Láska kvete v každém věku

11. července 2013 v 20:02 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Povídka na téma týdne. Myslím si, že jsem tu povídku i slibovala. Taková oddechová povídka. Píšu ji přes tablet, takže - prosím - omluvte chyby. Až vlezu na počítač, tak ty moc závažné opravím :) a teď už tedy ke slibované povídce.

---


Marylin se procházela po své květinové zahrádce, kterou jí darovala dcera před třemi dny, aby jí nebylo tolik smutno po manželovi, který ji tragicky opustil a ona na něj nemohla přestat myslet. Tohle bylo pro ni i takové jako by meditační místo. Chodila sem, když se potřebovala uvolnit po dlouhém, únavném a pracovitém dni nebo naopak když potřebovala být sama a trochu si posmutnit nad ztrátou milovaného muže, kde měla na stolku vedle proutěného houpacího křesla, které jí měsíc před jeho smrtí vyrobil Paul - její manžel - a ona si na něj při pohledu na křeslo vždy vzpomněla. Byl do té výroby tak zapálený, že pomalu vypadal o nejméně deset let mladší, ale jeho tělo pravděpodobně tu námahu nezvládlo a tak se naštvalo a jednoho dne ho Mar našla ležet bledého s otevřenými víčky na studené zemi v koupelně.

"Paule, proč..?" ptávala se ho takto hodně často, ale nikdy ani šepotem, nezaslechla jedinou odpověď. Ptávala se ho několik hodin a bezduše hleděla na jeho orámovanou fotografii na stolku.
"Každý má svůj čas, kdy smí zůstat na tomto světě." Ocitoval někdo za Marylinými zády. "Jeho úkol zde skončil,.. každý má nějaký úkol." Citoval dotyčný znovu. Marylin už to nedalo a musela se otočit. Jednala rychle. Chtěla vědět, kdo k ní přišel v její soukromé hodince na návštěvu. Oscar. Pomyslela si, když spatřila onu osobu. Stékala mu z tváře slza. "Odpusť, bratře." Zamumlal sotva slyšitelně a stařeckým tempem spěchal k Marylin.
Pokusil se ji políbit, ale ona ho odstrčila.
"Co si prosím tě, myslíš, že děláš?" optala se, aby měla jistotu.
"Chtěl jsem tě políbit, Mary." Pronesl poněkud hrdě.
"Jsem šťastně vdaná!" křikla nahlas, aniž si uvědomila, že je Paul již po smrti. V poslední době jí to moc nemyslelo. Vlastně skoro vůbec nepřemýšlela. Koneckonců Paul zemřel před týdnem a jí to stále připadalo jako včera, když spolu šli k oltáři. A teď tu není. Nemá představu co dělat dál.
"Odpusť mi, ale jsi vdaná s mrtvolou?" zeptal se dost hrubě.
"Ne,.." zamyslela se, "s Paulem."
"Marylin," začal Oscar. "Paul je mrtvý, ale.. jsem tu já, se vším ti pomůžu a budu tu pro tebe navždy, protože tě miluji. Už od doby, co jste se s bratrem vzali, ale nechtěl jsem ti kazit radost a tak jsem pomlčel a odjel do zahraničí, abych to nekomplikoval.. včera jsem sem přijel hned jak jsem se o bratrově smrti dozvěděl a chtěl jsem, ať víš, že stojím při tobě v dobrém i zlém." Marylin se malinko, zpod vrásčité tváře, pousmála.
"Ale já tě vždy brala jen jako bratra mého muže a také mého nejlepšího kamaráda," poklesla bradou na znamení, že ji nikdy nenapadlo pomyslet na něj jako na milence. Měl mnohem větší výběr než Paul, který měl za život jednu dívku - ji.
"Nevadí,.." pokrčil rameny, "jsem při tobě v dobrém i zlém." Usmál se a mrkl na ni.
"Děkuji. Moc ti děkuji." A objala ho kolem ramen tak jaki vždy, když byla šťastná. Před očima jí proběhlo jak ho objímá, když se s Paulem zasnoubili. Když se za Poula provdala.. a když zjistila, že je těhotná. Byla upřímně i mile překvapena. "Mám tě moc ráda." Přiznala se mu a lehce ho políbila na obě tváře. On jí pevně stiskl ramena a znovu se ji pokusil políbit, ale ona odvrátila pohled směrem k Paulovi na fotce a začervenala se.
"Promiň, nemůžu,.. už kvůli tomu, že před týdnem zemřel." Trochu se zastyděla, ale Oscar ji objal ještě pevněji, aby se tolik netřásla.
"Všechno bude fajn," pohoupal ji jako by v náručí a políbil jí jemně do vlasů. "Bude to fajn," houpal i nadále, "nebudu se už o nic pokoušet, dokud všechno nevstřebáš." Slíbil si a podíval se Marylin do obličeje, aby zjistil jaký má výraz. Spala. Konečně po dlouhé době spala. Uložil ji proto do houpacího křesla a sám usedl naproti na židli, pak ji chvíli pozoroval jak pomalu a tiše pochrupovala.


I ve stáří může přijít láska, ale nikdo neručí za to, že bude opětovaná.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 19. července 2013 v 12:54 | Reagovat

Zajímavá jména
A já se musím smát. Mě to připadá jako komedie. Asi to nebyl tvůj záměr, ale mě to vážně tak přijde. Ale každopádně je to pěkný :)

2 Katie Katie | Web | 22. července 2013 v 17:59 | Reagovat

To bylo krásné, hlavně ten citát na konci. =)

3 Terka Terka | E-mail | Web | 31. srpna 2013 v 20:50 | Reagovat

[1]: Když jsem to teď zpětně, skoro po dvou měsících znovu přečetla, musím se taky smát :)

[2]: Děkuji za pochvalu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.