Poprava 1/2 | Horor na přání

29. dubna 2013 v 16:15 | Terka M. |  Horor na přání (!)
  • Opět jsem se rozhodla obnovit rubriku 'Horory na přání'. Neříkám, že teď budou mé horory nějak moc strašidelné, ale musím se do nich zase nějak dostat a tak mě napadlo, že zrovna přes horory na přání. Přihlásit se můžete kdokoliv, ale nemůžu zaručit, že to bude napsané hned.
  • A malá změna: ke konci povídky - tzn. u této až na konci druhého dílu, protože jinak by to bylo hrozně dlouhé -, napíši, co vlastně osoba chtěla za horor. Myslím, že to poznáte i bez toho, ale já jenom, ať je jasné o co žádala a tak.. Možná by nebylo špatné, kdyby byly i tři díly, ale to by jeden byl zase moc krátký. Snad se bude líbit.

---


Když byla Ilja malá holka, chodívala si hrát ven s ostatními dětmi v jejím věku, ale postupem času jak rostla čím dál rychleji, začal ji pomalu čím dál víc zajímat její původ. Když byla ještě malé miminko, rodiče ji odložili na chodníku kousek od popelnic jejích adoptivních rodičů. Jakmile šel Iljin otec vynést odpadky do popelnice, našel ji tam zachumlanou v měkké hedvábné peřince a kousající špinavou žínku na nádobí, kterou onehdy vyhodili. Simonovi, jejímu otci, okamžitě děvče padlo do oka a s manželkou Linou ho po pár dnech adoptovali. Vždycky si přáli dítě, ale nikdy se jim to nepodařilo. Nikdy je Bůh neobdařil darem v podobě těhotenství a následného dítěte. Ne, že by se nesnažili, to právě že ano.

Po tom, co Ilja oslavila své deváté narozeniny, všechno začalo nabírat zvláštní směr. Ilja začala čím dál rychleji růst a za pouhých pár měsíců byla ve výšce dospělého člověka, její vědomosti tomu taky odpovídaly. Věděla věci, o kterých jiní nikdy v životě neslyšeli. Nevymýšlela si. Ba naopak. Měla vždycky pravdu. Za nějakou dobu otěhotněla a neměla tušení jak. Věděla, že ve svých devíti letech ji ještě tetička s košíkem jahod nenavštívila a věděla, že s nikým nic neměla. Její rodiče z toho byli v šoku a pochopitelně jí ani jedno slovo nevěřili, přestože neměla proč lhát.
"Já ti prostě nevěřím," byla stále za svým Iljina maminka. "To není možné, aby někdo otěhotněl ještě než to předtím dělal." Lina brala dceru za blázna, ale měla ji ráda. Jen nemohla uvěřit, že by něco takového bylo možné. Možná za to mohl dceřin rychlý růst, pomyslela si Lina jednou.
"Ale já ti říkám pravdu, mami!" bědovala Ilja a prosila matku na kolenou, ať jí konečně uvěří, že ona je v tom naprosto nevinně. "Ty mi věříš tati, nebo ne?" vstala a otočila se na otce. Na jeho obličeji byl ten samý výraz co na matčiném. Nepochopení. Strach. Nevěřícnost. Věděla to, nevěřil jí ani on. Nevěřil jí ani muž, kterého až dosud považovala za nejlepšího kamaráda - ani otec jí nevěřil.
"Nemohu ti věřit, Iljo. Promiň." Poklesl bradou na znamení k čemu že se to musel vlastně snížit. Začal se za to nenávidět.
Ilje stekla po tváři slza.
Pak si uplakaný obličej utřela rukou a párkrát se nadechla. "Nevíš, proč jsem tak jiná?" zeptala se Ilja po krátkém dechovém cvičení.
"Možná vím." Promnul si otec bradu a na chvilku se zapřemýšlel. "Pamatuješ na dobu, kdy jsem tě našel?" zeptal se a Ilja nepochopeně pokývala hlavou na znamení, že souhlasila. "Vidíš. Normální dítě by si nepamatovalo, že je adoptované a my bychom mu to museli teprve říct, ale ty jsi jiná.. ty jsi výjimečná." Ilja začala soptit vzteky. Neměla ráda, když jí někdo říkal, že je divná, chtěla být normální. "Uklidni se," pokynul rukou, kterou spočinul v poklidu na Iljině rameni, "když jsem tě tedy našel, byla jsi ještě malé nemluvňátko - které se podle doktorů narodilo před pár hodinami -, ale už tak jsi měla zoubky a dokázala jsi ožužlávat měkkou houbu na mytí nádobí," zasmál se. "Ale zajímavé bylo, že ti chutnala, dodávala ti živiny.. nechápu proč nebo jak jsi to věděla, ale vůbec jsi neonemocněla. Nic ti po ní nebylo, právě naopak, cítila ses a vypadala jsi jako nikdy předtím."
"To jako fakt?" nevěřícně vykulila oči. "To si teda fakt nepamatuji."
"Jo," přikývl Simon a pokračoval ve svém výkladu: "Když jsi toto udělala, vyhledal jsem si to na internetu a začal jsem se zajímat o elfy. Protože, jak jsem se později dozvěděl, ty jsi elf." Oznámil jí. Teď zase na oplátku nevěřila ona jemu. "Elfové nemají menstruaci, ale mají děti. Nevím jak, ale mají.. četl jsem tolik knih a všude se psalo to samé. Ale elfové spolu, ne sami.. proto ti nevěřím." Přiznal se, proč tomu nemůže věřit. "Nesetkala jsi se s někým takovým?" Ilja prudce zavrtěla hlavou, "jsem to ale hlupák, co? Jak by jsi to asi mohla poznat."
"To je pravda.." pokrčila rameny, "nevím jak mám poznat elfa." Teď už mu Ilja tak z poloviny věřila pravdu o své osobě. Dávalo to smysl. Všechno. Až na to dítě, které čekala. Teda, jestli to vůbec bylo dítě.
---

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Vitta Vitta | Web | 29. dubna 2013 v 19:43 | Reagovat

Jde o toho člověka. Někdo kdo mi padne do oka a je na mojí vlně, tak jsem ta šílená holka a když je to někdo kdo mi není sympatický tak se s ním prostě nedokážu bavit.Nemyslím si že bych nebyla ta stydlivá. Možná že už nejsem, možná je to tam někde pořád. . :)
Jinak mě mrzí že nemáš žádnou stálou kamarádku, podle mě je to teď v mým životě jediný pozitivum, protože s tou holčinou se znám od malička a nikdy mě nezradila. Ty ostatní jo.

2 ღ ღ ღSáraღ ღ ღ ღ ღ ღSáraღ ღ ღ | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 20:27 | Reagovat

Ach, celkem slušný začátek ... těšm se na dlaší

3 Ghloeé Ghloeé | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 12:32 | Reagovat

Jsem do slova zažraná do tohoto hororu. Teď se hned musím vrhnout na druhou část ! :)

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 17:31 | Reagovat

Jak tě napadlo to jméno, to je nějaké elfské? Jinak příběh skvělý, to s těmi elfi jsem vůbec nečekala. Ale nezdá se mi to jako horor, no uvidím dál :)

5 T!motej T!motej | E-mail | Web | 26. listopadu 2013 v 16:14 | Reagovat

Ano, je to moc dobrý příběh. A to jmeno se mi také moc líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.