Milující živel.

12. ledna 2013 v 21:50 | Terka M. |  Týdenní témata
  • K tomuto tématu týdne jsem se rozhodla napsat povídku, romantickou povídku v ich formě. Hodně dlouho jsem uvažovala nad názvem, protože jsem tam nechtěla jen suše napsat ŽIVEL, nakonec jak můžete vidět, jsem něco vymyslela.

***


Stála jsem u plotny a vařila jsem vajíčka na pravé nefalšované domácí chlebíčky. Až se po chvilce začaly vařit, nastavila jsem na časovači čtyři minuty a šla jsem si na chvilku sednout na gauč a pozorovat televizní zprávy. Když jsem spatřila a zaslechla reportáže o povodních, rozsáhlých požárech a zemětřeseních, nemohla jsem už déle meškat a musela jsem jednat. Musela jsem se okamžitě sejít s ostatními živly a dát tomuto konečně a jednoznačně přítrž. Vládla jsem jako jediná vzduchu, což ve mě často vyvolávalo nadnášející pocit a pocit zůstat nad věcí, to znamená nad každou hádkou či rvačkou, kterou jsem kdy uskutečnila. Pokaždé jsme se cítila nad věcí a tak nějak lehce. To samé i teď. Věřila jsem, že je dokážu přemluvit, aby s tím přestali.
Za pár minut mě od přemýšlení vyrušil časovač, který jsem nastavila na vajíčka a vyskočila jsem co nejrychleji z gauče, abych je vypnula. Pouze jsem je vypnula a odsunula na vedlejší plotýnku, zrovna jsem neměla čas a ani náladu dělat chlebíčky. Musela jsem vyřešit problém.

---


Mohlo to vypadat celkem hloupě, ale přistoupila jsem k umyvadlu a zapnula jsem vodu. Pak jsem k ní začala mluvit "Leslie, okamžitě přestaň!" rozkázala jsem, ale ona se neozvala "Dobře, za hodinu u mě doma, Romainovi i Amandě zavolám sama." řekla jsem i přes to, že mě ignorovala, věděla jsem, že mě určitě slyší.

---


Zapálila jsem svíčku.
"Romaine," povzdechla jsem si nešťastně z toho, že mluvím k věcem a živlům jako když mi bylo pět, což bylo před nějakými sto lety "Za hodinu u mě, dobře?" zeptala jsem se zda mě slyší.
"To souhlasí, Vinie," řekl tím svým laškovním tónem, kterým mě vždy rozesmál a který jsem milovala tak, že bych s ním mluvila roky, ale dnes jsem se nemohla nechat unést a proto jsem zhasla svíčku. I když opravdu nerada.

---


Pak, na konec všeho, jsem si nechala Amandu. Zemi.
Přistoupila jsem ke květináči s fialkou. Amanda byla jediná s kterou jsem mohla mluvit, kdykoli bez toho abych zapnula vodu či zapálila svíčku. Svým způsobem jsem to brala jako nevýhodu, ale Amanda byla fajn holka a byla zároveň i moje kamarádka, která mě vždy vyslyšela.
"Amando," řekla jsem celkem uklidněně. Dala jsem si práci, aby to tak vyznělo, ale byla jsem ráda "Musíme se za hodinu sejít u mě." řekla jsem s překvapivě velkým obdivem. Jediného koho jsem si nikdy moc neoblíbila, byla Leslie. Nikdy mě neposlouchala ačkoliv věděla, že mám pravdu, ale Amanda i Romain by vždy vysvětlovali, že to je jejím živlem. Neboli, voda si vždy plyne tam, kde se jí zlíbí. Nezbývalo mi, než doufat, že Leslie mě alespoň jednou poslechne a vrátí se.

---


Pak konečně zazvonili na dveře. Stále jsem doufala, že se Leslie umoudří a přijde sem, ale po tom, co jsem nespouštěla oči z televizních zpráv, kde se to hemžilo samou povodní, jsem přestala doufat. My živly se totiž dokážeme soustředit pouze na jednu činnost, buď na tu lidskou nebo tu nám blízkou. Už jsem předem tušila, že tam Leslie stát nebude, protože se objevovalo čím dál více povodní a celkově vodních katastrof.

---


"Vinie!" vykřikli oba dva s neskrývanou radostí a když mě spatřili tak mě ihned objali. Byla jsem zase šťastná, že je vidím - moji nejlepší kamarádku na kterou jsem se mohla kdykoli spolehnout a mou první a zároveň neutuchujací lásku, ačkoli neví, jaké city k němu chovám.
"Amando! Romaine!" vykřikla jsem taky "Přišli jste!" konečně jsem se cítila šťastná, mezi přáteli, kde jsem byla uvolněnější než kdy jindy. Koneckonců jsme toho měli tolik společného. "Pojďte honem dál!" okamžitě jsem je pozvala dovnitř, abych si s nimi promluvila o komplikacích, které způsobili a o jejichž důsledku o kterém jsem nevěděla zhola nic.
"Co jsi nám chtěla?" zeptala se ihned po tom, co jsem zavřela dveře od bytu Amanda, která přímo hořela nedočkavostí.
"Dozvěděla jsem se ze zpráv o těch zrovna nemalých komplikacích, které působíte," poklesla jsem bradou na znamení, že je mi to obrovsky líto "a došlo mi, že tomu musím udělat přítrž. Od toho taky jsem ta, co má co dočinění s větrem." Řekla jsem zcela rázně.
"Za to může Leslie," řekl Romain dříve než stihla Amanda cokoli říct a jak se zdá, tak nic nenamítala, protože měla patrně stejný názor "pozvala nás na schůzku, řekla nám, že tam budeš taky a pak nám něco stále vnucovala. My jsme pokaždé řekli 'Ne!' a pak nás její slova naštvala natolik, že jsme vybuchli hněvem a pak jsme vlastně udělali to, co ona chtěla a nebýt Tebe tak by se jí to málem povedlo. Patří Ti velké díky," řekl s velkou pokorou a úctou ke mě.
"Má pravdu," usmála se Amanda "Patří Ti velký dík. Zachránila jsi celou planetu."
"Celou ne," povzdychla jsem si a vzpomněla jsem na teď už dávno zatopené rodinné domy, paneláky, činžáky a další a další "S Leslie musíme něco udělat." Řekla jsem a oba dva přikývli. Souhlasili, že je s tou holkou, která se k nám připojila poslední, něco v nepořádku.

---


Když jsme domluvili, tak Amanda odešla do svého hotelového pokoje poblíž mého domu a Romain zůstal. Byli jsme sami. Moje srdce plesalo radostí.
"Všimla jsem si, že ses už více k Leslie nevyjádřil, jaký na ni máš názor?" zeptala jsme se svým půvabným a svůdným hlasem, kterým jsem ve většině mužů spouštěla poplach. U Romaina nějaká zásadní změna nenastala.
"Souhlasím, že s ní musíme něco udělat," řekl pouze krátce a usrkl si pomerančové limonády, kterou jsem před chvilkou donesla "Ale nemyslím si, že bychom ji měli probírat sami," řekl celkem jasně a důrazně.
"A co bychom měli probírat?" zeptala jsem se.
"Toť otázka," řekl a přisedl si blíž ke mě a dýchl na mne ten svůj medový dech.
Zavřela jsem oči a čekala, co bude následovat.
Pak mi chytl hlavu do svých dlaní a nejdříve se dotkly naše nosy. Ten jeho byl plápolavý, hrubý, prostě nos, který bych očekávala od toho, kdo vládne ohni.
Za chvilku jsme se líbali.
Líbali jsme se dlouho a nepřetržitě. Ničeho jsme se nebáli. Bylo mi celkem jasné, že ke mně cítí to samé, co já k němu - milovala jsem ho. Tak moc jsem ho milovala. Věřila jsem, že naše láska dokáže zázraky a že dokáže rozpouštět i velké ledy. Doslova.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zeman vs. Kníže

Zeman
Kníže

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 12. ledna 2013 v 22:26 | Reagovat

Když je líbání nepřetržitě, tak je i dlouho. :-D

2 Sára Dracová Sára Dracová | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 20:39 | Reagovat

Velmi pěkné, líbilo by se mi pokračování, protože bych chtěla vědět, co udělají s Leslie, i když to nepřetržité líbání bych si také nechala líbit, krásný příběh.

3 Katie Katie | Web | 15. ledna 2013 v 18:51 | Reagovat

Povedený, hlavně dobrý nápad pro povídku =)

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 20:05 | Reagovat

Tak nějak souhlasím s Sárou. Určitě by to chtělo pokračování, ale podle mě by to chtělo i začátek. Chtělo by to, aby si vytvořila historii těch lidí. Protože ten příběh je úžasný, ale je to jako by si vytrhla střed nějaké knihy. Doufám, že víš jak to myslím.

5 Terka Terka | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 23:17 | Reagovat

[4]: Vím jak to myslíš, ráda bych napsala tuto povídku na díly, ale nechci začínat nové a nové kapitolovky, to se pak na tom těžko pracuje.. možná až dopíšu Báru v nesnázích :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.