Poprava 2/2 | Horor na přání

30. dubna 2013 v 11:03 | Terka M. |  Horor na přání (!)
  • Tak jo, dneska druhý díl hororu na přání :) Opět doufám, že se bude líbit a že jsem snad splnila očekávání :)

---


"M.. mami?" vykoktala ze sebe Ilja stojící v naprosté temnotě obklopená ničím, jen hučícími zvuky nahánějícími husí kůži po celém těle. Nikdo kromě stále sílících zvuků se neozval. Její matka ani otec tam nebyli.
Popošla stále opatrnějšími kroky o několik kroků blíž k hlasům. Horší už to nebude, opakovala si v hlavě na každém kroku. Věděla, že musí zjistit kdo ji to tam děsí.
"Ááá!" zaječela na nejvyšší oktávu Ilja když před sebou na zemi spatřila mrtvé tělo jehož hlava byla zabořená kamsi hluboko do země. Osobě někdo zlomil vaz. Ilja se svýma teplýma rukama objala kolem ramen, aby jí nebyla taková zima a aby neměla takový strach.
Muž měl tenké špičaté uši, rozpraskanou pusu a byl oblečený jako Adam. Na přirození mezi nohama měl dubový list přesně tak, jak si to Ilja představovala, když se ve škole učila náboženství. Vypadal jako elf.
"Iljo," uslyšela ledovým hlasem říkat někoho svoje jméno. Strachem se ani nepohnula. Pusu měla pevně semknutou v tenkou čárku, uzavřenou na neviditelný zámek a snažila se ani nepípnout. "Iljo!" pronesl stejně ledový hlas o dvě oktávy výše. "Mluv se mnou, sakra, jsem tvoje matka!" pronesla nahlas, ale ledově klidným hlasem.
Ilja už musela promluvit. "Kdo že? Ty jsi Lina?" zeptala se, protože jinou matku ani neměla, i když si to jen namlouvala. O svých pravých rodičích nechtěla slyšet ani slovo.
Žena zuřivě zaklela. "Probuď se a hned mě uvidíš." Teprve pak si oddechla. Byl to jen sen, až se probudí tak bude vše v pořádku a ona bude ležet znovu ve své posteli.
Zavřela oči a chytla ruce v pěst. Probuď se. Pronesla v duchu snažně doufala, že se to povede.
---
Utíkala po louce a užívala si znovu nabyté svobody. Nejprve si myslela, že usnula v posteli, ale posléze si uvědomila, že usnula na slunkem zalité louce.
Utíkala a utíkala. Každou chvilku se zastavila, aby přivoněla ke kopretinám, které tak milovala.
Pak znovu zastavila, ale tentokrát ne kvůli oblíbeným květinám, ale kvůli něčemu co leželo na zemi. Nebo spíše kvůli někomu. Lekla se. Byl to ten chlap, ten elf, o kterém se jí zdál sen. Vypadal úplně stejně tak, jak se jí o něm zdálo.
Klesla na kolena a uchopila jeho levou ruku do dlaní a pokusila se na ní nahmatat byť jen pozůstatek pulsu. Když nic nenašla, začala prudce vzlykat. Ani nevěděla proč, když ho nezná, ale na druhou stranu jí připadal vcelku povědomý.
"Né!" vzlykala dál a slzy nemohla zastavit.
"Říkala jsem, že si k tobě cestu najdu. Dcero." Ozvalo se za Iljinými zády. Ta se leknutím otočila. Žena jí podala ruku. "Pojď, dítě. Tolik se mi po tobě stýskalo!" křikla a její obličej se stočil do nervózního výrazu.
"Nejdu. Ty nejsi moje matka." Pronesla až moc hrdě na situaci v které se objevila. "Tam dole," ukázala do údolí, "tam je moje matka."
"Ale to jsem já!" vykřikla naprosto zoufale a bezmocně. "To já jsem tvoje matka.. přišla jsem si pro tebe, protože už tu nemůžeš být. Jsi pro lidi moc nebezpečná. Jako první do od tebe schytal tvůj adoptivní otec." Uvědomila ji a Ilja se rozplakala. Nevěděla co se stalo. Nevěřila jí, že zabila otce, ale čím dál více jí to dávalo smysl. "Nech Linu být.. můžeš ji vídat, ale nebude o tobě vědět. Jen tak ji ochráníš." Řekla mile.
Ilja promýšlela zda má na výběr. "Nemohu." Rozhodla se nakonec.
"Nu, dobrá," pronesla s klidem matka, "ale věř mi, že jsem se tě snažila varovat.. nemůžeš vraždit nevinné," řekla. "Musím tě zastavit, ať jsi moje dcera nebo ne." Upozornila a Ilja se začala bát, když matka začala z kapsy vytahovat malý zavřený kapesní nůž. Otevřela ho a namířila s ním na Ilju. "Od čeho myslíš, že mi říkají smrtka?" zeptala se bodavým hlasem z kterého šel mráz po zádech. Věděla, co musí udělat. Nejdřív dítě, které ji ovládá a pak ji.
Bodla jí s obrovskou silou do břicha. Ilja několikrát bolestivě zasténala. Před očima se jí zamžilo a ona už jen viděla matčinu ruku, jak drží nůž a něm něco nabodnuté. Mé dítě. Pomyslela si a pak ucítila bolestivé křupnutí hrudní kosti a pak už nic. Matka jí doslova vyrvala srdce z těla. Nikdy by si ani nepomyslela, že by toho kdyby byl někdo schopný.


---


Povídka určena pro: Admínek - kotatko505.blog.cz
Název povídky: Poprava /Dejme tomu splněno/
O čem by měl být? O vraždách a smrtce, apod.. /Splněno/
Postavy: alespoň 5 /Hlavní hrdinka, její adoptivní otec a matka, vlastní matka a ta mrtvola - také dejme tomu splněno. Snad nevadí jak jsem to obešla../
Hrdinka povídky: Elf /Splněno/


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Ghloeé Ghloeé | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 12:41 | Reagovat

Takový konec jsem si nepředstavovala. Páni. Docela drsné s její matkou. Přála bych si, aby Ilja byla šťastná a příběh skončil hezky, ale to by nebyl horor.

Všechna tvá slova, které ani nepoužívám jsou krásná. Chtěla bych psát jako Ty. Mít fantazii jako Ty. Budu jen ráda, když bude pořád psát psát a psát,a dávat to sem, protože já si to vždy přečtu!:)

2 Nikol Nikol | Web | 30. dubna 2013 v 13:08 | Reagovat

wow cože.. věnuj se psaní dál! Je to hrozně napínavý a šokující. Hrozně mě to baví číst. :) Miluju horory. :3

3 Terka Terka | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 14:47 | Reagovat

[2]: Psaní se věnuji stále, jen teďka vymýšlím jednu delší povídku, takže jsem moc nepřispívala na blog a vlastně jsem málokdy otevřela internet.. ale vůbec mi to nevadí, alespoň jsem napsala pár dalších stránek kapitoly :) Pár hororů se tu ale ještě objeví :) a jinak díky za pochvalu :)

[1]: Neboj, psát budu dál :) i když by to třeba mělo být jen do toho wordu a pak to zkusit vydat byť jen vlastními náklady, ale každopádně teď ještě budu psát povídky na blog než naberu více zkušeností, apod. A děkuji moc za pochvalu :)

4 Nikol Nikol | Web | 30. dubna 2013 v 15:42 | Reagovat

[3]: Není vůbec zač, budu se těšit na další :))

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 17:36 | Reagovat

Je to skvělý, ale nechápu to. Nechápu jak se najednou stalo tohle, nechápu co má smrtka společného s elfy a nechápu jak věděla, že jí ovládá to dítě...

6 Terka Terka | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 19:16 | Reagovat

[5]: Já bych tam asi normálně tu smrtku nedala, ale jelikož si o to osoba zažádala, tak jsem ji tam nějak musela vecpat, ať trošku splním ten úkol :) včera četl ve Wordu taťka zrovna tuhle povídku, teda, četl.. on ji spíš přelétl očima, aby podle mě hledal co by mi tak vyčetl.. smrtka vidí i neviditelné, tzn. že prakticky viděla i do jejího břicha  a proto se jí taky zjevila zrovna teď, kdyby se rozhodla jít s ní do říše elfů, tak by ji samozřejmě nezabila :)

7 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 20:05 | Reagovat

[6]: To je zajímavé. Ale asi by to tedy chtělo trochu víc rozepsat. Ale jak jsem řekla, nápad skvělý :)

8 Katie Katie | Web | 7. května 2013 v 15:38 | Reagovat

Páni, takové zvraty. Podle mě, kdyby to bylo víc rozpracované, tak by to asi dávalo víc smysl ale vzhledem k tomu, jaké si měla zadání, to vůbec neni špatné. =)

9 T!motej T!motej | E-mail | Web | 26. listopadu 2013 v 16:23 | Reagovat

moc dobré, nakonec se to vyklubalo v krvák :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.