Procházka lipovou alejí.

13. června 2013 v 20:31 | Terka M. |  Jednorázovky
  • Povídka mě napadla již včera, když jsem procházela pod lipovou alejí cestou do školy. Rozhodla jsem se, že bude v ich formě a bude romantická. Jak jinak, že? :)

---


Mé kozačky cvakaly po dlažděné cestě pomalu. Nikam nepospíchaly.
Měla jsem namířeno na krátkou procházku po městě a při zpáteční cestě jsem si chtěla zajít někde do obchodu, ale tady jsem se hodně zdržela postáváním a nadýcháváním se lipových květů, které tu rostly v hojném počtu jakožto lipová alej. Toto místo jsem milovala a ráda jsem sem na konci jara a začátku léta chodila na procházky. Procházela jsem se skoro bez dechu pod stromy a čerpala tu energii, která na mne přímo sálala z korun stromů jako odměna za svoji chvilku relaxace a pohody.
Zastavila jsem se na konci a otočila se.
Vzala jsem do ruky foťák, který mi visel na krku a fotila a fotila. Chtěla jsem si svoje vzpomínky uchovat pro příští generaci, pro své děti či vnuky nebo prostě jenom abych měla do budoucna - až nebudu moci chodit na tyto krátké procházky - na co vzpomínat. Hrozně ráda jsem fotila.
Zastavila jsem se u rozkvetlé květiny, orchideje. Překvapivě tu kvetla. Opravdu mě to překvapilo, ještě nikdy jsem ji tu neviděla, ale byla jsem ráda. Po modrých růžích to byly mé druhé oblíbené květiny, ale vesměs jsem měla ráda všechny. Jen ty modré růže nejraději, byly takové vyjímečné a neobvyklé a mě prostě,.. prostě se mi líbily.
Pak jsem se rozhodla vyfotit vchod do aleje z druhé strany. Zaměřila jsem objektiv a vyfotila jsem to. Vchod mě prostřihlý tvar srdce. Kdysi dávno jsem tudy šla a spatřila jsem to. Bylo to úžasné a napadlo mě, že to udělal nějaký zamilovaný pro dotyčného, respektive dotyčnou, aby ji snáze požádal o ruku, ale jistá si nejsem.
Podívala jsem se na snímek, abych zhodnotila svoji práci a objevila se mi tam osoba, kterou jsem nepoznávala. Rychle jsem se vrhla snímek vymazat, aby mi nikdo neřekl, že ho sleduji. "Nemusíš to mazat." Ozvalo se už trochu blíže ke mě a já pozvedla oči od svého foťáku, kde jsem zuřivě mačkala tlačítko pro vymazání.
"Jé, ahoj." Nečekala jsem ho tu. Opravdu ne. "Co ty tady?" zeptala jsem se okamžitě.
"Bydlím tu." Pozvedl ruku směrem k malému ničím nevýraznému baráčku a na obličeji se mi objevil podivující výraz. "Přestěhoval jsem se. Spíše by mě zajímalo, co ty tady?"
"Chodím tu často na procházky," přiznala jsem.
"Já tu chodím běhat, asi se někdy budeme potkávat," mrkl na mne. "Ale co takhle, kdyby to naše setkání nebylo až tak náhodné?" nechápala jsem.
"Jakože bychom si třeba napsali smsku, že se tu sejdeme?" navrhla jsem to, co jsem si myslela, že má asi na mysli.
"Nebo bychom se mohli tady procházet spolu." Navrhl zase on.
Byl to můj sen a ne, že ne. Prostě byla jsem ráda, že to navrhl zrovna on. "To jako fakt, Tony?" měl jméno, které by se hodilo spíše pro nějaké svalnatého či tlustého chlapíka, ale vůbec tak nevypadal. Naopak. Vypadal více než dobře. Pokochala jsem se a zároveň sledovala, jestli vidí můj zasněný pohled. Smál se, takže asi jo.
"To jako fakt. Tak co, Frenchie, přijímáš mou nabídku?" zeptal se, aby se ujistil.
Já už mezitím kývala souhlasně hlavou. Byla jsem ráda, skutečně ráda. Miluji ho už od svých deseti let, kdy jsme se spolu poprvé setkali. Byli jsme tehdy spolu na táboře a tam jsme se i spřátelili a přátelíme se doteď, i když nedávno Tony ještě žil jinde. V úplně jiném městě, kde jsme se tak často nesetkávali.
"Díky!" pronesl nahlas a jak se zdálo, tak i z plného srdce. Políbil mě na obě tváře a já zčervenala štěstím a radostí. Ještě nikdy jsem se necítila tak krásně jako právě dneska.
Popadla jsem ho kolem ruku a s našpulenou pusou jsem se postavila na špičky. Chtěla jsem ho políbit, musela jsem. Už jsem nemohla otálet. Byla jsem si jistá, že ho chci.
Odtáhl se. "Nemůžu. Promiň." Omluvil se a otočil hlavu směrem ke křoví z kterého právě vylézala veverka. "Jsem zadaný." Řekl zvesela, ale na druhou stranu i poněkud smutně. Věděla jsem jen, že s tím musím něco udělat.
"Miluji tě." Vyslovila jsem s obrovským doufáním, že to zabere.
Zakroutil hlavou a já naopak tu svou svěsila a pomalu se už oddalovala.
"Nejde to." Nadzvedl mi hlavu a jemně mě políbil na rty. Takhle jsem si to ani nepředstavovala, bylo to úžasné,.. báječné, skvělé. Nejlepší na světě. "Nejde to. S Elizabeth se budeme za týden brát." Posmutněl. "Není to sňatek z lásky, moje máti ho domluvila, když mi byly dva roky a ještě si hrál s autíčkama," už jsem to pochopila. On tu dívku nemiluje, musí si ji vzít. "Ale přijdeš se tam podívat, že ano? Potřebuji tě tam." Naléhal.
"Jasně," přitakala jsem, ale nebyla jsem si jistá. "Ale mám otázku. Proč ses vlastně stěhoval a co sis sliboval od toho, že spolu budeme chodit na procházky nebo běhat?" měla jsem podmínku, aby to Tony neměl tak lehké.
"Oba jsme se sem chtěli přestěhovat a já jsem nám tu zajistil krásný rodinný domeček, jen potřebuje nějaké úpravy, ale to se za pár let spraví," oznámil první věc. Nadechl se. Asi aby uvolnil napětí nebo nevím a podíval se přímo do mých očí. "Pozval jsem tě, abych byl s někým, koho skutečně miluji bez toho, aby to Elizabeth zjistila." Tak to je něco. On mě miluje! Snažila jsem křiknout z plných plic radostí, ale raději jsem se na Tonyho jenom usmála.
Opět jsem ho popadla kolem krku a dlouze jsem ho políbila.
Byla jsem tak šťastná, jako nikdy v životě. Nezáleželo mi na tom, že se Tony bude ženit. Záleželo mi jenom na něm a na tom, že mě miluje a já jeho. A též na tom, že je schopen obětovat manželství, které by zřejmě jeho matce bylo hodně prospěšné a rozhodne se se mnou být.
Tohle je láska, nic jiného.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Katie Katie | Web | 14. června 2013 v 10:36 | Reagovat

To je krááásné. =) Opravdu povedene. =) ;-)

2 Aurelia Aurelia | E-mail | Web | 14. června 2013 v 20:30 | Reagovat

Lípy mám ráda a takový závěr jsem opravdu nečekala :-)

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 14. června 2013 v 22:22 | Reagovat

Ani nevíš, jak jsem nějakou romantickou povídku potřebovala. Nenávisti jsem si užila celý týden.

Ok tak po přečtení se tě musím zeptat... tohle má být romantika? To je v mém momentálním chápání dost tragédie.

Povídka se mi líbila, ale připadalo mě, jako by si dala dohromady dvě naprosto rozdílně povídky. Ani nevím proč, nejspíš mám nějaké divné vnímání.

4 Terka Terka | E-mail | Web | 15. června 2013 v 23:36 | Reagovat

[3]: Možná by i bylo lepší, kdyby se Tony vzdal té svatby, matce se nějak omluvil a vysvětlil jí, že miluje někoho jiného, ale jako bych to viděla před očima: připadá mi to jako telenovela. Teda, ne že mi to teď tak nepřipadá.

Psala jsem to, když jsem měla v sobě jedno velké pivo a tak, když to tak teď zpětně čtu, mi moc nedává smysl proč jsem tam nedala důvod toho rádoby vchodu do lipové aleje, ve smyslu jak se to tam vlastně ocitlo. A taky jsem původně nějak chtěla skloubit ty orchideje a ty modré růže, jenže nějak jsem na to pozapomněla - to zaprvé - a pak se mi to tam už nevešlo,.. pravidlo č. 1 - nikdy nepsat povídku s jedním VELKÝM pivem v sobě, s malým klidně, ale rozhodně ne s velkým.

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 18. června 2013 v 16:33 | Reagovat

[4]: To je fakt a dost předvídatelné, ale tohle je zase dost zamotané.

:D Teď mi to připomělo mojí učitelku na výtvarku, která nám ukazovala nějaký triko a říkala, že není moc dobrý, protože ho dělalo na jednom festivalu víc lidí po pár pivech.
Můžeš to zkusit předělat, pokud se ti bude chtít. A být tebou, neriskovala bych ani to malý pivo.

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 6. března 2015 v 21:04 | Reagovat

No...tato povídka se mi nesmírně líbila, úplně jsem se vžila do té atmosféry, viděla jsem všechny ty rostliny před očima, cítila jejich vůni...
Ale ta romantická část mi tak úplně neseděla. Bylo to krásné, a vlastně mi ani nevadí, že hlavní hrdinka je trochu naivní (miluji naivní hrdiny), a že mu hned po tom, o jí řekl, že je zadaný, pověděla, že ho miluje, čímž ho asi moc nepotěšila, ale spíše tam dost kontrastovalo to, že se vlastně zase tak moc neznají, a přesto jí vlastně přiznal to všechno okolo té svatby, a ještě jí řekl, že chce být s ní. Jistě, může to být láska na první pohled, ve kterou věřím, ale ti dva se nad tím ani nepozastavili.

Ale jak říkám, i přes to se mi to moc líbilo. Zbožňuji takovéto romantické příběhy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.