Nepodařená sebevražda.

27. května 2013 v 11:44 | Terka M. |  Jednorázovky
  • Ehm,.. trochu zvláštní název povídky. Když se tak zamyslím, je to první povídka kterou zařazuji do rubriky 'jednorázovky', protože jak všichni asi dobře víte, tak jednorázové povídky píši zejména na téma týdne. Přiznám se, že jsem to měla v plánu, ale už na začátku jsem si řekla: "Tak tohle nejde. To ne. To je blbost." A už jen kvůli tomu, že by to vypadalo opravdu nereálně. Každopádně tohle je taková náhrada za nedodržený slib.
  • K povídce mě inspirovala 'událost' - či jak bych to řekla - z minulého pondělí, kdy pod vlak skočil nějaký sebevrah z Bruntálska. Nechápu už jen to, proč se tu takovou cestu trmácel a proč pod vlak neskočil rovnou doma, ale jeho volba.. každopádně to je už letos asi třetí sebevražda, kdy člověk skočil pdo vlak.
  • Bude to napínavá romantická povídka a bude v ich formě. Doufám, že se bude líbit :)

---


Seděla jsem v křoví těsně vedle železnice a potichu ujídala borůvky, které jsem si natrhala před chvilkou na kopci, kde bydlím. Byla jsem pověřena dohledem na železnici a v případě, že bych spatřila nějakého sebevraha to mám okamžitě hlásit. Teda, ne přímo sebevraha, jako spíše podezřelou osobu. Nikoho jsem však už po dlouhé hodiny nezahlédla, až to bylo podezřelé. Nehledě na to, že vždycky jsem tu na někoho narazila.

Pak k železnici dopochodovalo malé dítě. Přikrčela jsem se k zemi a tiše naslouchala. "Mami!" křičelo malé dítko na svoji maminku. Matka celá zoufalá ke svému dítěti utíkala, popadla ho za ruku a pokusila se ho odtáhnout dál od železnice. Dítě neposlouchalo. Vzpíralo se jí pod rukami. "Já chcu vidět vláček!" vykřiklo dítě a jako by zázrakem se kolem řítil nákladní vlak.
"Ale Janku," povzdychla si maminka a vší silou chlapce přitáhla k sobě. Nepatrně se posunul. Já se malinko pootočila na stranu, protože mě v noze svíraly křeče. Matka i dítě se podívali mým směrem. "Prosím tě, pojď!" vykřikla matka už celá zoufalá, zatímco se Janek díval stále na mě.
Probodával mě pohledem. Byla jsem si jistá, že mě nevidí, ale čím déle se díval, tím víc jsem si myslela pravý opak. Jeho matka opět zatáhla za jeho ruku. Povolil a přitáhla ho k sobě. Místo aby mu nasekala na zadek ho začala objímat jako by se kvůli němu půl hodiny netrápila. Začala jsem mu závidět. Má matka mě nikdy takto neobjala. Za těch devatenáct let, co jsem na světě mě ani jednou neobjala. Začala jsem se trápit. Nechápu jak je to možné, ale rázem jsem začala mít chuť skočit pod právě projíždějící vlak, který dítě s radostí pozorovalo.
Stoupla jsem si před vlak a rozhlédla se kolem sebe.

Lear. Skočil po mě a vší silou mě povalil na druhou stranu železnice. "Co se stalo?" zeptala jsem se okamžitě, když jsem dopadla na zem a otevřela jsem oči. Pohled jsem upřela na Leara.
"Stoupla sis pod vlak." Odpověděl klidně, ale v jeho hlase byla znát únava.
"Co..? To bych nikdy neudělala." Odmítala jsem přiznat. To není možné. Není. Od křiku toho malého chlapce si nepamatuji nic. Nějak mě zaklel, zhypnotizoval,.. něco se mnou udělal. Jedla jsem nasbírané borůvky. Blbost. To není borůvkami. Zamítla jsem svoji myšlenku.
Otočila jsem hlavu směrem k přibržděnému vlaku z kterého opatrně vystupoval strojvedoucí. Přiklekl ke mě. "Jste v pořádku, slečno?" zeptal se bez sebemenšího zaváhání. Nevšímaje si toho, že si nespíš taky myslel, že jsem se chtěla zabít.
"Ehm, jo." Přitakala jsem. "Jen,.. co se to stalo? Já jsem si tam fakt stoupla?" poukázala jsem na železnici, kde právě teď stál ten vlak. Místo, kde jsem před chvilkou jedla borůvky jsem neviděla.
"Stoupla." Řekli dvojhlasně strojvedoucí a Lear. Plácla jsem se po hlavě. To mi vůbec není podobný, nikdy jsem neměla sklony k sebevraždě. Pomyslela jsem si.
"Za tu může to malé dítě, přišlo mi líto, že mě matka nikdy neobjala." Oznámila jsem a ukázala na místo, kde stálo dítě se svou matkou. "Alespoň si to myslím.. nepamatuji si, proč jsem tam skočila." Zastyděla jsem se.
"Ale,-" Lear strojvedoucího zadržel a pokračoval za něj: "Rillie, tady ale ždáné dítě s matkou nebylo. To bych si všiml, pozoruji tě už pěkně dlouho." Přiznal a já nakrátko zčervenala. "A matka tě objímala v jednom kuse, až ve čtrnácti jsi to objímání ty zamítla." Jak jsem si mohla myslet pravý opak? Nechápala jsem. To děcko mi něco udělalo, už jen jak se na mě dívalo. Zhypnotizovalo mě? Pomyslela jsem si a zakroutila jsem hlavou. To je nesmysl.
"Leare, tohle je nemožné." Poklepala jsem si na čelo. "Pod ten vlak jsem neskočila. Vždyť mě znáš, tohle bych v životě neudělala." Ukázala jsem znovu na vlak.
"Znám tě, Rillie." Pak mě objal, abych mu uvěřila, že to myslí vážně. Přitulila jsem se k němu. Hřál. Teprve teď jsem si to uvědomila, byla mi zima a Lear hřál. Ne že bych si uvědomila, proč jsem skočila pod vlak.
"Miluji tě." Zašeptala jsem.
"Já tebe taky. Taktéž." Zopakoval hlášku z mého oblíbeného filmu a já se usmála, není to sen. Nic z toho nebyl sen. Chtěla jsem skočit pod vlak, ale ten nejlepší kluk na světě mě zadržel a tím mě zachránil. Políbila jsem ho jako poděkování na tvář.
Přiblížil rty k mým a plný vášně mě začal líbat.

Když jsme se od sebe oddálili, byli jsme tam sami. Vlak odjel, aniž jsme si toho všimli. "Kde je ten vlak?" zeptala jsem se a Lear se na mě následovně podíval jako na blázna.
"Žádný vlak tudy neprojel už roky, co blázníš, Rillie?" upřeně mě sledoval. Nechtěla jsem mu oponovat, ale nechtěla jsem ani přiznatm že má pravdu. Tohle bylo teda hodně zvláštní.
"Nevím." Přikrčila jsem se a sklonila hlavu k zemi.
Lear mi nadzvedl bradu a políbil mě, nejdřív lehce a pak vášnivě.
Za chvilku celý vlakový příběh začal nanovo, ale už jsem mu nedávala takovou váhu.


Láska tě dostane do těch nejnebezpečnějších situací, ale když moc miluješ, nic se ti nestane.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Katie Katie | Web | 28. května 2013 v 17:54 | Reagovat

To bylo pěkné. Sice podivuhodné situace ale líbilo se mi to. :-) ;-)

2 Aurelia Aurelia | Web | 28. května 2013 v 20:06 | Reagovat

Hodně zajímavá pointa :-)

3 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 4. června 2013 v 18:53 | Reagovat

No... tak to bylo hodně zajímavé. :-) Ale velmi podařené, mě se to moc líbilo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.