Ten pocit, když jsem zapomněla, co psát

3. června 2014 v 21:09 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Jistě všichni znáte ten pocit, kdy si v hlavě rozmýšlíte hodně dobrý nápad, který by jste neradi zapomněli, ale neuvědomíte si, že by jste si ho měli napsat. Respektive, třeba zrovna nemáte po ruce papír ani tužku nebo mobil, kde si to obvykle zapisujete. Řeknete si, že to nezapomenete, ale začnete přemýšlet nad něčím jiným a ten nápad odletí zase o dům dál. Nebo přinejmenším přistane na jednu ze zaprášených, málo používaných, poliček ve vaší hlavě a vy si pak vyčítáte, že jste si nesehnali něco na psaní.. v takových případech přemýšlím, že bych si v té hlavě měla uklidit.

---

Taková situace se mi stala dneska.
Projíždím takhle přes tablet blogy, čtu si články na téma týdne a taky mě pomalu napadá nějaký článek, ale když si sednu k počítači, ten nápad už tam není a já jsem naštvaná, že jsem si ho ani nenapsala.. prostě jsem věřila, že to v té hlavě nějakou dobu vydrží, než to sepíšu. Holt moje hlava není nekonečná, teda spíše můj mozek, ale to je teď docela jedno.

Někdy vážně přemýšlím, že si vezmu prachovku a půjdu si utřít prach na poličkách ve vlastní hlavě.

Na druhou stranu - kdo ví, na co bych přišla a nemuselo by to být zrovna příjemné. Třeba, že jsem blázen, který chce chodit s prachovkou do vlastní hlavy a uklízet tam, aby se mi vrátily všechny nápady, které tam jen tak zapadly. Už jen to zní přinejmenším hodně vtipně, nemyslíte?

Potřebovala bych si utřídit myšlenky, ty nepotřebné hodit do odpadkového koše, ale ty ze střední školy dát do vzpomínkového alba, ke kterému se někdy budu vracet a v klidu ho prolistovávat. Nedokážu si představit, že už je opravdu konec. Že už jsem skutečně odmaturovala. Nemůžu myslet na to, že bych ty lidi už vůbec nikdy neviděla. To si nehodlám připustit.


Původně jsem měla v plánu napsat něco úplně jiného, ale..

Vlastně jsem vám o tom už říkala a štve mě, že za dvě hodiny, co píšu tenhle článek, se mi ten nápad ještě nevrátil a bojím se, že ho třeba už nikdy neuvidím, přestože bych si ho moc přála sepsat, protože si pamatuji, že zněl zajímavě. Zajímavěji než tenhle článek, na kterém teď pracuji.


Když si člověk neprotřídí myšlenky, v hlavě pak vznikne obrovský mixér, který je všechny smíchá dohromady.

Vlastně možná právě proto si nemůžu dát dohromady dojmy z ústních maturitních zkoušek. Vím, o čem jsem tam mluvila i to, co jsem si vybrala. To si snad budu pamatovat navždy, ale zkrátka.. byla jsem nervózní, hlavně z angliny, u které jsem si pak vybrala z reálií Prahu, kterou jsem si přála, takže jsem nanejvýš spokojena. Možná jsem jen potřebovala napsat tento článek, abych ty myšlenky takhle pěkně přenesla na elektronický papír a třeba za rok si je přečetla znovu a pousmála se nad nimi.

Z Českého jazyka jsem si vybrala Petra a Lucii místo vytouženého Norského dřeva. O Romainovi Rollandovi jsem toho přece jen věděla méně než o Harukim Murakamim, ale osm bodů z deseti si myslím, že není zase tak špatné nebo jo?..

Z Anglického jazyka jsem si vybrala mezilidské vztahy, z těch reálií tu Prahu a v rozhovoru jsme se s učitelkou bavily o tom, jak budeme čistit životní prostředí. Čistily jsme Bečvu, což je řeka, kdyby náhodou někdo nevěděl.

A v Ekonomice (abych udržela tradici, že název předmětu píšu velkým) jsem mluvila o pojišťovnictví, což bylo taky fajn, i když jsem se z nervozity v některých věcech zasekla, byla jsem ráda, že mě zkouší třídní, tedy učitelka, co nás celé čtyři roky učila všechny ty ekonomické předměty.

Mám smíšené pocity. Jsem neuvěřitelně ráda, že už to mám za sebou, ale část mého já by se vrátila zpátky do třídy, kde jsem znala ty lidi. Nedokážu si představit, že bych je už nikdy v životě neviděla a taky ses tím nehodlám smířit. Ty srazy budou. Musí.


Takový ten pocit, když se svými pocity z ústní maturitní zkoušky otravuji i někoho jiného než své rodiče a prarodiče.

Vážně jsem to musela říct i někomu jinému, než svým blízkým, jinak bych byla nucena si otřískat hlavu o zeď, abych si to konečně vymazala z hlavy a mohla myslet i na něco jiného. Třeba na své další povídky. Či na příběh, kterých bych ráda převedla do papírové podoby, do knihy. Na svůj blog. Na svou budoucnost, protože vážně netuším, kde si mám jít hledat práci, respektive brigádu.

Mám představu o tom, co chci dělat. Každý čtenář, ať už pravidelný nebo nepravidelný, jistě pozná, že bych se ráda stala novinářkou, že bych moc ráda psala cokoliv. Kromě článků do bulvárních plátků. Názor na ně jsem vám již před časem - není to tak dávno - sdělila.

Já vím, co chci. Znám svůj sen a kdyby se u nás něco dělo, neváhala bych a určitě bych něco napsala do Vsetínských novin, do Valašského deníku, ale pravdou je, že bych potřebovala zkušenosti. Možná i ze zahraničí. Vážně uvažuji, že na nějakou dobu odcestuji, ale bez financí, to si nemyslím, že půjde.. vím, co chci. Vlastně jen nevím, jak toho dosáhnout...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lenča Lenča | E-mail | Web | 4. června 2014 v 11:57 | Reagovat

Jé, vy jste měli v maturitním seznamu i Murakamiho? Toho bych chtěla taky :) Jinak mám úplně stejné pocity - na jednu stranu ráda, že už to mám za sebou a zároveň mi už teď gympl chybí :)

2 Em Zet Em Zet | E-mail | Web | 4. června 2014 v 14:30 | Reagovat

Tak tahle hrůza se mi stává děsně často. Napadne mě nějaký super nápad na článek a říkám si že "hej, tohle je fakt tak dobrý, že na to nemůžu zapomenout" :D Většinou se mi to stává před usnutím - ráno se probudím a VÍM, že jsem měla nápad, ale ne, nevzpomenu si prostě, co to bylo. 8-O :-D

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 4. června 2014 v 20:43 | Reagovat

Tenhle pocit moc dobře znám :D Proto mám vždycky po ruce stoh bloků, papírů a lístečků. Ale když mě něco napadne, tak se stejně všechno někam záhadně ztratí :D

Já bych si tam taky potřebovala uklidit. Možná bych konečně zjistila, co znamenají moje praštěné sny. Dneska se mi zase zdál jeden příšerně zmatený. Ale asi neměl žádný význam. Zapomněla jsem ho do oběda :D

Vrátí se, neboj. Jen ho musíš nějak nalákat. Co mají nápady rády? :D

Já sem si jistá, že takový pocit nikdy mít nebudu. Když sem odešla ze základky cítila jsem jen úlevu. A na střední to bude podle mě stejný. Ať už teď až přestoupím nebo po maturitě. Jaksi jsem si k nikomu nevytvořila bližší vztah.

Teď se cítím méně cenná :( Mě si s tím taky "otravovala". To ti nestačím? :D Odcestovat? Ať tě to ani nenapadne! Nemůže zmizet jediný rozumný člověk, kterého znám! :D

4 Terka Terka | E-mail | Web | 4. června 2014 v 21:02 | Reagovat

[3]: Ještě aby ne :-) záhadně?.. :-D

To je škoda,.. mohla jsem to zjistit :-)

A nebo mě napadne něco lepšího :-)

Já jsem se s těmi lidmi nikdy moc nebavila, zvlášť kvůli tomu, že nejsem příliš komunikativní, ale přesto mi střední bude chybět.. byla to vlastně svým způsobem má poslední třída, dál už to nebude ono.. pokud se dostanu na vysokou, už to nebude stejné, možná proto mi budou i chybět..

Ale jo, stačíš :) ale nemůžu tě s tím otravovat v jednom kuse, to by jsi mi to omlátila o hlavu :-D
Kdo říká, že bych zmizela natrvalo? Jasně, že bych se na ČR nevykašlala :-)

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 4. června 2014 v 21:16 | Reagovat

[4]: Jasně :D A pak se to zase najednou objeví... to nemůže být normální :D

Kdybych si to pamatovala už ho máš dávno vypsaný do podrobností mailů. Ale nejspíš to bylo fakt něco hrozného, protože jsem si ráno nemohla vzpomenout jestli je středa nebo čtvrtek a proč me jěště nikdo nevzbudil. Takže mě docela dost vykolejil :D

A nebo tě napadně ten samý nápad, ale s vylepšením :)

To jsme dvě :D Pro mě je komunikace nadlidský výkon. Uvidím...já ti dám vědět po prázdninách a pak za čtyři roky :D Ale škola jako taková mi určitě chybět nebude :D

Já jo? Prosím tebe! Já to otravuju s jednou a tou samou věcí a taky si mi to ještě neomlátila o hlavu :D Kromě toho já se na jedno téma dokážu bavit hodiny :D

Jestli se vykašleš na ČR mi je jedno, nemůžeš se vykašlat na mě :D Taky ti tahle věta přišla jako kdyby holka prosila kluka, aby se s ní nerozcházel? :D

6 Darlie-m Darlie-m | 5. června 2014 v 6:54 | Reagovat

Fúúú tak to tvoje maturity sú mi španielskou dedinou :D , tým myslím na slevensku sú iné, povedzme :D zvladla si to tak je fajn že to kričíš do sveta a možno je ešte viac fajn že to kričíš týmto spôsobom! :) dobre až tak to nekričíš, ale rozprávaš.  a čo sa týka nápadov, poznám to... teda poznala, a tak to aj vypadalo na starom blogu potom nebol poriadny článok. Deravá hlava no čo som mala urobiť? Pero, papier vždy do ruky, a tak to aj je. Bez toho sa dneska nepohnem. To alebo plne nabitý  mobil :D :D :D  A nakoniec, gratulujem zmaturovala si! :3  no nie?

7 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 5. června 2014 v 16:34 | Reagovat

Koukám, že můj článek o mých maturitních pocitech Tě inspiroval. Těší mě to a budu Ti držet palce, aby se Tvůj životní sen splnil. A neboj. Dobré nápady zapomínám taky. Asi to bude normální.

8 Lukáš Lukáš | Web | 5. června 2014 v 18:06 | Reagovat

[7]: zkuste si ty dobré nápady zapisovat :)

9 Terka Terka | E-mail | Web | 5. června 2014 v 18:14 | Reagovat

[8]: Jenže když člověk nemá nic na psaní a zrovna má třeba na práci něco jiného, může to být obtížné,..

10 Sugr Sugr | Web | 5. června 2014 v 20:20 | Reagovat

Když mě něco napadne a mám po ruce mobil,rychle si napíšu pár vět a uložím si je, abych nezapomněla. Jo, tohle je takřka mobilní furt! :-)

11 Lilly Lilly | Web | 11. června 2014 v 20:25 | Reagovat

Chápem ťa...v mojom prípade je vtipné to, že som si novú myšlienku zapísala, ale len v pár nezmyselných bodoch a teraz si neviem spomenúť, čo tie body znamenali a ako to mám pospájať :D Musím to nabudúce robiť dôkladnejšie :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.