Vraždící mánie

8. března 2014 v 18:55 | Terka M. |  Týdenní témata
  • O vraždách se v televizi doslýcháme až moc, nicméně, zase mě napadla povídka. V ich formě. Někdy mám pocit, když sleduji zprávy, že se na světě neděje nic jiného než vraždy, krádeže, opilectví nebo třeba korupce, aj.. to jen tak, aby úvod nebyl přehnaně krátký.

---

Seděla jsem na okenním parapetu a pozorovala skrz oprýskané sklo Eiffelovu věž, jenž se na mne každé ráno dívala bez ostychu. Beze strachu, s kým, že to má tu čest. Viděla jsem, jak hrdě stojí pořád na tom samém místě, nepohnutě. Svým způsobem jsem ji obdivovala. Sama jsem nemohla zůstat na jednom místě déle než měsíc, protože pak mě lidé začali prokoukávat a nejednou se mi stalo, že na mne vypsali zatykač.
Já si ani po přestěhování nemohla pomoct. Musela jsem vraždit, protože bez toho bych to nebyla já. I přesto všechno, co jsem způsobila, jsem se pořád dokázala smát. Nemohla jsem brečet, protože ty lidi, co jsem zabila, jsem nenáviděla a ve chvíli, kdy jsem je zabíjela, jsem se nepředstavitelně smála. Jako nikdy jindy na světě.
Otočila jsem se přes rameno a spatřila svou příští oběť, která se spoutaná cukala na lehátku, kde jsem každého mučila. Viděla jsem toho soudce, který mě pozoroval, jak zabíjím jeho ženu a poznávala v nich rozdíly. Tento byl, narozdíl od soudce, pohublý jako kost a kůže od toho, jak jsem mu nedávala moc najíst. "Co.. co po mě chcete?" zaskřehotal a vždy po každém slově se rozkašlal. Usmála jsem se na něj. Nedávajíc nic znát jsem se chopila rudého kapesního nože a otevřela břitvu, jež byla od krve mé předchozí oběti. Připadalo mi vzácně symbolická, že mé dvě poslední oběti v Paříži byly manželé. Směrem k muži jsem ukázala nůž a on znovu opakoval svou otázku, tentokrát však s ještě větším zděšením, které mě těšilo.
"Není to zřejmé?" zeptala jsem se podle tak, jak jsem to zrovna v tu chvíli cítila. "Myslela jsem si, že jsi viděl, co jsem udělala tvé ženě, tak si to snad dokážeš představit," mrkla jsem na něj, "a navíc, zaručím ti, že alespoň budete už navěky spolu." Věděla jsem, že tomuto neodolá. Některé z mých obětí dokonce prosily, abych je už konečně zabila a právě proto jsem se rozhodla, že chvíli počkám. On mlčel. Nevěděla jsem, jestli je to záměr, ale když jsem si všimla snubního prstenu na jeho ruce, rozhodla jsem se, že s ním skončím brzy.
Uchopila jsem nůž pevně do pravé ruky a s vysokou rychlostí ho zabodla do místa, kde měl nasazený prsten. Vždy jsem šla po zlatu, mimo jiné. Odkrojila jsem jeho prst a uchopila ho do ruky, abych se jím pokochala. Všímala jsem si, že sledoval výraz v mé tváři, ale nedokázala jsem rozeznat, co právě teď cítí. Jestli strach, zlobu nebo jen čiré zoufalství. Možná se to všechno spolu mixovalo dohromady. Z rány mu tekla krev, a tak jsem mu na ni přiložila nějaký ubrousek, který jsem našla o kus dál od místa, kde jsem právě stála.
Podívala jsem se kolem sebe a do ruky vzala rámeček, jehož vnitřek byl rudý jako jeho krev a spolu s prstem ženy tohoto muže vypadal až podezřele dobře. Otevřela jsem ho, vzala jsem do ruky špendlík a jeho prst vložila vedle toho druhého, pak jsem ho připíchla a opět víko zavřela, aby se tím nic nestalo.
"Proč to děláte?" překvapil mě jeho klidný tón. Podívala jsem se na něj, abych zjistila, jak se tváří, ale i jeho obličej na tom nebyl nejhůře. Vypadal skoro lépe než jsem mu ten prst uřízla.
"Proč se ptáte?" v mém hlase bylo znát rozhořčení, ale také lhostejnost s jakou jsem se na jeho do poloviny nahé tělo dívala. Měl sice vypracované svaly, ale nemohla jsem si dovolit nad ním takhle přemýšlet. Byla to má oběť, nemohla jsem nad ním přemýšlet jako o sexuálním objektu, přestože o to se pravděpodobně snažil. Pak jsem se naštvala a neopatrně ho řízla do hrudi. Chtěla jsem ho jen varovat, ale výsledek došel tak, že začal krvácet ještě víc, než jsem původně měla v plánu. Zaskučel bolestí a hlavou, kterou si bůhvíjak povolil z řemenů, mi vyrazil nůž z ruky. Hlasitě dopadl ho chladnou dlažbu a já se pro něj urychleně sehnula, abych ho zvedla ze země a konečně to s ním skončila.
Když jsem byla na kolenou, nějakým způsobem si vyrval popruhy, které ho připoutávaly k posteli a rukou mě praštil do hlavy. Během vteřiny jsem se skácela k zemi a ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, co se to děje, jsem se snažila dostat zpátky na nohy, ale někdo mě zase srazil a ostří mého nože mi přiložil ke krku.
"Ani se nehni." Přikázal a já kupodivu poslechla. Ihned jsem poznala, že byla blbost, že se mou poslední obětí tady v Paříži stal právě tenhle soudce, jehož ženu jsem předevčírem zabila. Očima jsem němě zaprosila, aby mě pustil, ale jen s úsměvem zakroutil hlavou na znamení toho, že odsud vyjdu jen mrtvá nebo v poutech. Musela jsem si přiznat, že když už se to tak vyvinulo, přála jsem si raději umřít. Nesnesla bych, kdyby mě zatkli, pak by mě soudili a já se znovu musela dívat do tváří rodin, které jsem připravila o nějakého člena rodiny.
"Zabij mě." Trochu jsem se pohnula a jak mi tlačil čepelí na krk, začal se mi z něj řinout pramínek krve a on pak přejel po zbytku krku a já cítila, jak mi docházejí síly.
Rozloučil se se mnou a já zbystřila, když mým krkem projížděl můj naostřený nůž. Ta palčivá bolest byla neskutečná a já si přála, aby už brzy byla za mnou. Z nějakého důvodu ale zpomaloval a já poznala, proč. Chtěl, abych trpěla stejně jako mé oběti, ne-li více. Měl v plánu pomstít svou ženu. "Udělej to rychle." Zaprosila jsem z posledních sil a on kupodivu poslechl a nožem mi sekl hlavu…

Nemysli si, že to budeš mít jednoduché, vždycky mohou nastat komplikace.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 8. března 2014 v 19:16 | Reagovat

Perfektní článek. O vraždách se skutečně hovoří všude. Nejvíc jsou těchto zvířecích činů narvané média a televizní kanály - doslova nám cpou pod noc cizí sebevraždy a vraždy, jako by nás úmyslně chtěli zastrašit (něco jako předpověď konce světa 2012, že?) Máš moc pěkné webovky, proto Tě zvu na ty moje: humanlizards.blog.cz - budu ráda, když se dostavíš :)

2 Katie Katie | Web | 10. března 2014 v 20:04 | Reagovat

No páni, to bylo zvrat. =) Ta ženská byla psychouš a ten chlap kupodivu klidnej na to, že mu usekla prst =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.