Medvídek na cestě.

2. února 2013 v 19:24 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Jako obvykle povídka v ich formě. Bavte se při čtení!


***

Jela jsem po klasické české dálnici a byla jsem již asi na 48. kilometru, když tu se před mýma očima najednou zjevil krásný zlatý plyšový medvídek. Měla jsem pro ně vždycky strašnou slabost, sbírala jsem je. Byla jsme závislá na sbírání plyšových medvědů. Pokud jsem si za den nekoupila či nenašla jednoho, už jsem měla málem celoživotní trauma a mohl to být i jenom malinký medvídek jako přívěsek na klíče ačkoli jsem ze strachu, že bych se už neovládla, žádného na klíčích nenosila.
Zastavila jsem svoji stříbrnou Toyotu Aygo a neuvědomovala jsem si riziko. Vystoupila jsem. Toho méďu jsem musela hned mít.
"Mamí!" zaslechla jsem najednou, když jsem ve spěchu sbírala medvěda ze země "Můj medvídek!" křičela ta malá holčička a brečela. Bylo mi jí líto, ale nevěděla jsem kde je, abych jí medvídka odevzdala. Nechtěla jsem jí ho ukrást i za cenu toho, že bych se vzdala té rozkošné zlaté plyše, kterou jsem ve své sbírce neměla ani jednou. Nemusela jsem ho mít. Poprvé v životě jsem nemusela mít plyšového medvěda a za každou cenu jít přes mrtvoly, abych ho dostala.
"Kde jsi, holčičko?" zeptala jsem se šeptem a na po druhé už jsem o oktávu zesílila hlas.
V křoví to zašustilo, ale já jsem se nelekla a dál jsem čekala.
Pak začala troubit auta. Nedivila jsem se jim, koneckonců jsem jim prakticky zabránila v dalí cestě a šla jsem si pro medvěda. Ani jsem si neuvědomila, že se tam začne tvořit taková kolona, a tím spíše v noci.
"Minutku," zadržela jsem opatrně lidi v autech a znovu se otočila ke křoví, který právě bylo nepřiměřeně klidné "Mám tvého méďu." Řekla jsem poněkud klidně a taky jsem se tak i cítila.
"Tak mi ho dej," ozvala se znovu holčička a po pěti minutách ticha vylezla z křoví. Zatajila jsem dech. Tu holčičku jsem znala, dříve.
"Niki," vydechla jsem trochu.
"Jak mě znáš?" zeptala se Niki, vzpomněla jsem si jak jsem zrovna v tento den, na této dálnici, kde jsem jela se svými rodiči, ztratila svého zlatého méďu Meddyho a šest neděl jsem ho oplakávala. Bylo to těžkých šest týdnů a já jsem se zařekla, že žádného méďu, kterého dostanu dárkem či si koupím, už nikdy nestihne stejný osud. Kvůli tomuto méďovi jsem byla plyšovými medvědy tak nehorázně posedlá a teď s tím zdá se musím skoncovat a méďu vrátit původní majitelce.
"Znám tvého méďu." Řekla jsem pouze a Meddyho jsem jí vrátila.
"Díky." Špitla pouze Niki a já jsem se lehce usmála.
Pak jsem se vrátila k autu, do kterého jsem nastoupila a vyrazila jsem jím k domovu. Nelitovala jsem, že jsem jí medvěda vrátila a že jsem si ho raději nenechala. Nemohla jsem si ho nechat. Nevím proč, ale dlužila jsem jí to a dlužila jsem to hlavně sobě.
Dlužila jsem si už dlouho normální život bez posedlosti.


Překonej posedlost a dej dítěti méďu, dočkáš se svobody.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Tma vs. světlo

Tma
Světlo

Komentáře

1 Draconis Draconis | Web | 2. února 2013 v 20:19 | Reagovat

Moc pěkná povídka

2 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 3. února 2013 v 14:09 | Reagovat

Je to  krsáné, ale trochu to nechápu. Ta holčička byla jako její druhé já nebo jsem to pochopila blbě?

3 ღ ღ ღSáraღ ღ ღ ღ ღ ღSáraღ ღ ღ | E-mail | Web | 3. února 2013 v 19:10 | Reagovat

moc krásná povídka :-)

4 Terka Terka | E-mail | Web | 4. února 2013 v 8:02 | Reagovat

[2]: Něco v tom smyslu, ale vesměs jo :-)

5 Chokina Chokina | Web | 4. února 2013 v 9:59 | Reagovat

[2]:[4]: To bolo jej druhé ja? Ja že ona, keď bola malá :D
Každopádne pekné, pomerne blbú tému si pekne zobrala a na to poučení sa rehocem :D

6 Terka Terka | E-mail | Web | 4. února 2013 v 14:51 | Reagovat

[5]: Tak jsem to taky myslela, ale vesměs to může být bráno i tak jak to vzala Kristýna :-)

7 m-ruselova m-ruselova | Web | 4. února 2013 v 18:06 | Reagovat

Moc pěkná povídka, povedlo se ti to :-)

8 Terka Terka | E-mail | Web | 5. února 2013 v 9:41 | Reagovat

[7]: Děkuji :-)

9 Katie Katie | Web | 5. února 2013 v 17:59 | Reagovat

Páni, pěkné =)

10 Adamová Adamová | Web | 2. ledna 2014 v 7:11 | Reagovat

Jééé, já taky sbírám plyšáky, když vidím nějakýho smutnýho v sekáči, nebo vyhozenýho u popelnice, tak neodolám. Šoupnu ho do pračky pak putuje do mojí sbírky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.