Bára v nesnázích - 11. kapitola (2/3)

15. dubna 2013 v 20:28 | Terka M. |  Bára v nesnázích
  • Vím, že jsem původně napsala, že tato kapitola bud emít jen dvě části, ale musím to upravit.. připadalo mi to moc dlouhé.. a taky se chci omluvit za to, že tato kapitola je zase trochu nesrozumitelná, ale snad se bude alespoň z poloviny líbit :) i když mě přijde zrovna tato divná, ale je potřeba, aby se Bára někam dostala a od té doby to bude snad trochu lepší :)

---


Bára vyletěla prosklenými vstupními dveřmi institutu na ulici a volala o pomoc náhodné kolemjdoucí, ale nikdo jí nebyl ochoten pomoct, protože si mysleli, že je nejspíš padlá na hlavu nebo že spadla z jiné planety.
Pak ji začalo hrozně bolet břicho a ona se za něj prudce chytila v domnění, že bolest zastaví, ale sílilo to. Bára se bála, že to dítě, co čeká potratí.
Najednou omdlela a kolem ní se jako by zázrakem seběhnulo nespočet lidí. Někteří vypadali mile a byli ochotni pomoct, ale jiným přímo čišel z tváře výraz 'Nezajímáš mě.', ale i tak se sešli, aby ji spatřili. Pak ale zase stejně rychle odešli.
Žena v kostkovaném tílku s černýma legínama vytáhla svůj Sony Ericsson a začala vytáčet číslo na první pomoc. Jako na potvoru nikdo nezvedal telefon, i když by měl být v provozu dvacet čtyři hodin denně. Nedokázala to pochopit.
"Krvácí!" křikl najednou někdo a žena, jež stále držela u ucha mobil, znervózněla. Byla to bývalá zdravotní sestra a tak ji přístup dnešních doktorů přímo udivoval.
Konečně někdo zvedl telefon. Žena chtěla dispečerku zdrbnout za to, že zvedla telefon tak pozdě, ale nedostala se k tomu, protože se dispečerka začala omlouvat.
"To je mi jedno," odfrkla žena " Mám tu podezření na potrat, jsem u Národního Historického institutu, pošlete tu ihned záchranku." zdůraznila.
"Jistě, madam," potvrdila dispečerka "Už jsou na cestě."
"Super, a ne že jim to bude trvat stejně jako Vám zvednutí telefonu." nemohla si odpustit malý vtip, ale to už dispečerka naneštěstí neslyšela, protože zavěsila.
Pak jí žena začala prohledávat tašku. Zajímala se o to, jestli nemá alergii nebo nějaké trvalé zdravotní komplikace. Našla dva telefony, adresář a dvě fotky, mladého muže v jejím věku a fotku malého jedenáctiletého chlapce u něhož byl napsán krátký smuteční verš.
Žena přelouskala pár čísel v adresáři a našla jedno číslo, které dobře znala - svého syna. Čnělo u něj vlastní jméno a pak pár přezdívek, kterýma ho Bára pojmenovala. Žena to nechápala, ale chtěla říct o Bářiném stavu někomu jí blízkému a jakmile u něj zahlédla přezdívku 'Můj miláček' už neváhala.

XXX

Nick s Aliseou si dál v neklidu povídali o tom, kde by mohla bála být.
Ale to pouze do chvíle, kdy Nickovi zazvonil telefon. Na displeji se ukázalo Bářino číslo a on nechápal, co to má znamenat, protože se na ně jednoduše vykašlala. Leda, že mohla přijít na to, co je ten chlap zač a potřebovala pomoct. Vyděsilo ho, když slyšel jiný hlas než ten Bářin, který by poznal na sto metrů.
"Ehm.." nemohl se stále vzpamatovat.
"Jsi to ty Nicku?" zeptala se žena u telefonu. Nick tu osobu nakonec poznal. Dobře ji znal.
"Ano, mami," potvrdil "Děje se něco? Proč voláš z jiného čísla?" nechtěl přiznat, že tento telefon zná, ale buď se Báře něco stalo nebo neměla mamka telefon. Nick sázel na to, že je něco s Bárou.
"Znáš nějakou Báru Livingovou?" Nick polkl.
"Jo," přiznal jako by ho vůbec nezajímala, ale nebylo tomu tak. Její rodina a ona samotná byla hrozně záhadná "Je to spolužačka." přiznal.
"Víš, že byla těhotná?" zeptala se najednou a Nick se začal potit, věděl, že to nesmí nikomu říct "Nejspíš potratila, nevím to jistě, ale je to nejpravděpodobnější - bolelo ji břicho a pak upadla na zem. Viděla jsem ji, jak se držela za břicho." Nick věděl, že teď to musí přiznat. Jde o její život.
"Kde je?" zeptal se najednou.
"Převážejí ji do nemocnice, proč?" odpovědi se však už nedočkala, protože Nick byl tak vyděšený, že zavěsil a chystal se spolu s Aliseou odjet do nemocnice k Báře.
Zaplatil za Alisein čaj, popadl ji za ruku a přímo ji vlekl na autobus. Bohužel žádný tím směrem v nejbližší době nejel, a tak se vydali směrem k taxíkům a jeden si teda vzali a to i přes jejich tichý protest, protože ani jeden nechoval k taxíkům nějaké velké city.
"Kam jedeme?" zeptal se taxikář zatímco pokuřoval cigaretu.
"K nemocnici, co nejrychleji, prosím," odpověděl Nick a otočil se směrem k Alisee "Odvezli tam Báru."
"Říkal si, že ji nemiluješ," řekla rázně Ali a Nickovi připadalo, že žárlí, ale nevěděl proč. Vždyť je to přece jeho sestra! Snažil se na ni křiknout.
"Byla se mnou těhotná," přiznal nakonec "Mám o ni jen strach, protože moje matka má podezření na potrat.. našla ji u Historického Institutu jak se držela za břicho a prý jí teklo docela dost krve." vyjádřil konečně své pocity a uvědomil ji se situací. "A navíc je jediná, kdo nám může pomoct v pátrání."
Jakmile dorazili k nemocnici, řidič prudce dupl na brzdu a otočil se směrem k Nickovi a Alisee. "Bude to za padesát," řekl řidič, následovně na to si Nick odfrknul, protože mu to připadalo na tu vzdálenost přemrštěné, ale neměl čas nad tím přemýšlet, pospíchal za Bárou a tak zaplatil za cestu.
"Děkuji, drobné si nechte!" řekl mu Nick, když vystupovali z taxíku a běželi ke vchodu do nemocnice. Nick musel okamžitě zjistit, co je s Bárou.

XXX
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ღ ღ ღSáraღ ღ ღ ღ ღ ღSáraღ ღ ღ | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 19:41 | Reagovat

Krásné pokračování, snad bude Bára v pořádku a o miminko nepřijde, těším se na další, i když mám tušení, že o něj přijde.....

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 19. dubna 2013 v 19:54 | Reagovat

Páni!!! Sice si toho z předchozích částí moc (nic) nepamatuji. Ale i tak... páni! Tohle byla opravdu skvělá kapitola. A abych byla upřímná tak asi jediná ve které momentálně chápu všechno. No... jsem zvědavá na pokračování, to nebudu zapírat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.