Štědrovečerní romance.

25. prosince 2012 v 20:50 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Napíšu povídku, a jako obvykle, romantickou povídku v ich formě.


***

Sledovala jsem z okna padající snéhové vločky. Každá je jiná, opakovala jsem si ten samý slang, co jsme se učili kdysi na základní škole. Seděla jsem u okna zabalená v huňaté dece, na nohách teplé punčocháče a měla jsem zapálený oheň v krbu. Jinak by mi bývala zima. Znala jsem se, ale to k tomu patřilo, alespoň u mě.
Pak zaskřípal oheň v krbu a jedno velké poleno se rozlomilo. Lekla jsem se, ale jak jsem se otočila ke krbu, tak se mi hodně ulevilo. Byla jsem sama doma. Všichni mi říkali 'Nebuď sama na Štědrý den!', ale já neposlechla. Chtěla jsem být sama. Chtěla jsem si užít svátky klidu a míru v mém prázdném bytě. Ale tak sama jsem nebyla - se mnou doma byl můj jednoletý Yorkšírský teriér James, kterého jsem pojmenovala podle mého současného přítele po kterém mi bylo tuze smutno, ale měla jsem smůlu, byl u svých rodičů.. na mně se prostě vybodl, ale neužírala jsem se tím. Když se mnou nechce být, tak ať není, já ho k životu nepotřebuji! Skoro jsem vykřikla skrz zavřené okno, kterým jsem pozorovala padající sníh a pak jsem někoho uviděla.. mého kamaráda Cervantese Kloubka. Jméno měl po svém prapradědečkovi, spolužáci se základky i ze střední se mu kvůli tomu často smáli a já je za to neměla ráda a snažila jsem se ho bránit.
Stále pořádně zabalená v dece jsme otevřela okno a vykřikla: "Cerve!" Cervantes se okamžitě otočil k mému oknu a zamířil si to k liduprázdné a autůmprázdné silnici, aby přešel. Pak jsem mu i přes strach z prochladnutí letěla dolů otevřít. Všichni mi vždycky říkali, že když tam budu chvilku, tak se mi nic nestane a nebudu nemocná, ale já prostě měla vždycky strach a nikdo mi to nedokázal vymluvit.
"Ahoj Nicole," pozdravil stydlivě, byl to opravdu velký stydlín "Jsi sama doma?" zeptal se bojácně. Oni se s Jamesem nikdy neměli moc v lásce a já ještě nebyla sto pochopit proč.
"Ahoj Cerve," usmála jsem se roztomile "Jsem sama doma.. když nepočítám mého malého šmudlu," mrkla jsem na něj a on, ani jsem nevěděla jak, začal najednou couvat zpátky "Někam spěcháš?"
"Ne, ale jak sama víš, tak Jamese nemám-" nestačil doříct, protože jsem ho přerušila.
"Mám doma jen svého pejska," jemně jsem se na něj usmála a vtáhla ho dovnitř, protože jsem se i přes tu deku už třásla zimou. On protáhl úsměv. "Kam jsi šel, Cerve?" zeptala jsem se celkem zvědavě.
"Na jednu párty," poklesl bradou, protože se asi styděl, že mi o ní neřekl dřív, ale vůbec nemusel, nevadilo mi to. "Pozvala mě bejvalka," řekl když jsme nastupovali do výtahu "A vůbec se mi tam nechtělo, zachránila si mě." zasmál se dneska poprvé z plných plic.
"Ty taky," ušklíbla jsem se a mrkla jsem na něho opatrně "Nemusím trávit Štědrý den se psem na klíně, i když musím přiznat, že to by taky někdy nebylo špatné." Usmála jsem se krapet.

XXX


Když jsme dojeli do mého patra a já odemkla dveře, tak Cerv usedl na gauč a já mu šla připravit šípkový čaj, na který jsem šípky osobně nasbírala. Milovala jsem šípkový čaj a věděla jsme, že Cerv jím tak nějak nepohrdne.
"Díky," špitl Cervantes tiše, když jsme mu čaj konečně přinesla na stůl a on uchopil hrnek, který mi koupil speciálně na jeho čaje a tak se to taky dodržovalo. Nikdo z jeho hrnku ani neusrkl.
"Není zač," řekla jsem přece jen trochu víc nahlas než on.
Usedla jsem pak do svého měkkého křesla, vzala do ruky svůj hrnek čaje a začala jsem pomalu, ale jistě, usrkávat.
"Hmm," zamumlal Cerv a přitom se usmíval. Znamenalo to, že mu to chutná tak moc, že ani nemůže mluvit, aby to nepřešlo. Byla to vyjímečná pochvala a já se při ní často červenala radostí, ale těžko říct proč jsme spolu nikdy moc nenamluvili a proč jsem se, a myslím, že nejen já, v jeho přitomnosti cítila obzvláštně dobře.
"Miluji Tě," vypadlo z něj najednou a já vykulila oči. Nevěřila jsem, že to bylo určeno mně, ale komu by to říkal? Tomu šípkovému čaji? Asi sotva. Pomyslela jsem si a stále víc jsem se ztrácela v paměti a hloubala nad tím, co zrovna řekl. "Nevěděl jsem jak se rozhoupat a konečně ti to říct," řekl tiše a poškrábal se na hlavě.
"To bylo na mně?" zeptala jsem se ho "Mám Jamese," upozornila jsem ho, ale nezdálo se, že by mu kapitán fotbalového týmu dělal nějaké starosti. Ba naopak, cítil se podivuhodně klidný.
"Ano," řekl krátce a pozval mne k sobě na gauč. Chvilku jsem se rozmýšlela a pak jsem nakonec povolila a usedla vedle něj. Svým způsobem to vlastně bylo to, co jsem k němu cítila a proto jsem ho bránila ve škole, aby ho nešikanovali. Moji (naši) spolužáci na mě hodně dali. "Vím, že máš Jamese, ale on se k tobě nehodí," prohodil lehce a pokrčil rameny "Nepřijde mi jako vhodný člověk pro tebe," pak mne chytil opatrně za ruku a pomalu ji políbil. Líčka mi najednou zase zčervenala. Byla jsem v rozpacích, ale šťastná a to bylo důležitější. Když jsem byla s Jamesem, tak jsem k němu necítila tolik citů, kolik cítím k Cervantesovi.
Pak se ke mně nahnul a s nejvyšší opatrností našpulil rty, napodobila jsem ho.
Naše rty se konečně setkaly a užívaly si to jak nejvíc mohly.
Na Štědrý den jsem si rozbalila ten nejkrásnější dárek na světě - lásku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tma vs. světlo

Tma
Světlo

Komentáře

1 Honza Honza | 25. prosince 2012 v 21:21 | Reagovat

To je nádherná povídka. Je to vlastně jednoduché, ale úplně to stačí. Vždyť láska nemusí být vždy složitá - s tím méně na Štědrý den! :))

2 Katie Katie | Web | 26. prosince 2012 v 18:46 | Reagovat

Tak to bylo moc krásné. =) To by se líbilo snad každému, dostat takový dárek. ;-)

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. prosince 2012 v 20:31 | Reagovat

Nádherná povídka :)Vážně podivné jméno, kde si ho objevila?

4 Terka Terka | 26. prosince 2012 v 21:08 | Reagovat

[3]: Napadlo me uplne nahodou, kdyz jsem si vzpomnela na autora Dona Quijota :-)

PS. Omlouvam se za chybejici diakritiku, jsem na tabletu :-) a jeste jsem nezjistila jestli se tu vubec da psat...

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 26. prosince 2012 v 21:53 | Reagovat

[4]: Každopádně je zajímavé :)
Nevadí. Časem tomu přijdeš na kloub.

6 Sára Dracová (Sára - SB) Sára Dracová (Sára - SB) | E-mail | Web | 29. prosince 2012 v 10:55 | Reagovat

Krásný příběh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.