Komentářová povídka | Prázdniny v Paříži

31. října 2013 v 18:55 | Terka M. |  Komentářové povídky
  • Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych tu zveřejnila úvod nové komentářové povídky, tentokrát s názvem: Prázdniny v Paříži. A proč nové? Řekněme, že už se do té staré dlouho nezapojil žádný bloger - asi nejsou nápady -, takže jsem si řekla, co takhle novou..? Možná tu starou ještě dokončím sama, ale pokud by jste měli zájem mi pomoct, tak klikněte sem.
  • Tak teď už tedy k té nové,.. :)


---


Děj se odehrává: v Paříži,..
Žánr: Romantika, dobrodružné, fantasy
Postavy:

Claia Maiglassová - dvacetiletá spisovatelka trávící své letní prázdniny v Paříži se snaží nachytat co nejvíce inspirace pro svůj nový detektivní - thrillerový - román, který by ráda po příjezdu z Francie vydala. Když něco napíše, vždycky se to stane - je to taková její tajná síla - a proto se snaží nepsat o špatných věcech a když se tak stane, má to pro ni děsivé následky. Sama ještě nepochopila, proč si ještě nenašla, prostřednictví své tajemné síly, kluka, kterého by měla ráda.

Rick Hansen - dvacetiletý kluk toulající se Paříží, který zoufale hledá lásku a dobrodružství. Když se ti dva setkají, Claia pozná, že Rick před něčím utíká, ale marně přemýšlí před čím. Rick je typický tajemný kluk, který Claiu na jednu stranu přitahuje a na tu druhou příšerně odpuzuje.

Sania Maiglassová - je Claina mladší sestra, která za ní přijede o týden později do Paříže. Sania má taky tajemnou schopnost po jejich matce, jež zemřela při jejím narození - její sny se mluví na skutečnost, tzn. když na něco pomyslí, objeví se jí to v rukách. Asi tak nějak přišla k letenkám do Paříže. Svou tajemnou schopnost se snaží používat minimálně tak, aby si sestra nevšimla, že něco umí. Ona jí přece taky neřekla o své schopnosti.

Luck - Saniin tajný ctitel, jenž nemá příjmení. Alespoň ona ho nezná. Ví jen, že se jmenuje Luck, že je z Paříže a že jí každé ráno píše romantické dopisy po jejichž přečtení se cítí jako znovuzrozená. Skoro jako by ty dopis zaklel dobrou náladou.



Úvod povídky:

Jsem tu, pomyslela si Claia, když se pravou nohou dotkla povrchu letadlové dráhy poté, co vylezla z letadla, jímž přiletěla. Jsem v Paříži, usmívala se od ucha k uchu a dělala čím dál větší kroky, aby se co nejrychleji dostala k taxíkům a posléze si jeden zavolala.
Řidič taxíku otevřel okýnko a ona promluvila svou brilantní Francouzštinou: "Mohl by jste mě odvézt do mého hotelu?" zeptala se a řidič s úsměvem přikývl, pak vylezl z taxíku, aby jí otevřel kufr, kde si měla dát věci. Všechny, kromě kabelky přes rameno, je tam nastrkala. "Merci." Poděkovala zdvořile a otevřela si zadní dveře taxíku.
"Vy asi nejste Francouzka, co?" řidič se poškrábal na vousech.
"Ne, alespoň ne úplná," přiznala, "má matka byla z Francie a mě - asi díky ní - vždycky tak nějak Paříž přitahovala." Usmála se až jí byly vidět její zářivé zuby.
"Jo, Paříž je dokonalá," přitakal a ujížděl směrem k hotelu, kam chtěla jet. ...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 ღ ღ ღSára-SBღ ღ ღ ღ ღ ღSára-SBღ ღ ღ | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 15:59 | Reagovat

Cestou obdivovala krásu celého města, jež míjeli a slíbila si, že musí podívat na mnohá místa. Cítila ve vzduchu klid, krásu a lásku. Když zastavil, nechtěla věřit, že k hotelu dorazila tak rychle a v něm byli všichni tak milý. ...

2 Terka Terka | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 17:17 | Reagovat

[1]:
Až na recepční..
Loudavým tempem došla k recepci a cestou tam obdivovala krásy hotelu, který si pro své letní prázdniny vybrala. Věděla, že bude moc pěkný, ale že až takhle, to nečekala.
"Dobrý den," zakoktala se, když se pokusila o formální Francouzštinu, přestože si ji v letadle ještě snažila natrénovat. "Mám tu objednaný pokoj na jméno Claia Maiglass." Pronesla srozumitelně tak, jako ji to učili ve škole i na kurzu Francouzštiny, kde poslední rok chodila.
"Slečno Maiglass," zamumlala recepční a v tichosti něco naťukala do počítače před sebou, "nemám Vás v databázi. Kde jste si prosím Vás rezervovala pokoj?"
Claia se zamračila. Ta žena jí přece řekla, že to má rezervované! Snažila se křiknout na recepční, ale jaksi nenašla odvahu. Do této chvíle jí byli všichni, koho potkala, velice příjemní, ale teď už ani tak ne.. rozhodně moc nemusela tuhle ženskou.
"Přes telefon. Mluvila jsem s jistou paní Treaving na níž jsem našla kontakt na Vašich internetových stránkách." Vysvětlila, aby měla žena jasno.
V ženiných očích se objevila nepatrná jiskřička naděje, že něco našla. "Aha. Už vím, kde je chyba.. paní ředitelka Vás napsala až o týden později." Claia prudce polkla.
"A co s tím mám jako dělat? Bydlet pod mostem?" zeptala se poněkud hrubě a v souvislosti s tím mostem nakrčila nos, aby jí dokázala, jak moc se jí to příčí.
"Nevím," pokrčila rameny, "jak se tak dívám, volný pokoj tady nemáme, ale jeden se uvolní ve středu. Mám Vám to zabookovat?" zeptala se s úsměvem. "Nemusíte si připlácet, spíše my Vám budeme něco vracet." Ujistila ji.
"Jasně, zablokujte mi to tam," souhlasila nakonec Claia.

3 Ježurka Ježurka | Web | 2. listopadu 2013 v 15:30 | Reagovat

Pokračovat v nějaké začaté povídce mi opravdu moc nejde, asi to neumím. Napsat sama svoji nebo si přečíst někde celou, to ano. :-)

4 kaja-zlovestna kaja-zlovestna | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 17:09 | Reagovat

Ahoj, máš moc krásný blog plný zajímavých článků, HODNĚ se mi tu líbí! :-) Dessing je uklidňující, určitě se sem zase někdy vrátím! :-)

5 Terka Terka | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 21:05 | Reagovat

[4]: Díky, ale příště se raději vyjádři k článku, tím spíš poznám, že se ti můj blog skutečně líbí :)

6 ღ ღ ღSára-SBღ ღ ღ ღ ღ ღSára-SBღ ღ ღ | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 8:26 | Reagovat

Na chvilku byla trochu otárávená, ale pak si řekla, že si nebude kazit den. Zdělila vše co bylo potřebné a přemýšlela, co bude dělat dál.

7 Terka Terka | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 17:50 | Reagovat

[6]:
Pak se vydala směrem, kde vysedla z taxíku a drobně se usmála, že tam ten její taxík ještě stál. Rozhodla se, že se dneska ještě někam projede. Třeba k Eiffelovce, k Vítěznému oblouku, podívat se na Louvre,..

Claia zaklepala na okýnko taxíku a řidič se otočil, mimikou jí naznačujíc, ať ještě minutku počká. Claia opatrně kývla, když si všimla mobilního telefonu v jeho pravé ruce.
Claia položila kufry a z kabelky si vytáhla krabičku cigaret z níž jednu vytáhla a dala si ji do pusy, pak ji zapálila a vyfoukla kouř. "Ách, uvolňující." Pronesla uvolněně a na zaplněný hotel už pomalu ani nepomyslela.
"Slečno!" zakřičel na ni nějaký mladý urostlý Francouz v hotelové uniformě a ona se otočila směrem k němu, aby zjistila co jí chce. Třeba se uvolnil nějaký pokoj, napadlo ji. "Slečno, típněte tu cigaretu." Přikázal jí, když přišel blíže k ní. "V prostoru budovy hotelu se nesmí kouřit."
"Aha, omlouvám se," záhy se cítila docela trapně, "měla jsem docela nervy z toho, kde budu dneska spát když mě Vaše ředitelka z nějakého důvodu objednala o týden později a ani mi to neřekla." Postěžovala si, protože to potřebovala.
"A to Vám jako nenabídli nějaký jiný pokoj než se uvolní ten Váš..?" nechápal kluk.
"Bylo mi řečeno, že do středy už mají plno.. teprve ve středu se prý něco uvolní." Pokrčila zoufale rameny.
"A nechcete ke mě?" nabídl se. "Bydlím tady v hotelu, to se nemusíte bát, ale.. nestrpím kuřáky." Upozornil ji.
"To jako fakt?" zazářila. Byla hrozně šťastná, že jí to nabídl a v té chvíli jí bylo úplně jedno, že ho nikdy neviděla. "Nemusíte se bát, že bych byla nějaká extra kuřačka. To jenom když mám nervy, ale je lepší být připravená." Usmála se a típla cigaretu o odpadkový koš, který od ní stál jen pár kroků. Pak vzala kufry ze země a vydala se směrem ke vstupním dveřím hotelu.
"Tudy ne." Předstoupil před ni a nasměroval ji směrem k zadnímu východu. Vzal jí z ruky jeden z kufrů a šel vedle ní, pak zrychlil a u jedněch  rezavých dveří zastavil a vyndal si klíče z kapsy.
Tak tohle bude nejhorší noc mého života, pomyslela si při pohledu na dveře a když kluk - vlastně ani nevěděla jeho jméno - dveře otevřela, jako by oněměla a oči se jí rozsvítily úžasem. ...

8 ღ ღ ღSáraღ ღ ღ ღ ღ ღSáraღ ღ ღ | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 18:48 | Reagovat

Pokoj byl překrásný, nově vymalovaný, nábytek moderní a po stěnách měl různé obrázky a nad psacím stolem nějaké fotky. Usmál se a pobídl jí, aby šel dál.
"Bydlím tu něco málo přes rok a tenhle pokoj je výhradně můj. Buďte tu jako doma." Zavezl kufry doprostřed pokoje ke gauči. "Je tu wifina a mám tu televizi s přehrávači. A jmenuji se Tom. A vy jste?" ...

9 Terka Terka | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 19:41 | Reagovat

[8]:
Tom? Docela obyčejné jméno, představovala jsem si ho jako Gregoryho či Timothyho, pomyslela si ve svých myšlenkách Claia a pak nepatrně zatřásla hlavou, aby myšlenky zahnala. "Jsem Claia a živím se jako spisovatelka thrillerů, znát mě nemůžete, mé knihy ještě nepřesáhly hranici státu, kde žiji." Krátce se představila, ale ne zase tak moc, aby při jejich prvním rozhovoru vyplýtvala všechna vhodná témata o kterých mohli mluvit.
"A to je? Který krásný stát stvořil za spisovatelku tak úžasnou ženu?" zajímal se dále, tentokrát už s nádechem jemného flirtu.
"Narodila jsem se a vyrůstala jsem v České republice, v jednom malém zaostalém městečku na Moravě a moje touha cestovat sílila každým dnem čím dál více a tak jsem se nakonec přestěhovala někam, odkud jsem podle mého přesvědčení mohla vycestovat za hranice republiky mnohem snadněji. A omlouvám se," Tom nahodil prazvláštní výraz, "znělo to trochu jako můj životopis nebo osobní biografie." Usmála  se a doufala, že to Francouzsky řekla tak, jak by to řekla i Česky.
"To nic," mávl nad tím rukou. "Chtěl jsem ještě něco říct," pronesl opravdu špatnou Češtinou, ale Claia mu naštěstí docela rozuměla, "moje babička pocházela z Česka a trochu mě tomu Vašemu krkolomnému jazyku učila. Čeština se mi moc líbí, ale sám ji moc neumím.. teď mě tak napadlo, nechtěla by jsi mě ji učit?" nabídl se.
"To by bylo fajn, ale," zkousla ret, "nevím, jestli budu mít tolik času.. do Paříže jsem přijela bohužel jenom na prázdniny a delší čas mi asi nezbude, navíc příští týden by chtěla přijet má sestra, takže nevím jestli budu mít vůbec nějaký čas.. dlouho jsme se neviděly." Pokrčila rameny. "Mezitím však můžeme někam zajít a tvou Češtinu kapku potrénovat." Mrkla na něj, což mělo znamenat velice chabý pocit o flirt a jak se zdálo, Tom ho i poznal a zbystřil. Když se však Claia přiblížila, s cílem ho políbit, oddálil se od ní. "Myslela jsem, že se ti líbím," teď už Claia opravdu nic nechápala, "flirtoval si se mnou."
"Neflirtoval, omlouvám se, jestli to tak vyznělo, ale to je jen zvyk skládat moc pěkným ženám poklony,.. líbíš se mi, moc, ale," sklopil hlavu, "líbíš se mi spíše jako moje kamarádka se kterou si můžu o čemkoliv povídat. Já," ztratil na vteřinu řeč, když viděl jak na něj Claia stále civí. "Já jsem totiž gay." A Claie spadla čelist. ...

10 ღ ღ ღSáraღ ღ ღ ღ ღ ღSáraღ ღ ღ | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 18:31 | Reagovat

Po chvilce si ale uvědomila jak asi musí vypadat, zase pusu zavřela a dívala se na něj gay? Vůbec by to nepoznala. Ale pak se usmála.
"Vlastně, bude fajn mít kamaráda v tomhle krásném městě. Omlouvám se. Přátelé?" Natáhla k němu ruku a zazubila se.
Zasmál se a potřásl si s ní. "Přátelé." Poté zase trochu poodstoupil. "Klidně se tu pomalu vybal, v pokoji je povlečeno. Já uvařím něco dobrého k jídlu, pro začátek?"
"To bude fajn." Popadla kufr a zamířila do pokoje, kam ukazoval. ....

11 Terka Terka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 14:34 | Reagovat

[10]:
Když dorazila do pokoje, pocítila vůni domova a poznala, že tady se jí bude líbit a musela si přiznat, že až tu pojede příště, domluví se ohledně přespání spíše s Tomem než s hotelem, protože normální hotelové pokoje jí většinou naháněli hrůzu a nikdy nevěděla, co od nich má čekat.
Položila si kufr na zem vedle postele a a otevřela zip, aby si z něj mohla vytáhnout něco na spaní a na zítřek na chození po Paříži. Když vytáhla sukni černé barvy a oranžové tílko, v duchu si řekla, že vybrala správně a věci nechala položené na přivřeném kufru, pak se vydala do kuchyně, protože už začala cítit příjemnou vůni.
"Wow! Co to tu kuchtíš?" zeptala se a blaženě se při tom usmívala.
"Pro začátek něco lehkého - špagety s dijonskou hořčicí." Usmál se na ni.
"To se dá fakt jíst..?" zajímalo ji. "Já jedla maximálně špagety s kečupem a se sýrem, ale tohle ještě nikdy.. ani mě to nenapadlo," pokrčila rameny.
"Věř mi, že dá. Špagety na tenhle způsob dělám nejraději a přiznám se, že jsem je ještě nikdy neměl s kečupem ani se sýrem.. musíš se někdy pochlubit, abychom si dali typické česko-italské menu," mrkl na ni, "dneska však máme francouzsko-italské." Usmál se a Claia na chvíli zalitovala, že je gay. Pak se ale, jako by naráz, vzchopila a usmála se také.
"Dobře." Souhlasila nakonec, ale taky i kvůli tomu, aby řeč nestála a když viděla, že slívá ze špaget vodu, otevřela jednu ze skříněk a vyndala dva talíře. Ty pak položila na linku.
"Merci, Claio." Zdvořile poděkoval. ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.