Prázdniny v Paříži 1

17. listopadu 2013 v 19:31 | Terka M. |  Prázdniny v Paříži | Komentářová povídka
  • Takže, konečně jsem se dostala k tomu, abych tuto komentářovou povídku sloučila - tedy alespoň částečně, protože pochopitelně ještě není dokončená. Tento a také příští díl mi pomohla napsat Sára D. za což jí velmi děkuji a doufám, že se do budoucna najde více lidí, které tato povídka zaujme natolik, že se do ní budou chtít zapojit :)

---


Jsem tu, pomyslela si Claia, když se pravou nohou dotkla povrchu letadlové dráhy poté, co vylezla z letadla, jímž přiletěla. Jsem v Paříži, usmívala se od ucha k uchu a dělala čím dál větší kroky, aby se co nejrychleji dostala k taxíkům a posléze si jeden zavolala.
Řidič taxíku otevřel okýnko a ona promluvila svou brilantní Francouzštinou: "Mohl by jste mě odvézt do mého hotelu?" zeptala se a řidič s úsměvem přikývl, pak vylezl z taxíku, aby jí otevřel kufr, kde si měla dát věci. Všechny, kromě kabelky přes rameno, je tam nastrkala. "Merci." Poděkovala zdvořile a otevřela si zadní dveře taxíku.
"Vy asi nejste Francouzka, co?" řidič se poškrábal na vousech.
"Ne, alespoň ne úplná," přiznala, "má matka byla z Francie a mě - asi díky ní - vždycky tak nějak Paříž přitahovala." Usmála se až jí byly vidět její zářivé zuby.
"Jo, Paříž je dokonalá," přitakal a ujížděl směrem k hotelu, kam chtěla jet.
Cestou obdivovala krásu celého města, jež míjeli a slíbila si, že musí podívat na mnohá místa. Cítila ve vzduchu klid, krásu a lásku. Když zastavil, nechtěla věřit, že k hotelu dorazila tak rychle a v něm byli všichni tak milí.

Loudavým tempem došla k recepci a cestou tam obdivovala krásy hotelu, který si pro své letní prázdniny vybrala. Věděla, že bude moc pěkný, ale že až takhle, to nečekala.
"Dobrý den," zakoktala se, když se pokusila o formální Francouzštinu, přestože si ji v letadle ještě snažila natrénovat. "Mám tu objednaný pokoj na jméno Claia Maiglass." Pronesla srozumitelně tak, jako ji to učili ve škole i na kurzu Francouzštiny, kde poslední rok chodila.
"Slečno Maiglass," zamumlala recepční a v tichosti něco naťukala do počítače před sebou, "nemám Vás v databázi. Kde jste si prosím Vás rezervovala pokoj?"
Claia se zamračila. Ta žena jí přece řekla, že to má rezervované! Snažila se křiknout na recepční, ale jaksi nenašla odvahu. Do této chvíle jí byli všichni, koho potkala, velice příjemní, ale teď už ani tak ne.. rozhodně moc nemusela tuhle ženskou.
"Přes telefon. Mluvila jsem s jistou paní Treaving na níž jsem našla kontakt na Vašich internetových stránkách." Vysvětlila, aby měla žena jasno.
V ženiných očích se objevila nepatrná jiskřička naděje, že něco našla. "Aha. Už vím, kde je chyba.. paní ředitelka Vás napsala až o týden později." Claia prudce polkla.
"A co s tím mám jako dělat? Bydlet pod mostem?" zeptala se poněkud hrubě a v souvislosti s tím mostem nakrčila nos, aby jí dokázala, jak moc se jí to příčí.
"Nevím," pokrčila rameny, "jak se tak dívám, volný pokoj tady nemáme, ale jeden se uvolní ve středu. Mám Vám to zabookovat?" zeptala se s úsměvem. "Nemusíte si připlácet, spíše my Vám budeme něco vracet." Ujistila ji.
"Jasně, zablokujte mi to tam," souhlasila nakonec Claia.
Na chvilku byla trochu otrávená, ale pak si řekla, že si nebude kazit den. Sdělila vše co bylo potřebné a přemýšlela, co bude dělat dál.
Pak se vydala směrem, kde vysedla z taxíku a drobně se usmála, že tam ten její taxík ještě stál. Rozhodla se, že se dneska ještě někam projede. Třeba k Eiffelovce, k Vítěznému oblouku, podívat se na Louvre,..
Claia zaklepala na okýnko taxíku a řidič se otočil, mimikou jí naznačujíc, ať ještě minutku počká. Claia opatrně kývla, když si všimla mobilního telefonu v jeho pravé ruce.
Claia položila kufry a z kabelky si vytáhla krabičku cigaret z níž jednu vytáhla a dala si ji do pusy, pak ji zapálila a vyfoukla kouř. "Ách, uvolňující." Pronesla uvolněně a na zaplněný hotel už pomalu ani nepomyslela.
"Slečno!" zakřičel na ni nějaký mladý urostlý Francouz v hotelové uniformě a ona se otočila směrem k němu, aby zjistila co jí chce. Třeba se uvolnil nějaký pokoj, napadlo ji. "Slečno, típněte tu cigaretu." Přikázal jí, když přišel blíže k ní. "V prostoru budovy hotelu se nesmí kouřit."
"Aha, omlouvám se," záhy se cítila docela trapně, "měla jsem docela nervy z toho, kde budu dneska spát když mě Vaše ředitelka z nějakého důvodu objednala o týden později a ani mi to neřekla." Postěžovala si, protože to potřebovala.
"A to Vám jako nenabídli nějaký jiný pokoj než se uvolní ten Váš..?" nechápal kluk.
"Bylo mi řečeno, že do středy už mají plno.. teprve ve středu se prý něco uvolní." Pokrčila zoufale rameny.
"A nechcete ke mě?" nabídl se. "Bydlím tady v hotelu, to se nemusíte bát, ale.. nestrpím kuřáky." Upozornil ji.
"To jako fakt?" zazářila. Byla hrozně šťastná, že jí to nabídl a v té chvíli jí bylo úplně jedno, že ho nikdy neviděla. "Nemusíte se bát, že bych byla nějaká extra kuřačka. To jenom když mám nervy, ale je lepší být připravená." Usmála se a típla cigaretu o odpadkový koš, který od ní stál jen pár kroků. Pak vzala kufry ze země a vydala se směrem ke vstupním dveřím hotelu.
"Tudy ne." Předstoupil před ni a nasměroval ji směrem k zadnímu východu. Vzal jí z ruky jeden z kufrů a šel vedle ní, pak zrychlil a u jedněch rezavých dveří zastavil a vyndal si klíče z kapsy.
Tak tohle bude nejhorší noc mého života, pomyslela si při pohledu na dveře a když kluk - vlastně ani neznala jeho jméno - dveře otevřel, jako by oněměla a oči se jí rozsvítily úžasem.



Budu ráda za zapojení do komentařové povídky :) a také když mi pomůžete ji dopsat :)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Katie Katie | Web | 18. listopadu 2013 v 18:56 | Reagovat

No to neééé. Já chci vědět co viděla. =D I když si to možná dovedu představit. =D Moc se mi to líbilo. Doufám, že brzy bude další. ;-)

2 Terka Terka | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 19:34 | Reagovat

[1]: Pokračování si mimo jiné můžeš přečíst v komentářích na odkazu uvedeném dole pod povídkou :) a také se můžeš zapojit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.