Myšlenky narkomana.

18. května 2013 v 21:15 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Jo, dobře.. marihuana není zase tak silná droga, ale taky na ni můžete chytit závislost ani nevíte jak. Něco jako rýma, taky nemusíte vědět kde jste ji chytili. Teda, pokud jste několik hodin nestáli na dešti či v mrazu jen v tílku. No, dobře. Krátký úvod bychom měli a teď ta povídka, i když nejdříve bych měla něco na srdci. To vážně musejí být všechny články na téma týdne bez špetky originality? Fajn, pár originálních článků jsem objevila, ale všichni píšete jen o tom jak by se neměla legalizovat nebo naopak.. co takhle nějakou orifinální úvahu, povídku či fotku? Já bych si docela ráda něco takového početla.. ale na vaši obhajobu, tohle je téma na které se toho moc originálního napsat nemůže.
  • No nevadí, neřeš to Teri.. v pohodě. Uklidni se. Jde se na povídku. V ich formě.

---


Když jsem byla malá holka, chodívala jsem s dětmi ven, chodívala jsem na maškarní bály a ráda jsem se převlékala do nejrůznějších kostýmů. V mých jedenácti nastal zlom. Moje nejlepší kamarádka se vydala s rodiči na dovolenou do Itálie a už nikdy se odtamtud nevrátila. Ani se mi neozvala, neodpovídala na zprávy, e-maily,.. nevěděla jsem, co s ní je.

O rok později jsem o ní mluvila s rodiči, kteří mi řekli, že se pohřešuje. Brečela jsem a dost, ale bylo mi už dvanáct a všichni mi říkali, ať se konečně vzchopím a najdu si nové kamarády. Poslechla jsem a kamarádíme spolu až do současnosti, ale začínám si myslet, že mí příbuzní nejsou nikdy spokojení. Povídali mi, že to nejsou kámoši pro mě, ale já vím své. Jsou to ti nejlepší kamarádi jaké jsem kdy měla a já je nikdy neopustím. Díky nim se cítím tak, jak se cítím. Skvěle.

"Podívej se mi do očí." Pronesl Benjamin, zatímco z pusy vyfoukl oblak marihuanového kouře. Nadechla jsem se a vůni přijala. Pak jsem se Benovi podívala do očí. "Miluji tě." Řekl zhuleně, ale věděla jsem, že to myslí vážně. Znala jsem ho už dost dlouho na to, abych věděla co v tomhle stavu myslí a co nemyslí vážně.
"Já tebe taky." Přiznala jsem a za vlasy Bena přitáhla k sobě a jemně jsem ho políbila. Jemně, ale přece drsně. Naše rty se o sebe otíraly s takovou rychlostí a vášní jako u nikoho jiného.

Pak jsem spatřila osobu, která vyšla ze stínu. Opatrně jsem od Benjamina rty oddálila a spatřila jsem mou matku. "Mami..?" zadrhl se mi jazyk v puse a já nedokázala mluvit. Podívala jsem se na svojí pravou ruku a v očích se mi zračilo zděšení. Upustila jsem trávu na zem a přidusala ji k zemi.
"Mám nové zprávy o Camille, Sophie." Pronesla nadšeným tónem, ale já jsem to tak necítila. Jasně, byla jsem ráda, že je kamarádka naživu, ale.. nemohla jsem se zbavit dojmu, že mě vlastní matka přistihla jak hulím trávu. "Řeknu to raději hned, děsně to tu páchne a já nemám čas na tvoje výmysly o tom, že jste tu kouřili marihuanu pro zdraví," přiznala po pravdě. To jsem na ní měla ráda. Nedala na sobě nic znát, žádný vztek, nic. "Camille našli v jedné staré chatrči úplně samu, neměla na sobě žádné známky boje a nejevila ani žádné známky, že by ji někdo zneužil.. zdá se, že se prostě jenom na pět let ztratila. Nic jí nechybí, ani nepřebývá,.. jak vidím, tak tobě něco ano." Pokynula rukou na marihuanu, kterou jsem se snažila udusat do země. "Dneska ji přivezou, těš se. Navštíví tě brzy." Řekla radostně, ačkoli to znělo spíše jako výhružka.
"Těším se." Nevěděla jsem, co říct a tak jsem krátkou stručnou větou bez sebemenších emocí v hlase vyjádřila nadšení.
Super. Pomyslela jsem si v mysli ironicky. Pět let jsem ji neviděla bez sebemenší naděje, že ji ještě vůbec někdy uvidím. Co si o tom člověk má myslet?.. Tohle je teda pěkně na dvě věci, ale těším se na ni. Jen se bojím, že se změnila.

"Sophie,.." zaslechla jsem odněkud zavolat mé jméno. Vyfoukla jsem kouř a obrátila se směrem odkud hlas přišel. Camille. Vypadala skoro stejně jako předtím, jen o hodně vyšší. Spadla jí brada při pohledu na mě. "Co to děláš..? Jsi mrtvolně bledá, pohublá, smrdíš,.." vytkla mi to všechno, co se týkalo marihuany. Věděla jsem, že se příště nemám těšit. Všichni mě jen kritizují a přitom to po mě chtěli oni sami.
"Co tu sakra děláš ty? Myslela jsem, že seš mrtvá. Všichni mi říkali, ať na tebe zapomenu a najdu si nové kamarády," objala jsem Bena kolem ramen. "Dokázala jsem to, postavila jsem se na vlastní nohy a už nebudu muset nikdy nikoho poslouchat.. nikdy nebudu poslouchat ty, co mě neustále kritizují a co mě nenávidí." Křičela jsem a slzy mi tekly po tvářích.
"Tak to jsme dvě, ale ty jsi to udělala hůř.. tehdy v jedenácti, když jsem se ztratila," začala vyprávět svůj příběh a já s tichým a opatrným posmrkáváním poslouchala. "Ztratila jsem se záměrně, abych se naučila starat se sama o sebe. Abych dala mé rodiče zase dohromady, protože ty věčně přetrvávající hádky a nevěra byla k nevydržení. Chtěla jsem, ať se o mě společně bojí." Přiznala a já měla sto chutí vlepit jí facku. Nikdy bych si ani nepomyslela, že to udělala záměrně. Nikdy bych si nepomyslela, že by mi to neřekla.
"Pojď, Bene." Chytla jsem Benjamina za ruku a společně s ním jsem vstala.
Vydali jsme se společně na procházku, kde jsme si povídali o obrovském slonovi, který našel svoji maminku,.. o bezdomovci chlastajícím na nádraží. Všemu jsme se smáli jako nikdy předtím, na Camille jsem ani nepomyslela. Kdyby to byla kamarádka, řekla by mi co má v plánu udělat.
"Sophie!" zavolal na mě kdosi. Věděla jsem, že je to Camille, ale nechtěla jsem s ní mluvit. Neměla jsem na ni náladu. Nechtěla jsem ji poslouchat.
Nakrátko jsem se pootočila směrem k ní. "Polib si, Camille." Teď už mi snad dá pokoj. Zadoufala jsem v duchu a zasmála jsem se chlapovi, kterému zrovna pes kousl do ruky.
"Jsi skvělej, lásko." Řekla jsem něžně a naklonila jsem k němu rty. Políbili jsme se a já tajně doufala, že Camille bude žárlit že jsem ji takto jako kamarádku navždy odkopla, ale nic neřekla. Jen se otočila a uraženě odkráčela pryč. Pche. Takový kámošky nepotřebuji.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Aurelia Aurelia | E-mail | Web | 18. května 2013 v 22:42 | Reagovat

Tvoje povídka se mi zdá dost originální

2 Chemical Angel Chemical Angel | Web | 19. května 2013 v 14:22 | Reagovat

zaujímavé ! :O :)

3 Katie Katie | Web | 20. května 2013 v 12:36 | Reagovat

Povídka je pěkně napsaná ale nevidím v tom pointu. =) Přijde mi že je tak trochu o ničem. Promin. Já jen že nevím na co ta povídka měla ukázat. Kromě toho, že kouřili trávu. :-)

4 Terka Terka | E-mail | Web | 20. května 2013 v 15:58 | Reagovat

[3]: Tak mě napadá, že jsem tam zapomněla dát i citát, který většinou vlastně má čtenáři říct o čem to bylo a hlavně říct i tu pointu. Ta Sophie byla i přes tu marihuanu překvapivě při vědomí či jak bych to řekla a vlastně nějak zvládla něco 'rozumného' říct té kamarádce :) ve smyslu, že je jí hrozně líto, že jí to neřekla a že jí de facto lhala o tom, kde byla a ona se o ni bála a kvůli tomu se začala přátelit s těmi huliči (i když v té době ještě ne) a pak tu kamarádku nechtěla ani cítit, i když to trochu bylo i proto, že potřebovala kouřit marihuanu a Camille ji za to odsuzovala. Ostatně jako všichni ostatní ze Sophiiného okolí.

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 20. května 2013 v 18:52 | Reagovat

Skvělá povídka. Řekla bych, že je smutná, i když to není to pravé slovo co hledám. Teď se neuraž chci říct ubohá. Ne, že text nebo napsání, ale jako hlavní hrdinka je ubohá, což si určitě měla v záměru a celý ten příběh je vlastně takovej. Ale doufám, že chápeš jak to myslím, protože to vážně není urážka, ta povídka je napsaná bravurně.

6 Terka Terka | E-mail | Web | 21. května 2013 v 17:15 | Reagovat

[5]: Chápu, prostě hlavní hrdinka je feťačka co by za den klidně mohla vykouřit deset kilo trávy a připadalo by jí to jako normální množství, i když by byla naprosto sjetá.. kdybych se do její situace dostala já, tak nevím jak bych se zachovala. Ale pochybuji, že bych zrovna hulila trávu ale taky bych asi na tu kamarádku byla trochu naštvaná. Když bych o ní pět let nevěděla, myslela bych si že je mrtvá a ona mi ještě k tomu nic neřekla, tak je jasné, že bych byla naštvaná. Taky bych ale především byla ráda že žije :)

7 Katie Katie | Web | 23. května 2013 v 17:13 | Reagovat

[4]: Tak teď už mi je to jasné. =)

8 Ela Vampire Ela Vampire | Web | 24. května 2013 v 22:41 | Reagovat

Krásná povídka, jinak děkuju za pochvalu básničky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.