Čas se (ne)dá doběhnout.

11. května 2013 v 19:56 | Terka M. |  Týdenní témata
  • K tomuto tématu se dle mě skutečně hodí vymyslet povídku. Nevím proč, ale alespoň mě připadá, že plynutí času se nejlépe ukáže právě při povídce - alespoň mě to teda tak připadá. Tato povídka bude v ich formě.

---


Přivoněla jsem ke kytce. Kopretina. Poznala jsem ji po čichu i na dálku. Vždycky mi kopretiny voněly, byly to moje nejoblíbenější květiny. Utrhla jsem tři pro mého přítele, který byl hluboce nemocný a pohublý. Byl bledý jako smrt a vyzáblý jako kostra.
Pak jsem vyběhla zpátky k naší malé dřevěné roubence na kraji lesa. Měla jsem ji ještě po rodičích a milovala jsem to tu, proto jsem si chaloupku také přivlastnila místo abych jí nechala své starší sestře, která na to sice měla nárok, ale zároveň by to i prodala, aby měla peníze na další plastiku obličeje.
Otevřela jsem dveře do chaloupky. Zavrzaly a proto jsem je co nejopatrněji otevřela, abych Jima nevzbudila. Naštěstí spal tvrdě.
Po vstupu do chaloupky jsem dveře stejně opatrně zavřela a vydala se po ještě více rozvrzané podlaze do kuchyně, kde jsem vyndala ze skříňky vázu a napustila jsem ji studenou vodou. Pak jsem do ní vložila kopretiny a následně je uložila na jídelní stůl, který stál jen pár kroků od kuchyně.
"Tino..?" ozvalo se směrem od postele - kterou vyřezával můj otec -, zachraptění, které by se dalo přirovnat k zachrochtání velkého prasete. Naštěstí jsem prase nevlastnila, takže jsem poznala odkud vítr vane.
"Ano, Jime..? Jsem tu." Okamžitě jsem si pospíšila ke svému příteli se kterým jsem se seznámila před pěti lety. O své nemoci mi však neřekl. Tvrdil, že na tom ještě nebyl tak špatně ale říct mi to jistě měl. Chytla jsem Jima za ruku, kterou měl celou ztuhlou od toho jak se celý den nepohnul z postele ani na krok, protože jinak by se mu mohlo udělat nevolno a mohl někde omdlít a než bych ho našla, mohl by být po smrti.
"Myslím, že vidím světlo." Zaskuhral a já jsem mu stiskla dlaň, aby poznal, že ho miluji a navždy budu a že se mýlí. Že věřím, že bude žít.
Podíval jsem se mu do očí, které hleděly kamsi do prázdna. "Ty nezemřeš." Otočil na mě obličej a zakroutil nesouhlasně hlavou. "Nesmíš zemřít." Z oka mi ukápla slza.
Zakašlal a já mu podala hrnek čaje s medem a citronem.
"Polib mě, naposledy." Naléhavě zašeptal, skoro jsem ho ani neslyšela.
Přiblížila jsem k němu rty a krátce ho políbila.
Pak jsem se oddálila. Jim měl rozšířené zorničky a ani nemrknul. Měl tvář bledší než obvykle. Dotkla jsem se jeho krční tepny. Nic. Sakra. Sakra! Zaklela jsem v duchu. "Žij! Ty musíš žít!" volala jsem na něj zatímco jsem si otírala slzy, které mi tekly po obličeji.
Opět jsem ho políbila, ale tentokrát s notnou dávkou vzduchu, který jsem nahromadila v plicích. Vdechla jsem ho do něj. Zase nic. Povzdechla jsem si.
Naléhavě jsem ho políbila a pak jsem ucítila tu vůni. Vůni čerstvých kopretin, které jsem před chvilkou natrhala na louce za domem. Vůně se řinula celým domem jako umíraček hlasitě zvonící po vesnicích a městech a značící, že někdo zemřel. Byla to smutná vůně, ale zároveň ta nejlaskavější ze všech. Poznala jsem, že nejen mě přijde Jimova smrt líto a že už to nikdy nebude tak stejné jako kdysi.
Čas se nedal doběhnout ani předběhnout. Chtěla jsem s Jimem strávit ještě tolik krásných let, ale čas nám nepřál.. láska nám přála, ale čas a Jimova nemoc ne. Vlastně mi Jim ani nikdy neřekl, jakou nemocí to vlastně trpí. Když nemoc vypukla v nejtěžší fázi, kterou přede mnou už neschoval, nestačil mi to říct a ani nemohl. Neměl už skoro žádnou sílu.


Užívej si života, dokud ti to zdraví i čas dovolí.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Katie Katie | Web | 12. května 2013 v 11:03 | Reagovat

Smutné ale krásné. =) K citátu na konci, měli bychom se tím řídit. =) Protože nikdy fakt nevíme. =)

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 12. května 2013 v 11:55 | Reagovat

Nádherná povídka, skvěle se k TT hodí

3 Arwen Arwen | Web | 13. května 2013 v 9:33 | Reagovat

Moc krásné! Ten citát je fakt výstižný a myslím, že někde jinde-pod jiným textem, by nepůsobil tak, jako působí tady... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.