Šipkou do Tvého srdce.

5. dubna 2013 v 17:25 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Jo, jo. Zní to jako nadpis pro romantickou povídku, což to skoro i bude, ale jen skoro. Bude to směska romantiky a hororu, i když takového laciného hororu a bude v ich formě. Tak snad se bude líbit :) + je ke konci obohacen jedním z mých citátů.

---


Seděla jsem v parku u třpytivého rybníčku na zelené trávě pokryté čerstvou ranní rosou. Měla jsem to sem sotva pět minut a každé ráno jsem tu sedávala přesně ve stejnou dobu a pozorovala východ slunce. Mimo jiné jsme i pozorovala párek mladých kachen, které jsem si sama pro sebe i pojmenovala a nosila jsem jim i sem tam nějaký ten starší chleba ze snídaně. Myslím si, že si mě za tu dobu, co tu chodím, hodně oblíbili a já je samozřejmě také. Proseděla jsem tu kolikrát mnoho dlouhých hodin, které ale rychle ubíhaly.
"Ehm," zaslechla jsem odněkud něčí zakašlaní a tak jsem vstala a otočila se. Pak jsem spatřila na první pohled sympatického kluka. Měl malé hnědé oči, které mu zářily jako jiskry, které prskají z ohně. Za malou chvilku, kdy jen nečinně hleděl, se konečně představil: "Ahoj, jsem Quasimodo." Vyprskla jsem smíchy do jeho obličeje. Tohle jméno jsem nikdy už dlouho neslyšela od té doby, co jsem dočetla Chrám Matky Boží od Victora Huga. "Moji rodiče to jméno vybrali. Kdyby bylo na mě, jmenoval bych se třeba Jean." Usmál se jakože rozumí tomu, proč se směji. Náhle jsem si připadala strašně. Poprvé jsem se někomu vysmála do obličeje, už budu jako moje kamarádky.
"Omlouvám se," začervenala jsem se studem "za všechno se omlouvám." Zopakovala jsem ještě jednou a pokračovala jsem ve svém monologu: "A ani jsem se nepředstavila, jsem husa, já vím.. jmenuji se Sarah." Představila jsem se mu vážným tónem a podala jsem mu zdvořile ruku, aby mi dokázal odpustit ten výsměch.
"Nejsi husa, to je v pohodě," mávl krátce rukou do vzduchu na znamení, že je mu to úplně jedno. "Neznám nikoho, kdo by se mému jménu nezasmál Sar." Použil zkratku mého jména, kterým mě oslovovaly kamarádky a přítel s kterým jsem dva roky. "Chtěl jsem se tě zeptat.. eh.. nezašla by jsi se mnou někdy ven?" vykoktal ze sebe otázku.
"Jako přátelé." A pak jsem dodala, že mám přítele do kterého jsem z celého srdce zamilovaná. "Omlouvám se, pokud jsi to myslel jinak.. svého přítele moc miluji, nikdy bych ho neopustila nebo nepodvedla." Vysvětlila jsem ještě k závěru mou omluvu.
"Jasně, jako přátelé." Zatvářil se Qua spokojeně. Nadiktoval mi svoje číslo na mobil.
Pak jsme se spolu ještě dívali na klidný rybník na kterém plavali moje oblíbené dvě kachny a za pár minut odešel, abych to mohla v klidu pozorovat. Neuvědomovala jsem si, co dělám. Mé problémy se při pohledu na rybník a slunce ztratily tak rychle, jako se objevily. Má ruka nevěděla, co dělá a tiskla pevně a zamilovaně tu Quasimodovu. Než odešel, uklidnil mé myšlenky, nechal zmizet mé problémy a uklidnil mě.
A za nějakou dobu, podle slunce tak za hodinku, vkročila do parku nějaká tmavá postava. Nejdřív jsem se bála, ale potom, co jsem spatřila obličej jsme se přestala bát. Patrick. Štíhlá sportovní postava, vysunutá brada, hnědé vlasy, oblečený celý v černém. Nechápala jsem. Černou nesnášel. Nikdy by ji na sebe neoblekl, leda.. Leda by někdo zemřel.
"Sar," zahleděl se nejdřív mile a pak zákeřně do mých očí, v kterých se zračila lítost. "Co tu dělal ten kluk? Ty mě podvádíš?" vyřkl své podezření a já vyjevila oči. Jak to ví? Pomyslela jsem si. Jak by mě mohl vůbec podezřívat, že bych ho podvedla? Zamyslela jsem se.
"To byl kamarád." Zašklebil se. Nevěřil mi. Ani za nic mi nevěřil.
"Jo, jasně. Kamarád taky rád." Odfrkl a chytil mě surově za ruku. Pak mě zatáhl do nějakého hnusného smradlavého pajzlu, dal mi do ruky šipky a řekl pouhé: "Hraj!" nepochopila jsem to, ale šipky jsem pevně uchopila do své pravé ruky a začala jsem tedy hrát. "Miloval jsem tě a ty jsi mě zradila," tvář se mu rozesmutněla. "Vím, že jsi ho držela za ruku." Poklesla mu jeho brada a ukápla mu slza. Ještě nikdy mu neukápla slza! Napadlo mě rázem.
"Ale prosím tě, to nic neznamená!" vykřikla jsem, když jsem měla plné zuby jeho slz a pak jsem se ze vzteku rozbrečela také. "Miluji tě! Nikdy bych tě nepodvedla!" křičela jsem na něj stále a on jen zoufale mlčel.
"Znamená!" vykřikl pak najednou. "Ranila jsi mě do mého srdce, které teď přímo krvácí!" uchopil do své levé ruky šipku a hrubě ji zarazil do svého srdce. Začala jsem křičet a brečet. Ještě byl při vědomí, ale šipkou lomcoval tak, aby ji dostal až ke svému srdci a svůj život tak ukončil co nejdřív. Chtěla jsem se ho dotknout a šipku mu vyrvat z ruky, aby ze sebe nedělal idiota, ale když jsem se o to jen pokusila, mou ruku hrubě odstrčil poslendí silou, která mu zbývala. Všude teklo krve jako u řezníka a Patrick pak najednou naposledy bodl do srdce a následně zavřel oči a usnul. Pokusila jsem se pak šipku z jeho srdce vysunout, ale nešlo to. Byla tam moc zaražená a při každém pokusu jsem vyndávala i jeho srdce, která pak, jakmile jsem přestala, celé zakrvácené spadlo na podlahu a já, místo abych konečně zavolala policajty, jsem začala nepředstavitelně ječet.


Byla to děsivá scéna jako z hororu a ještě teď, když si na to vzpomenu, se musím třást a neúprosně brečet. S Quasimodem jsem se už nikdy nesetkala. Číslo, které mi dal, bylo falešné a já zuřila. Na slibované pozvaní ven nejspíš zapomněl a já to neměla ani chuť zjišťovat, protože potom, co dorazili policajti, udělali ze mě hlavní podezřelou a za nějakou dobu ve vazbě jsem skončila ve vězení a celou dobu jsem si říkala, kde se stala chyba. Kde se mu co porouchalo. A ptala jsem se sama sebe i jak se dokázal zabít obyčejnou šipkou, ale jsou věci, které nikdy nezjistím.

Doufej, že ti odpustí, to jediné ti zbývá.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 líbí se mi tvůj blog líbí se mi tvůj blog | 5. dubna 2013 v 19:41 | Reagovat

[7:40:09 PM] Dle uvážení, si vyberte jméno :D: Ahoj, vím, že tyhle reklamy jenom otravují, ale dáš prosím hlas Skipovi? Děkuju moc předem ...  
http://chebsky.denik.cz/zpravy_region/hlasujte-o-nejhezciho-mazlicka-20130328.html?_fid=735i#anketa

2 líbí se mi tvůj blog líbí se mi tvůj blog | 5. dubna 2013 v 19:41 | Reagovat

[1]: to je epic fail.. moc sry :D

3 without-problem without-problem | Web | 6. dubna 2013 v 5:10 | Reagovat

Tak to se mi libi! Miluju povidky o umrani, i kdyz bych s tak krvavou a drastickou smrti nikdy nepocitala :D :)
Keep up the good work ;)

4 Angela Angela | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 13:36 | Reagovat

Krásná povídka! Ten konec je smutný..., nepočítala jsem s tím, že to tak skončí (i když jsem mohla, protože tam měl být vložen horor :D). Moc se ti povedla... :)

5 Carrie Carrie | E-mail | Web | 6. dubna 2013 v 17:27 | Reagovat

Máš krásny citát v záhlaví :)

6 Sára - Sb | saradracova.blog.cz Sára - Sb | saradracova.blog.cz | E-mail | Web | 7. dubna 2013 v 15:23 | Reagovat

U Quasimodo jsem také vyprskla smíchy, jsem hrozná :D. I když pak ten průběh je trochu smutný a hrozný zároveň. I tak ...Moc se pěkná povídka.

7 Katie Katie | Web | 7. dubna 2013 v 18:40 | Reagovat

Tak to je velice zajímavý příběh. Sice moc dobře nedopadl ale svým způsobem mě zaujal. =) A zabít se šipkou ? To je dost originální =D.

8 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 8. dubna 2013 v 20:23 | Reagovat

Chrám matky boží jsem teda nečetla, ale mám takový pocit, že to má zásah do této povídky ? Ale byla skvělá, akorát se mi ta reakce toho přítele zdála dost přehnaná (jo, je mi jasný, že jinak by v tom nebyla pointa) ale opravdu se mi to líbilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.