Bára v nesnázích | 13. kapitola (3/3)

21. srpna 2013 v 11:28 | Terka M. |  Bára v nesnázích
  • Vydržte ještě týden a hned budou klasické články. Slibuji. Čestné skautské. Když jsem chodila do Sokola, nemělo by být Čestné Sokolské? Mě je taky blbé sem dávat pořád a dokola totéž a k tomu povídku, co nebaví pomalu ani mě. Dobře, baví mě, ale až tak u konce, protože se tam konečně začíná něco dít a vůbec - není to celkově psané tím stylem minulost-přítomnost-budoucnost dohromady a jaké pak co pak. Každopádně, snad se další díl bude líbit. Pokud budete mít proti povídce nějaké výhrady, stačí napsat do komentáře a já to pro příště - až budu doma - napravím :)
  • Upozornění: tato povídka je oproti té minulé opravdu o dost delší a tak se nelekněte. A snad to i tak přečtete a porozumíte :)

---


Nick se podíval na Báru, zatímco ona ostřížím zrakem pozorovala Aliseu, která k němu byla lehce přitulená a držela ho za ruku. Začala se obávat, ale než stačila něco říct, Nick pustil Aliseinu ruku a pak si ji otřel o kalhoty. Tohle vždycky dělával, když mu bylo nepříjemné dotyčnou osobu držet za ruku. Znala ho.
"Ahoj Báro," pozdravil šeptem, zatímco lékař dával do pořádku přístroje, aby se na nic nepřišlo. Nick uchopil Báru za ruku a mobilní telefon podal lékaři a jemně ho popostrčil, aby vypadl z pokoje, protože si chtěl s Bárou promluvit o samotě, přinejmenším mezi šesti očima - týkalo se to přece i Ali. Bára mu stisk ruky oplatila.
"Ahoj," zamumlala. "Přišli jste na to, kde je Tina?" zeptala se Bára okamžitě bez zbytečných okolků, které by ji jen zdržovaly.
"Ne tak docela," řekl Nick přiškrceně. "Přišli jsme na to, kdo jsme my dva," pokynul druhou rukou k němu a k Alisee.
"Jsme sourozenci.. bratr a sestra, rozumíš?" dokončila Alisea, když viděla, že Nick se k ničemu nemá a dál zírá na Báru jako na svatý obrázek.
"Vy dva?" zmohla se Bára jen na tuto krátkou otázku. Připadalo jí to takové zvláštní, protože oba se nesnášeli a musela se usmát. Alisee na něm vadilo, že Nick je kapitán školního fotbalového týmu a Nickovi na ní vadilo to, že jí něco vadí na něm a taky částečně i to, že je nudná šprtka, která se jenom učí a neděla nic jiného. V tomto se však spletl. Alisea sice měla dobré známky, ale nikdy v životě se jaktěživ neučila na test. Všechno si pamatovala, maximálně složité testy si jednou přečetla, aby se neřeklo. Měla také fotografickou paměť. A Bára poznala, že za těch pár dnů na sebe navzájem změnili názor, chovali se k sobě poněkud více vstřícněji.
"Jo," řekl Nick, který zdá se pochopil, co jí zrovna probíhá hlavou. "Vím, že je to celkem neuvěřitelné, ale poté, co jsme si dali dohromady dva a dva dohromady, tak jsme to zjistili.. my jsme sourozenci - nevlastní sourozenci." Celkem hlasitě zdůraznil, aby to rychle pochopila a mohli přistoupit k daleko rozumnějšímu tématu. Jako je třeba ta sekta.
"Jak jako dva a dva?" nedokázala stále pochopit Bára, co dávali dohromady za informace, ale souhlasila s urychlenými odpověďmi, protože už taky chtěla mluvit o něčem jiném než o sourozenectví těchto dvou jejích kamarádů.
Nick se pleskl do hlavy, nikdo to nepochopil, ale nikdo se taky na nic nezeptal. "Když jsi nás opustila, sešli jsme se v kavárně, abychom vymysleli co dělat dál," řekl a pokračoval dále, "mluvili jsme o tvém otci a i o tom, jak byl můj otec mé matce nevěrný s její matkou," pokynul k Alisee a pokračoval ve vypravování, které se začalo najednou ubírat jiným směrem než před chvilkou, "když mi bylo dvanáct, poslouchal jsem tehdy za dveřmi otcovy pracovny a zaslechl jsem nemalou věc o tvém otci - to oni ho zabili, Báro." Řekl Nick a čekal na Bářinu odpověď. "Můj táta a jeho kumpáni z té sekty ho zabili." Doplnil a dál vyčkával.
"Věřím ti," řekla pouze Bára a pokračovala dál, "byla jsem tehdy u toho.. do našeho tehdejšího domu přišel nějaký chlap, nějakej parchant, chtěl po nás peníze a šperky a další drahé věci.. byli jsme chudí, nic takového jsme neměli a tak si vybral tu největší daň - zabil mého otce - a mě a matku nechal se na to dívat. Nikdy jsme nevěděli, kdo to skutečně je a co chce. Byl zamaskovaný kuklou, kterou měl těsně naraženou na hlavě." Pronesla s odporem. "Můj bratr tehdy asi před třemi měsíci utekl, nepohodl se s otcem,.. vždy jsem si myslela, že se naštval a zabil ho on, ale nebyla jsem si jistá a navíc jsem ani nevěděla, kde je. Ale v jednom jsem si jistá, kdyby tehdy neutekl, zabili by i jeho." Její hlas zvážněl.
"Proč jsi mi to nikdy neřekla?" ptal se dál Nick.
"Protože na to chci zapomenout, nedokážeš si představit jaké to je, když ti někdo zabije otce - tvého kamaráda -, jediného člověka co ti vždy věřil, že dokážeš velké věci a pak se místo toho musí někde z vrchu dívat jak se jeho pitomá dcera nechá zbouchnout od prvního kluka co se namane,.." poukázala rukou vzhůru, pak na Nicka a na své břicho a za chvilku se rozplakala a Nick ji pevně sevřel v objetí, které znamenalo 'Všechno bude dobré' a pohladil ji po celkem čistých vlasech navzdory tomu, že byla v nemocnici už tak tři dny. Jeho objetí jí připomnělo to lékařovo. Značilo úplně totéž a ona si slíbila, že až to všechno skončí nebo klidně i dříve, tak zjistí, kdo ten chlap vlastně je.
"Miluji tě," usmál se na ni lehce a podíval se jí do obličeje, který na chvíli odklonila. "Já ti věřím a vždy budu, miluji tě a nedokážu bez tebe žít. Nikdy tě neopustím a budu stát při tobě dokud budu živ." Řekl a ona se krátce usmála.
"Já ti také věřím," přidala se Alisea a taky se přidala k objetí, aby Bára neplakala. "Už to bude v pořádku, budeš v bezpečí." Ujišťovala ji dále Alisea.
"Já vím." Bára tiše a s úsměvem přikývla. Byla ráda, že tu ti dva dneska přišli a konečně se někomu mohla doslova a do písmene vybrečet na rameni, když nepočítala toho doktora. "Co jste zjistili dalšího?" zeptala se pak, již zklidněná, Bára.
"Neslyšela jsi otce někdy, že si povídal s nějakým panem Carlosonem?" Bára jen tak letmo přikývla. "Ten chlap byl podle všeho vůdce té sekty Vyvolených, ten nejhlavnější ze všech členů a tvůj otec k nim chtěl patřit. Věděl toho o nich dost, bohužel udělal nějakou blbost a oni se ho museli zbavit, protože toho věděl příliš mnoho." Ali pevně semkla rty.
"Co?.. totiž, co přesně věděl?" zeptala se Bára zvědavým tónem.
"Že ty, jeho dcera, jsi ten nejpodstatnější prvek v celém rituálu. Ani jedna z dívek, kterou za ty minulé časy unesli nebyla jako ty, pořád takovou hledali a až ji najdou, musí ji - tebe -, přinutit aby ses k nim mohla připojit místo svého otce, který je podrazil, protože o nich věděl příliš mnoho a když tak učinil, museli ho zabít jinak by je udal na policii, ale ty, ty toho o nich ještě moc nevíš.. tedy, víš jen ty základní informace. Proto unášejí ty dívky, chtějí, ať je najdeš a připojíš se k nim a dokončíš tak rituál obětování, musíš zabít třetí oběť, pokud tak neučiníš, zemřeš ty." Uvědomil ji a Bára se rozklepala strachy. To ona má zabít Tinu a pokud tak neučiní, oni zabijí ji.. musí tomu všemu nějak zabránit. Nějak to jít musí, pomyslela si Bára a vší vervou přemýšlela nad různými možnostmi.
"Můžu být teď chvilku o samotě?" zeptala se Bára strachy rozklepaným hlasem.
"Jasně, můžeš. Ale nejdřív ti ještě něco řeknu," řekl Nick a pokračoval: "Tvůj otec napsal matce vzkaz, ať tě prohlásí za mrtvou, aby tě uchránila, ale ona neuposlechla a raději se s tebou odstěhovala sem," vysvětloval, "ale teď se o tobě nějak dozvěděli a dokud tě nebudou mít, budou i nadále unášet a vraždit nevinné dívky.. ale, my dva," ukázal na něj a na Aliseu, "my tě nedáme a ochráníme tě před nimi." Pokusil se ji uklidnit a pak s Aliseou, na Bářin předchozí příkaz, vyklidili místnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Psací stroj vs. Počítač

Psací stroj
Počítač

Komentáře

1 ღ ღ ღSára-SBღ ღ ღ ღ ღ ღSára-SBღ ღ ღ | E-mail | Web | 21. srpna 2013 v 12:19 | Reagovat

pokračuje to moc hezky, nenapadlo by mě, že jsou sourozenci, ale možná mi to uniklo :D těším se moc na pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.