Paříž - město romantiky

4. listopadu 2013 v 21:00 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Na toto téma jsem se rozhodla napsat povídku. Nejdříve romantickou povídku a pak..? Pak se uvidí. Třeba to bude horror nebo zase další romantická povídka.. kdo ví? No, prozatím si přečtěte tuhle a doufám - a přeji si -, aby se vám líbila, ale pokud ne, nic se nestane - nemůžu se zavděčit každému :)

---


Seděla jsem na pohovce v obývacím pokoji a pozorovala jsem stékající kapky deště po okně. Vypadala to moc pěkně a působilo to hodně romanticky a tyhle okamžiky jsem přímo zbožňovala. Vzala jsem ze stolu horkou čokoládou, kterou jsem si před chvilkou uvařila, a zhluboka se jí napila, abych ukojila svou fantazii. Ještě s horkou čokoládou v ruce jsem došla k oknu a zadívala se na město. Paříž. Nejkrásnější město všech světel tak, jak jsem si ho vždycky představovala.

Teda, byla to má druhá představa. Ta první byla, že při západu slunce vyjdu na balkon mého luxusního bytu v centru Paříže naproti Eiffelovce v rozevlátých šatech s rozpuštěnými vlasy a zapřu se o zábradlí balkonu. Mé vlasy se lehce otírají o zábradlí a já bych si ten výhled naprosto, a úžasně, užívala tak, jako ještě nikdy předtím.

A pak by ke mně přišel on. Ten, který by mne nadevše miloval a začal mi něžně líbat záda. Já bych se pak otočila, něžně bych mu pohleděla do očí a pak by se naše rty začaly přibližovat natolik, že by se konečně setkaly. Nejdříve bychom se líbali pomalu a něžně, ale pak bychom přešli do stavu dychtivého a jeden ze druhého bychom nespustili rty. Líbali bychom se před zraky Pařížanů a Eiffelovky a vůbec by nám to nevadilo, stačilo by nám to, že jsme spolu a že se máme rádi. Lidé by nás pozorovali, ale my bychom si jich vůbec nevšímali a pokračovali dál a pak, by ses odtáhl.

Nechápala jsem to. Bylo to jako sen. Jako kdyby nic kromě nás neexistovalo a on se pak jen tak jednoduše odtáhne? Tak to ne. Zamítla jsem to v hlavě. Chvíli mi vážně připadalo, že spím a mám jenom nějaký sen o tom, že jsme konečně spolu a když se ode mě odtáhl, poznala jsem, že jsem v realitě. Nechápala jsem, jak jsem se dostala z pohovky sem na balkon přesně při západu slunce. Nechápala jsem, kdy jsem si stihla obléct moje nejlepší šaty, ale tušila jsem, že v tom má jistě prsty Malvin a já měla pocit, že ho snad uškrtím štěstím.
"Promiň," řekl Malvin a utřel si pusu od mých zoufalých polibků, které ode mně uštědřil a já nechápala co myslí tím: 'Promiň', ale začala jsem se obávat nejhoršího a také toho, že ho uškrtím, ale nikoli štěstím, nýbrž zlostí. "Neměl jsem tě políbit, určitě sis od toho polibku něco slibovala, ale," jako by se obával toho, jak budu reagovat. Tak už to řekni! Snažila jsem se mu říct, ale kvůli mé zbabělosti jsem z pusy nevydala ani hlásku. "Chtěl jsem ti vlastně jenom říct, že se musíme rozejít, protože jsem se zamiloval do někoho jiného." Pokrčil rameny a už se chystal odejít, ale nehty jsem mu zaryla do dlaně. Zaskučel bolestí a otočil se směrem ke mně.
"Nemůžeš jen tak odejít," povzdychla jsem si, "zvlášť ne potom, co jsi mi ani nic nevysvětlil. Třeba, jak jsem se dostala z té staré pohovky na tento luxusní balkon v těhle luxusních šatech? Jak ses tu objevil ty? Pamatuji si, že jsem o tobě zatím jenom bezmezně snila." Snažila jsem se dostat z něj odpovědi na ty otázky, ale on udělal ten svůj přihlouplý obličej na znamení, že vůbec netuší o čem mluvím a já své nehty zaryla ještě hloub do jeho kůže až mi zbělely prsty.
"Lilienne," znělo to jako prosba a proto jsem stisk upustila, "díky. Opravdu nechápu o čem tu mluvíš.. bydlíš tu už co jsme se poznali a žádnou starou pohovku nemáš a nikdy jsi neměla, máš krásnou luxusní pohovku. A luxusní šaty? Tohle jsou nejhorší, které máš." Upozornil mě a já jsem se musela držet, abych nevyjekla překvapením. Jestli jsou tyhle šaty nejhorší co mám, tak jsem čínský papež, pomyslela jsem si s úsměvem na rtech, ale dál jsem ten sen nechápala.

"Darleen," zatřásl se mnou někdo a já prudce otevřela oči. Uviděla jsem starou rozervanou pohovku a po okně stále stékaly kapky deště, ale už ne tak horlivě. Hned poté jsem je však zase zavřela, protože to, co jsem viděla bylo naprosto příšerné a tomu o čem se mi zdálo se to v ničem nepodobalo. Jmenuji se Darleen? Proč ne Lilienne? Zamyslela jsem se stále se zavřenýma očima.
"Nejsem Darleen, jsem Lilienne." Zaprotestovala jsem ještě stále v předstíraném spánku.
"Darleen, nedělej cavyky," znělo to přísněji než před chvilkou, "dneska se vdáváš, tak tady nešaškuj a raději vstávej, máme hodinu zpoždění." Upozornil mě, ťukajíc na svoje náramkové hodinky a mě to přimnělo otevřít oči a vstávat.
"Koho si beru?" zeptala jsem se, ale dopředu jsem věděla, že to znělo hloupě, ale po tomhle snu jsem byla mimo tak, jako ještě nikdy ne.
"Malvina. Požádal tě o ruku před dvěma týdny a ty jsi přijala. A abych nezapomněl, pořád jsi básnila o tom, jak tvé zasnoubení vypadalo. Už mě z toho bolela hlava." Zasmál se.
"Malvina?" zeptala jsem se podezíravě, už tušíc, že ten sen byl pouhý sen a že si beru zrovna tohoto mého miláčka. "Já bych řekla, že si beru tebe, Maxi." Usmála jsem se a on se zasmál spolu se mnou. Smála jsem se dlouho a tím jsem úplně zapomněla na Malvina z mého snu. Svým způsobem mi připomínal Maxe a svým způsobem jsem si já připadala jako Lilienne.

"Ty moje milovaná Darleen." Dotkl se mých tváří a já se pousmála. Pak se přiblížil a naše nosy se o sebe chvilkou otíraly. O malou chvilku později se Max odvážil mě políbit a já se začervenala. Byl to úplně stejný polibek o kterém se mi zdálo a já byla šťastná. Tak šťastná, jak jen nevěsta může být.



Někdy se lidem o tom jejich dokonalém rande jenom zdá, ale někdy získají něco víc než dokonalé první rande. Člověk nikdy nesmí dát na první dojem, protože pak může být zklamaný nebo naopak nejšťastnější na světě.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Profesor Hagrid Profesor Hagrid | Web | 4. listopadu 2013 v 21:17 | Reagovat

Nádherné, umíš hezky psát :D  :-)  ;-)  8-)  [:tired:]

2 Terka Terka | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 21:30 | Reagovat

[1]: Děkuji :)

3 Katie Katie | Web | 6. listopadu 2013 v 8:34 | Reagovat

Tak to bylo krásné =) ;-)

4 ღ ღ ღSáraღ ღ ღ ღ ღ ღSáraღ ღ ღ | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 18:23 | Reagovat

Páni to je velmi krásné a romantické, rozplývala jsem se a když jí po polibku řekl, že se musí rozejít :(, ae když to byl sen a tak krásně ten příběh skončil :-) Nádhera!

5 Terka Terka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 18:33 | Reagovat

[3]:

[4]:

Moc děkuji :) jsem ráda, že se vám povídka líbila :)

6 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 15:09 | Reagovat

Ty si vážně blázen. Jak by se to mohlo někomu nelíbit? Je to úžasné. Bez nějaké vnitřního děje, ale úžasné :) Myslíš, že ještě něco na téma týdne vůbec stihneš? :D

7 Terka Terka | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 22:07 | Reagovat

[6]: Třeba mě?.. ale nyní bych tam změnila jen pár věcí, jen pár jednotlivých slov, ale když bych si to přečetla za rok.. děkuji :-) tak to nevím,.. možná zítra (?), jestli se dostanu na počítač.

8 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 7:51 | Reagovat

[7]: Jj, to znám. Nedávno sem si četla svoje povídky a měla sem je chuť všechny roztrhat.
To jsem zvědavá :)

9 Kolka Kolka | Web | 17. listopadu 2013 v 0:15 | Reagovat

pekný príbeh :-) asi tiež miluješ Paríž ako ja haha :-D asi to tu budem viac navštevovať, máš pekný a dobrý blog ;-)

10 Angie Angie | Web | 3. ledna 2014 v 19:19 | Reagovat

Pěkná povídka, taková opravdu k zasnění:) Jen jsem měla podepřenou hlavu dlaní a s úsměvem četla řádky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.