Vánoční článek, podruhé.

2. prosince 2013 v 18:34 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Už včera jsem na téma týdne Provokace napsala článek o Vánocích, tedy ve zkratce o tom, jak nás prodejci před Vánoci provokují a pak jsem vám dala pár tipů, jak se vykašlat na nakupování dárků a raději si něco vytvořit doma sami, vlastníma rukama. A dneska, ať přemýšlím jak přemýšlím, nic jiného než napsat nějakou Vánoční povídku mě nenapadá, čímž se tedy i omlouvám, že jsem v úvodu napsala Vánoční článek, ale.. snad to chápete a povídku si rádi přečtete :) a to i v případě, že vás třeba nezaujme úvod. Budu ráda za každé přečtení :) a myslím si, že minimálně při jedné části se i zasmějete :)
  • Řeknu to takhle, spíše než romantická povídka je to komedie :)

---


Byla zrovna druhá adventní neděle a já, jako obvykle v tuhle dobu, seděla u okna a pozorovala z něj snášející se sněhové vločky. Padaly na chodník, na střechy,.. sníh padal všude. Čelem jsem se opírala o chladné okenice a pozorovala padající stařenky, mladé kluky klouzající po ledě a holky na podpatcích, které každou chvíli zavrávoraly a zapištěly, když jim podklouzly nohy a ti hoši se na ně rázem otočili a holky na ně jen krátce a nesměle zamávaly.

Když jsem se zahleděla na padající sněhové vločky, zcela mě pohltily a já si připadala, jako bych byla jedna z nich. Jedny padaly samotné, jedny se zase přilepily jedna na druhou a padaly společně na okenní parapet.

V duchu jsem je počítala. Jedna vločka, druhá vločka, třetí.. ale pak mě něco vyrušilo. Něco, co bych nikdy nečekala. Zvenku se ozval hlas z rozhlasu a mě podivilo, že je ještě někdo kromě mě a těch zpozdilců venku a že ještě někdo kromě nás nespí, protože normálně už každý spal. Normálně i ty stařenky spaly, ale dneska jely se zdejším domovem pro seniory na Adventní zájezd tak, jako to u nich bylo běžné každý rok, touto dobou.

"Dne 8. 12. od 21 hodin do odvolání byla přerušena dodávka pitné vody z důvodu vojenského napadení Německem. Voda bude dovážena cisternami vždy časně ráno, v pravé poledne a pak kolem šesté hodiny večer. Děkujeme za pochopení." Ozvalo se z rozhlasu. "Opakuji hlášení." A dál už jsem to znovu slyšet nemusela a tak jsem zavřela okno i ventilaci, aby mi nebyla zima a pozorovala, jaká venku vypukla panika. Tohle na mne bylo už trochu moc. Musela jsem si přiznat, že jsem tomu příliš nevěřila. I kdyby nás napadli, proč by zastavili dodávku pitné vody..? Napadlo mě. A pak jsem zjistila, že se usmívám nad mou myšlenkou - Novodobá Hitlerka Merkelová zaútočila. Zase. - a napadla mě titulní strana ranních novin, které dostávám do schránky.

"Nevěř jim. Lžou." Ozvalo se pak za mými zády, až jsem málem nadskočila leknutím. Nevěřila jsem jim ani za nic, ale aby mě někdo takhle vystrašil, tak to mi přišlo poněkud trhlé.
"A proč bych měla věřit tobě?" optala jsem se a urychleně jsem se otočila, ale za mými zády jsem nikoho neviděla. Schoval se, povzdechla jsem si a znovu se otočila k oknu doufající, že mi ta dotyčná osoba odpoví a že to nebyl jenom přelud.
"Protože tě miluji." Najednou jsem ucítila dech na zátylku a nosem jsem poznala, že osoba jedla před chvilkou stroužek česneku.
"Deane, děláš si srandu? Česnek? Víš, že ho nemám ráda," usmyslela jsem si umíněně a pak se z plných plic rozesmála. "A teď mi řekni, proč by to dělali?" otočila jsem se na něj, teď už se zacpaným nosem, abych pach česneku necítila.
"Propaganda." Řekl stroze a šel ke koupelně, kterou otevřel a otočil kohoutkem, aby pustil vodu. Kmému překvapení skutečně tekla. Usmála jsem se a sotva viditelně jsem 'ostrouhala mrkev' panikařícím lidem dole na ulici, kteří tomu uvěřili. "A nevěř ani tomu útoku. Nikdo na nás nezaútočil. Podívej se tady na zprávy," ukázal na obrazovku televize, kterou před chvilkou zapnul. Ani náznak toho, že by na nás někdo zaútočil. Všechny kanály, včetně těch zpravodajských, si dál vedly svůj noční program bez ohledu na tuto lež.
"Co bych jenom bez tebe dělala?" zeptala jsem se s notnou dávkou ironie.
"Vyletěla by jsi ven v noční košili a v bačkorách a hulákala na ulici, že došla voda stejně jako ti ostatní, co tam teď straší," mrkl na mně a já se naštvaně nafoukla na znamení, co si to o mně vůbec myslel.
"Abys věděl, tušila jsem, že v tom bude nějaká bota." Pohladil mě po nose a lehce mi do něj cvrnkl, pak mě po něm znovu pohladil a přešel výš a začal mi uhlazovat vlasy tak moc, až jsem ho musela odehnat. Nesnášela jsem, když mi někdo toto dělal s vlasy.
"Jsi moje šikulka." Usmál se. "A navíc, už jsem ti řekl, že tě miluji?"
"Jo, řekl," pronesla jsem znuděně a pozorovala svoje pokroucené nehty, přestože mě jeho vyznání vskutku zajímalo. Nechtěla jsem mu to však dát nějak moc znát. Chtěla jsem, aby se ještě snažil. "A taky tě miluji, ale," přiznala jsem s nutným slovíčkem ale, jinak by mi nepřiložil své prsty na ústa, abych už mlčela.
"Už žádné ale." Upozornil mě. "Miluji tě a z toho se ani svým znuděným výrazem - který jsem stejně prokoukl - nijak nevykroutíš." Oznámil a drahocenně se na mně usmál a já mu konečně svůj úsměv opětovala.
Pak se ke mně přiblížil a našpulil rty a když se naše nosy navzájem eskymácky dotkly, i já jsem se nakonec rozhodla, že bude nejlepší, když taky našpulím rty. Když jsem tak učinila, přitiskl své rty na ty mé a vášnivě mě začal líbat. Připadalo mi to, jako bychom byli jedno tělo a jedna duše, jako kdyby naše životy závisely na tomto jediném polibku a pokud by jsme tak neuskutečnili, zemřeli by jsme.


Aneb i takhle může probíhat adventní neděle, stačí nic neplánovat a můžete při ní najít i lásku a to zrovna tam, kde to nejméně čekáte.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 T!motej T!motej | Web | 2. prosince 2013 v 18:56 | Reagovat

Nádhera!!!

2 T!motej T!motej | Web | 6. prosince 2013 v 17:55 | Reagovat

U mě je kontrola AFFS/SB. Najdeš ji v menu.

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 17:27 | Reagovat

Suprový! Bože můj, tomu by uvěřil snad úplný pitomec :D Líbí se mi to je to skvělý? Nepochválila sem tě už na začátku? No, to je jedno :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.