Kuřecí prsní řízky v akci !

22. listopadu 2013 v 16:44 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Já vím, divný nadpis, ale po pravdě mě moc nenapadalo, který nadpis by k této horrorové povídce seděl asi tak nějak nejvíce.. no, nechala jsem se inspirovat knihou Pulz od Johna Lutze, ale vesměs bude jenom a pouze horrorová a také v ich formě.
  • Původně jsem na toto téma nechtěla nic psát, ale Múza mě najednou osvítila a já se rozhodla, že nakonec něco napíšu, čímž vám vynahradím moji - de fact - týdenní nepřítomnost na blogu.

---


Ležela jsem na zádech a ztěžka oddychovala. Pamatovala jsem si to, že se nade mnou Michael kochal nožem, který odrážel světlo do všech koutů této místnosti a pak s ním namířil na mne a já se polekala natolik, že jsem omdlela a od té doby si už nepamatuji nic.

"Konečně ses probudila." Řekla Michael sledující mě skrz nůž stále pevně držící v ruce a já nemohla popadnout dech. Michael se na mne zákeřně usmál, ale já jeho úsměv neopětovala, což ho naštvalo a on přidržel mou bradu a pobaveně si otáčel mým obličejem. "Zasměj se." Přikázal a stiskl pevněji a tak jsem ze sebe vydala přidušený smích.
Pak trochu stisk povolil. "Co.. co po mě chceš?" zeptala jsem se ztěžka a podívala jsem se mu zpříma do očí. Michael dal svou ruku pryč a zapřemýšlel se nad mou otázkou. "Byli jsme kamarádi a teď,.. co po mě chceš teď?" zeptala jsem se znovu.
"Tvá prsa." Řekl jenom. "Líbí se mi a chtěl bych je mít navždycky u sebe." Pronesl úchylně a já nad jeho vyřčenou myšlenkou opatrně, aby si toho nevšiml, ohrnula nos. Chce má prsa? Na co mu, sakra, budou? Proč je chce? V mé hlavě se mi začaly objevovat otázky a já na ně nedokázala najít odpověď.
"A víš, že mě to zabije, že jo?" chtěla jsem to vědět, abych se ujistila, že naše přátelství nebylo nic víc než Michaelova touha po mých prsou. On pokývl souhlasně hlavou a mě se najednou v puse utvořila slina a já mu ji plivla do obličeje, nebo jsem se alespoň pokusila, ale nevyšlo mi to. Neuvědomila jsem si, že ležím zatímco on se od mého obličeje pomalu, ale jistě, oddaluje.
"Lori, omlouvám se." V jeho hlase jsem cítila soucit a lítost, ale nevěřila jsem mu. Kdyby to nechtěl udělat, tak by to neudělal. Znala jsem ho. Nebo jsem si alespoň myslela, že ho znám.
"Nemusíš to dělat." Snažila jsem se ho přemluvit, ale on jen zakroutil nesouhlasně hlavou a omluvně se na mě - zatímco mě opatrně usazoval, aby se nade mnou nemusel nahýbat - podíval.
"Promiň." Řekl jen a vzal do ruky nůž, který si před chvilkou položil vedle sebe na podlahu a přibližoval se s ním ke mně, aby mohl zaříznout do mých prsou a já doufala, že umřu dříve než se tak stane. Doufala jsem, že zemřu šokem a že pak mrtvole už nebude chtít uříznout prsa, ale věděla jsem, že se to nestane. Už odjakživa jsem byla hrdinka a nikdy jsem se smrti ani bolesti nebála, takže jsem ani nečekala, že hned zemřu a Michael to věděl.
Tolik jsme toho spolu prožili, že to za těch pár měsíců musel zjistit.

A pak zařízl odspodu do mého pravého prsa a já si zkousávala ret, abych nevykřikla. Nechtěla jsem křičet. Nechtěla jsem přiznat, že mě to bolí. Nechtěla jsem mu dát důvod, aby byl šťastný, aby ho vzrušovalo, že mi dělá bolest.
"Ani to nebolelo, že ne?" zeptal se s úsměvem hladíc mě po mé ubrečené tváři. Zvláštní, ani jsem nevěděla, že jsem brečela, pomyslela jsem si zaraženě. Já se pak podívala na místo, kde bylo mé pravé prso a kde už jsem pak viděla jenom po litrech stékající krev a pak můj pohled znovu sjel do Michaelova obličeje, který se při mém zděšeném pohledu začal hlasitě chechtat a mě to dojalo natolik, že jsem omdlela a to je to poslední, co si pamatuji.


Nevěř nikomu koho znáš pár měsíců, spolehni se na pravé přátele, které znáš několik let a když ti je nejhůře, vyhledej jejich pomoc.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 22. listopadu 2013 v 18:46 | Reagovat

Zakončila bych to možná trochu jinak,ale je to fajn.

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. listopadu 2013 v 19:24 | Reagovat

To teda byl krvák :D Taková jednohubka :)

3 Kate. Kate. | Web | 23. listopadu 2013 v 19:01 | Reagovat

Nevěř nikomu koho znáš pár měsíců, spolehni se na pravé přátele<-- moje řeč.Ti ostatní jsou schopni ti uříznout prsa :D .Strašně se mi ta povídka líbí,hezky píšeš.Zabil mě název článku :D

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 1. prosince 2013 v 12:10 | Reagovat

Skvělý! Radši se neptám, jak tě tohleto napadlo.

5 Terka Terka | E-mail | Web | 1. prosince 2013 v 16:11 | Reagovat

[4]: Psala jsem v úvodu, že to bylo de facto podle knihy od Johna Lutze s názvem Pulz :-)

6 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 16:43 | Reagovat

[5]: Aha :D Tohle je nefér. Když úvody čtu, tak mi to nijak nepomůže v objasnění děje. Ale jakmile si ho jednou nepřečtu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.