Nekonečný svět Lásky

28. února 2013 v 15:36 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Včera jsem tu tak trochu napsala pár zamyšlení, dneska bude opět zase jednou povídka. Snad se vám bude líbit :)

---


Seděla jsem na zasněžené lavičce u vlakového nádraží a přemýšlela. Přemýšlela jsem o sobě a o světě. Přemýšlela jsem o mém vztahu k lidem a o mé přehnané péči k překrásné přírodě do které jsem se zamilovala, když jsem začínala lyžovat a pak, najednou, se to zvrtlo. Já upadla zlomila si lyže a vinila za to přírodu a nechtěla jsem si jakkoli připustit, že za to může moje nemotornost. O pár dní později mi to řekla moje matka, chvilku jsem ji nechtěla poslouchat, ale pak jsem nadšeně přikyvovala a pomalu, ale jistě začala odpouštět milované přírodě.
A pak přišel Luck. Kluk s blonďatými vlasy, které vydávaly stříbrné odlesky. Luck měl krásné třpytivé modré oči se zlatým nádechem, zlatou tečkou umístěnou na obou očích pár milimetrů vedle zorniček. Luck ale nebyl zrovna ideální kluk, alespoň ne pro kohokoliv, ale pro mne ano. Milovala jsem ho už jen proto, že miloval přírodu stejně jako já ne-li více. Milovala jsem ho proto, že mne dokázala rozesmát.
"Lucku," podívala jsem se mu do očí, které byly rozzářené sluncem a nádherně se třpytily a já se jen ptala sama sebe: Jak jen to děláš Lucku? a nepatrně jsem se usmívala "jak to děláš?" zeptala jsem se nahlas, ačkoli jsem nechtěla. Luck to nepochopil a já jsem se mu ani nedivila.
"Co?.." zeptal se mě celkem vystrašeně.
"To, že mě dokážeš rozesmát, dokážeš, ať zapomenu a tohle všechno okolo," rozprostřela jsem ruce po krajině, kterou pomalu zasypával sníh "jak to děláš?" zeptala jsem se znovu a hlasitěji s ohledem na to, že právě tudy projížděl nákladní vlak a i když jsem milovala přírodu a nechtěla jsme, aťjí něco ubližuje, vlaky mi nevadily. Nikdy. Milovala jsem už od malička, kdy mě rodiče vozili na kočárku kolem vlakového nádraží.
"Jak to děláš ty, Sophi?" zeptal se mě Luck najednou a já se zachmuřila na znamení, že nevím, co myslí "To, že jsi tak úžasná, tak dokonalá, tak krásná, tak.." došly mu slova "Jak to děláš, že tě tak moc miluji?" začervenala jsem se. Tohle mi nikdy žádný kluk neřekl. Nikdo mi neřekl, že jsem krásná, že jsem dokonalá nebo natož že mě miluje.
"Já.." nemám slov. Taky tě miluji, ale jak jen ti to můžu říct, aby jsi mi hned na to neutekl? Jak? Přemýšlela jak nejrychleji jsem mohla, ale nedokázala jsme na nic přijít. Pak jsem chytla jeho hlavu do dlaní a jemně se k němu přiblížila.
Slzy radosti mi zamlžovaly zrak a tak jsem Lucka nemohla vidět tak, jako bych ho viděla normálně. Byla jsem šťastná, objímali jsme se a Luck mě líbal. Líbali jsme se oba dva.
A pak jsem na něco přišla. Tohle mi chybělo. Chyběla mi láska. Láska je mocná a nekonečná čarodějka.


Nekonečný svět bez lásky je jako zmrzlinový pohár bez jahody.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 fotak-v-ruce fotak-v-ruce | E-mail | Web | 28. února 2013 v 16:58 | Reagovat

Hrozně mě zaujala tvoje anketa. Je originální a povedená" :D Každopádně se omlouvám za to,že jsem odskočila od článku :-)

***
http://fotak-v-ruce.blog.cz/

2 Majkayela Majkayela | Web | 28. února 2013 v 16:58 | Reagovat

Zajímavé :) ten konec se mi líbil nejvíc ;)

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 1. března 2013 v 20:18 | Reagovat

To bys ani nebyla ty, kdybys nakonec nějakou povídku na TT nenapsala.

A povídka byla úžasná! Hlavně ten konce, ten je prostě nejlepší :)

4 Katie Katie | Web | 5. března 2013 v 15:06 | Reagovat

Velice pěkně napsané. =)

5 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 21:40 | Reagovat

Páni, moc krásně napsané! :)  A ten konec je prostě úžasný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.