V objetí lásky - Prolog (2/2)

5. listopadu 2012 v 19:25 | Terka M. |  V objetí lásky
  • Tento příběh budu psát vždycky o týden později, tudíž v pondělí. I vzhledem k tomu, že ho ještě nemám přepsaný do počítače. Příběh jsem psala jednoho večera a za cca 1 hodinu (možná méně) jsem měla příběh načrtnutý na asi 12 stránkách A5, přičemž prolog má deset. K dnešnímu dni má náčrtek plus mínus třicet stránek A5. Ale samozřejmě se to i trochu zmenšilo. Kdybych tam nepřipsala pár detailů, bylo by to ještě kratší (je to na dvě stránky A4)
  • Nyní vám to možná trochu nebude dávat smysl, ale chtěla jsem vás ušetřit nudné schůzky s obchodními partnery a tak jsem ihned dala scénu po schůzi, kterou jsem se ani nenamáhla napsat. Snad to nevadí.
  • Dost nepodstatných keců a dejte se do čtení!

***



Hrozně mi pomohlo, jak mě Leo příjemně uvolnil.
Na schůzce jsem se cítila báječně a navíc dopadla skvěle, jako ještě nikdy ne. Už jsem se nemohla dočkat, až mu poděkuji svými polibky.
Šéfová mě pochválila, ale já si z toho nic moc nedělala, udělala jsem jen svoji práci. Uvědomila jsem si, že obchodní manažerka není pro mě to pravé místo a proto jsem dala výpověď. Sice jsem neměla momentálně jisté žádné místo, ale měla jsme peněz našetřených dostatek abych chvíli přežila bez práce.
"Jste si jistá..?" nechápala mé rozhodnutí chvíli šéfová, ale já si byla jistá. Ještě nikdy jsem se necítila tak sebevědomě jak teď a chtěla jsem si splnit svůj dlouholetý sen.
"Ano," přikývla jsem a usmála se "Tahle práce není pro mě, omlouvám se." rozhodla jsem se vyklidit si svůj koutek a rychle odsud vypadnout, abych si to ještě nerozmyslela.
A protože jsem tam neměla tolik věcí, abych musela zajít ještě domů, naskládala jsem si je na chvilku do mého červeného auta Smart a usedla jsem za volant. Pak jsem šlápla na plyn, zařadila a zajela do velice populárního časopisu Mademoiselle pro ženy a dívky všech věkových kategorií. Chtěla jsem se na práci zeptat zrovna tam, protože zrovna toto jsem si vždy přála.
"Máme tu volnou pouze asistentku šéfredaktorky, což znamená umět uvařit kávu, umět vypomoct a sem tam něco uklidit," odpověděla mi na moji otázku šéfredaktorka Jane Martinez a poklesla bradou "Ale samozřejmě někdy můžete i něco sepsat a pokud to bude dobré, ráda to otisknu." usmála se na mě a já už byla plně rozhodnuta. Vezmu to! Plno lidí by nesehnalo ani toto místo, takže jsem byla neskutečně ráda a snažila se křičet z plných plic, ale nedokázala jsem mluvit. Opatrně jsem polkla abych uvolnila napětí, které se odehrávalo u mě v hlavě.
"Vezmu to," kývla jsem "Přece, každý novinář musel někde začínat." pronesla jsem pravdivě.
"Výborně, jsem ráda, líbíte se mi," přiznala své pocity a já se malinko začervenala "Zítra tedy na osm, těším se na spolupráci." usmála se a podala mi ruku. Přijala jsem a ona mi ji pevně stiskla.
Rozloučily jsme se tedy a já se vydala směrem k mému autu.
Odemkla jsem ho a nastoupila.
Pak jsem se vydala na cestu domů.
Jakmile jsem dorazila, napustila jsem si teplou vodu do vany a kápla tam trochu příjemně vonících bublinek. Vlezla jsem do ní a užívala jsem chvíle samoty. Utřiďovala jsem si myšlenky na zítřek, protože jsem přímo tušila, že to nebude tak snadné jak se to zdá.
Po hodince odpočinku jsem již byla celá rozmočená a rozhodla jsem se vanu opustit a tak jsem si nachystala vodu na bylinkový čaj, můj oblíbený.. Když byl uvařený, usedla jsem k večerním zprávám a v poklidu ho usrkávala z mého oblíbeného hrnku se zelenými puntíky. Zelená byla všeobecně moje oblíbená barva.
Za pár minut mi zazvonil mobil, který jsem měla položený vedle na stolku jak jsem byla už od patnácti zvyklá.
"Ahoj Mary," pozdravil mě Leonard po zvednutí telefonu "Jak ses měla v práci? Jak bylo beze mě?" začal se mě ihned ptát, ale mě to nevadilo.
"Dala jsem konečně výpověď, ani nevíš, jak jsem ráda," smála jsem se do telefonu.
"Jsem rád i za tebe, nikdo nemůže dělat něco, co ho nebaví." pronesl "Já třeba fotím." přiznal se a já byla naprosto unesená a tak hrdá.
"A hned jsem si práci našla," pochlubila jsem se trošku "Vysněnou. U jednoho časopisu." řekla jsem pouze, nechtěla jsem to říct celé.
"Ty si skvělá!" pronesl jako by pyšně.
"Díky, ale nech toho.. začnu se červenat." uvědomila jsem ho, že mě pomalu uvádí do rozpaků a raději toho nechal.
"Zítra večer se pro tebe stavím, vezmi si své červené sexy šaty, které máš ve skříni," řekl tajemně a já nechápala odkud ví, jaké šaty mám ve skříni, ale nepřemýšlela jsem dlouho, protože jsem si uvědomila, že měl šanci se mi podívat do skříně když jsem se dneska ráno sprchovala.
"Kam půjdeme?" zeptala jsem se, ale odpovědi jsem se již nedočkala.
"V šest se pro tebe stavím," uvědomil mě a pak jsme se spolu rozloučili.
Já opět usedla do křesla, protože když telefonuji, nemůžu jen tak sedět, ale musím chodit a zapnula jsem u své plazmové televize zvuk. Jako obchodní manažerka jsem sice vydělala celkem dost, ale pracovala jsem tam spíše kvůli penězům, kterých jsem si za ty roky našetřila dost a tak jsem mohla skončit prakticky kdykoliv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 6. listopadu 2012 v 14:45 | Reagovat

Jsem zvědavá kam jí veme a také bych chtěla dělat někde v časopisu =D

2 <LaDy MargaretH> <LaDy MargaretH> | Web | 6. listopadu 2012 v 15:01 | Reagovat

jůů :) moc hezký :) .... pěkněj dess! a zajímavej blog

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 18:10 | Reagovat

Dokonalé :)

4 Sára Sára | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 19:22 | Reagovat

Super pokračování, doufám, že se také jednou dočkám své vysněné práce, ... jsem zvědavá kam jí vezme a jak se jí v časopisu bude dařit.

5 All€$A All€$A | Web | 6. listopadu 2012 v 21:32 | Reagovat

moc děkuju :) .... pokračování příběhu: Jako den a noc , je na mém druhém blogu ;) odkaz je pod článkem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.