Bára v nesnázích | 12. kapitola (1/3)

17. července 2013 v 10:03 | Terka M. |  Bára v nesnázích
  • Jak jsem slíbila, přednastavila jsem články na dobu, kdy budu na Slovensku. Teda, články.. jsou to spíše jenom kapitoly Báry v nesnázích. Chtěla bych to mít co nejdřív z krku, no co.. už bych chtěla začít pracovat na něčem jiném :)
  • Každá kapitola bude ale vycházet jenom ve středu, ať se to tak rychle nevyčerpá :)

---


"Je Nick v pořádku..?" zeptala se najednou Bára právě probuzená z narkózy, takže ještě byla trochu omráčená. Sestra, která u ní byla na pozorování okamžitě vyletěla z pokoje a běžela k ošetřujícímu lékaři, že se zrovna probudila.
"Fajn," poškrábal se na bradě. "Běžte pro ty dva, co tu za ní přišli." Přikázal doktor. "Měli by stále ještě sedět v čekárně," dokončil proslov a vešel do pokoje.
"Co se mi stalo..?" zeptala se ho Bára, když si všimla jak vešel dveřmi do pokoje a postavil se před její postel.
"Přišla jste o to dítě, co jste čekala. Už jsme ho nedokázali zachránit, bylo ještě moc malinké," bylo vidět, že doktorovi nezáleží na soucitu, prostě to tak ledabyle plácl, aby už měl pokoj a mohl odejít. Bára se chytila za břicho a zastesklo se jí po nedonošeném, teď už zemřelém, dítěti. Začala plakat.
"Kde je Nick.. totiž.. můj přítel?" zeptala se trochu koktavě a slzy se jí mlžily před očima. Bála se, nevěděla, co tu má sama dělat, nevěděla co má vůbec dělat. Jak věděla dobře, tak ve škole se už všude určitě rozneslo, že je těhotná.. teď bude muset vysvětlovat. Bylo jí hloupě, že potratila dítě. Doktor byl dlouhou chvíli zticha a jen ji mlčky pozoroval, zatímco Bára si vymýšlela co řekne lidem ze školy. Co by na to řekl Nick? Pomyslela si a nevědomky se ušklíbla.
"Poslal jsem sestru, ať je přivolá," usmál se. Bylo to poprvé, co se ten doktor usmál a vůbec jí to nepřišlo zákeřné. Naopak.
"Je? Jich je víc?" uvědomila si, že se klepe strachy z toho, že ani neví, kdo tam má být.
"Dva." Řekl doktor pouze a pak si sedl vedle ní na postel. Dával pozor, aby jí nesedl na ruku a aby jí neublížil. Pak ji lehce pohladil po vlasech a přátelsky ji objal. "Nebojte se, budete v bezpečí." Přivinul ji k sobě jako by byl její otec a ona malé dítě, které si právě poranilo koleno pádem na drsný štěrk.
"Díky." Špitla Bára opatrně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.