O koupeli v kopřivách

27. července 2014 v 20:33 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Netradiční povídka na téma týdne, která toho má s tímto tématem společného více, než se zdá. Už mě napadla tak před týdnem, ale napsala jsem ji až teď, tak snad to nevadí. Přeji příjemnou zábavu při čtení! :)

---


Roztrhla pytel, do nějž dneska nasbírala čerstvé kopřivy a jeho obsah vysypala do umyté vany. Bez rukavic do nich hrábla a rozprostřela je po celé vaně. Chvíli čekala. Pískala si tak, jak měla ve zvyku, když na něco čekala.
Když se včera na internetu dočetla, že by jí koupel v kopřivách mohla pomoct, rozhodla se to vyzkoušet. Nebyla žádný poseroutka, který se první obleče do igelitových sáčků, už předtím, než ten článek četla na to byla zvyklá, takže tu bolest už ani necítila.
Kolikrát jen tak, beze všeho, přejela přes svou nahou nohu čerstvě utrženou kopřivou. Ve chvíli, kdy to udělala poprvé, to bylo nesnesitelné, ale už od malička jí všichni říkali, že je to zdravé a ona jednoho dne pronesla: "Co bych pro sebe a pro to, abych byla zdravá, neudělala." Nebrala to jinak, než lék.
Nesebepoškozovala tím samu sebe, ale fascinovalo ji, jak se jí na těle objevily takové hrudky. Brala to jako dobré znamení toho, že se léčí.
Chodila bosá, nebo jen v žabkách, v kopřivách. Dováděla v nich a pokaždé, když ji někdo viděl, klepal si na čelo. Jí to nevadilo. Odjakživa byla jiná. Ale také velmi vážně nemocná a od té doby, co se začala léčit kopřivami, zlepšilo se to. Proto si těch reakcí nevšímala.
Její nejoblíbenější rostlinou byla kopřiva.
Pročítala články na internetu o kopřivách a v okamžiku, kdy narazila na ten o koupeli v kopřivách a jaké to má účinky, byla rozhodnuta, že k léčbě připojí jednou týdně i toto. Reakce byly od samých zdravých slečinek, které by se kopřivě obloukem vyhnuly. Mnohé z nich ani nevěděly, co to kopřiva je. Smála se tomu a rozhodla se, že k tomu také něco napíše. Musela se vyjádřit k tomu, co jí bylo tak blízké:

Od té doby, co používám kopřivy,
na své nahé tělo,
chodívám jako zamlada na výlety
a cítím se, jako by mě to omládlo.

Citron je oproti tomu slabý,
kopřiva je nejpůsobivější,
a protože je to lék jediný,
doporučuji ho jako nejlepší.

Říkejte si, že jsem cvok,
mě to nevadí,
budu se koupat v kopřivách,
i kdyby se mi všichni smáli.

Zeila

Jakmile napsala tečku, příspěvek odeslala. Každou vteřinou článek aktualizovala, zda se tam neobjevil nějaký nový komentář a byla mile překvapena, když ji najednou všichni začali podporovat. Nebyla to ani jedna z těch, co nevěděla, co kopřiva vlastně je, ale byla ráda, že to někdo cítí stejně jako ona.
Právě nyní toužila do těch kopřiv skočit šipku, přestože věděla, že by se zabila. Udělalo by ji šťastnou, kdyby tam vlezla co nejrychleji a doufala, že se zase nebude cítit jako blázen. Jako někdo, kdo je uvězněn ve vlastní kůži. Komu se všichni smějí.
Vstoupila do koupelny. Zavřela za sebou dveře. Svlékla se a vlezla do vany, kde chvíli skučela bolestí a pak už jen v klidu rozjímala o tom, jaký to byl skvělý nápad a že to nezkusila dříve. Byla ráda, že se nenechala těmi reakcemi svést z cesty.
Psalo se tam, že tam má zůstat půl hodiny, pokud nechce, aby došlo k neblahým důsledkům. Podívala se na ruku, kde měla hodinky. Nesundala si je. Kdyby se koupala ve vodě, tak by si je sundala, ale takhle to nevadilo. Bylo pět hodin. Když dočetla reakce, bylo půl čtvrté, což znamenalo, že se na hodinu a půl parádně uvolnila.
Byla zvědavá na ty výsledky, a proto vstala a podívala se do zrcadla, aby později zjistila, že má tělo samý červený popálený flek, který při jediným krátkém dotyku příšerně bolel.
Svůj obličej nepoznávala, ale uvědomila si, že musela usnout a tím pádem jí hlava spadla pod kopřivy. Ještě, že se mi nestalo něco horšího, pomyslela si, to se zahojí. Doufám. A opravdu doufala, že to tak nezůstane nastálo. Natřela se indulonou a opatrně se oblékla do noční košile.

---

Když se druhého dne ráno probudila, nic si nepamatovala a při pohledu na svůj obličej, se vyděsila. Nevěděla, co dělala. Kopřivy byly uklizené. Nezbyla tam ani jedna a ona se rozhodla, že musí zajít k lékaři, aby zjistila, co se jí stalo.
Bolelo ji celé tělo tak moc, že se nedokázala hýbat, ale přesto se zvládla obléknout a otevřít dveře jejího domu, aby z něj později vyšla. Na slunečním svitu ji náhle rozbolelo celé tělo. Tohle není možné, přemýšlela nad tím, co včera dělala.
Taxi, jež si zavolala, pro ni přijelo před dům a ona do něj během pár vteřin nastoupila. Nadiktovala mu adresu svého praktického lékaře, on šlápl na plyn a vyjel k tomu místu jak nejrychleji mohl. Tak, jak mu Zeila přikázala.
"Co se Vám stalo?" Začal taxikář, zatímco žvýkal žvýkačku jakoby byl kráva přežvykující seno nebo trávu. Takhle říkala lidem, kteří si neuměli zavřít pusu. Zeila na jeho otázku nejdříve nezareagovala, ale pak se na sebe podívala do zrcátka. Nevypadala zase tak strašně.
"Nejsem si jistá, co jsem včera dělala, ale určitě jsem nepila. Nebyla jsem - nikdy nejsem - opilá. Abstinuji a doma ani žádný alkohol nemám." Pokrčila zoufale rameny. Když se nad tím tak zamyslela, nevypadala strašně, jen příšerně.
"Mojí ženě se stalo něco podobného, když se na půl hodiny naložila do vany plné čerstvých kopřiv, ale nemělo to dlouhodobý efekt, za pár dní si vzpomněla," Zeila však měla pocit, že si nevzpomene snad nikdy. Měla dojem, že udělala pěknou blbost, za kterou bude takto trpět.
"Odvezte mě domů," poprosila ho, na základě jeho předchozí věty, která změnila její názor na to, že se jí stalo něco vážného.

O pár minut později už ležela doma na gauči a sledovala televizi, protože při jakémkoliv jiném pohybu ji bolelo celé tělo. Dokonce, i když četla knihu. Natáhla si nohy tak, aby ležely na konferenčním stolku a neopatrným pohybem vypnula obrazovku.
Zavřela si oči a nechala to za sebou. Bylo jí to jedno.
Náhle ucítila, že se s ní něco děje a zachvěla se zimou. Nikdy jí nebyla zima, takže tohle pokládala za špatné znamení. Bála se toho, jaké mělo následky probudit se a nic si nepamatovat ze včerejšího dne. Normálně by to přisuzovala alkoholu stejně jako řidič taxíku, ale dneska ne. Dnes se cítila zvláštně, ale zase ne tak, jako kdyby měla kocovinu.
Necítila se být ve vlastní kůži. Byla uvnitř, ale někdo jiný ovládal její pohyby, její mimiku a její řeč. S taxikářem mluvila ještě sama, ale když nyní přemýšlela, v hlavě jí tanuly myšlenky někoho jiného. Jakoby jí někdo vsugerovával, že jsou její.
Byla vězněm ve vlastním těle a nevěděla, jak z toho ven, natož, jak se do této prekérní situace vůbec dostala. Nemohla ani nikomu říct, co se děje. Už tak si mysleli, že je blázen, když skáče v kopřivách a tohle by je jenom dorazilo. Mlčela.
Už navždy mlčela.

Neskákej do kopřiv, dokud si nepřečteš podrobný návod.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 27. července 2014 v 21:03 | Reagovat

Moc hezký napsaná povídka! 👍

2 Narsis Narsis | 31. července 2014 v 11:34 | Reagovat

Líbí se mi! taky píšu povídky, ale na blogu jsem ještě žádnou nepublikovala. Píšu je nejdřív ručně a většinou se mi je nechce přepisovat, ale díky tobě tam jednu napíšu! Jak jsi přišla na koupel v kopřivách? vyzkoušela jsi ji?

3 K@W K@W | Web | 2. srpna 2014 v 9:36 | Reagovat

Povidky me bavi nejenom cist, ale i psat, takze si rada poctu u někoho :) kde maji hlavu a patu a jsou zajímavé! :) a
u tebe super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.