský prelud, tak si to nevšímaj ;-). Ružovší deň s ibalginom bola tiež skvelá fráza :-D. Následne prišiel prudký spád a až priveľmi nebojácne správanie hrdinky. Ja osobne (a to som "veľký chlap" :-D) by som sa teda zachoval zbabelejšie. Možno by si to žiadalo vložiť pasáž s vykreslenou atmosférou, jej blúznením, väčšmi zakomponovať vnútorný hlas piesne. Ak to preženiem, spáchať záver na spôsob Rómea a Júlie. Ona v záchvate halucinácie z choroby zočí mŕtvolu, imaginárneho vraha a zabodne sa sama ... Pardón, že sa tak rozpisujem, samozrejme sa mi poviedka veľmi páčila, aj tvoj štýl písania :-).

3 Simix Simix | Web | 16. srpna 2014 v 1:29 | Reagovat

zajímavý blog :)

4 Katie Katie | Web | 19. srpna 2014 v 21:52 | Reagovat

Povídka se mi moc líbila, ty prostě umíš psát. Akorát mi to moc hororové nepřijde. Čekala jsem asi trochu napětí, hlavně by se asi nikdo jen tak zabít nenechal. =) Snad ses moc neurazila. A ten nápad s chůvičkou je dobrý, až budu nemocná tak si to pořídím a někomu podstrčím. =D ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.