Nehoda, náhoda, pohoda,..

7. listopadu 2012 v 20:00 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Když jsem uviděla téma týdne, vzpomněla jsem si na moji třídní učitelku, vím jsem blbá, ale vy to nechápete (zatím).. ale je to prosté, učitelka prostě nespočetněmnohokrát už řekla slovní spojení "Náhoda je blbec" a to by jste museli slyšet. Teda, nic proti ní.. je to skvělá učitelka, ale tohle slovní spojení trochu moc opakuje..
  • No, nevadí.. přestanu to řešit, to bylo jen tak pro uvolnění :) Jistě už víte nebo jste se mohli domyslet, že napíši příběh. Příběh v ich formě, žánr je romantický thriller.

***


Ležela jsem na své červené pohovce a v poklidu pročítala časopis Joy, který patřil mezi mé oblíbené. Byl rozhodně lepší než nějaké Bravíčko či Popcorn, přišel mi tak nějak víc pro stejně holky jako jsem já a taky tam toho i daleko víc bylo, ale možná to byla jen moje domněnka.
Četla jsem zrovna nejhlavnější pasáž do které jsem jednoho dne chtěla přispívat a stále po tom toužím, když v tom zazvonil zespoda zvonek od dveří. Rychle, aniž jsem vůbec tušila kdo to je, jsem pospíchala otevřít.
"Kdo je tam?.." zeptala jsem se do domovního telefonu, ale nikdo se moc dlouho neozýval. Pak konečně zašustil sáček a já poznala signál, který jsem si dala s kamarádem Paulem Meringtonem. Věděli jsme, že je to na náš věk hrozně dětinské, ale nevadilo nám to. Byl to prostě náš signál a hotovo! Zazvonila jsem okamžitě a otevřela dveře.
Pak už jsem jen v tichosti sledovala, kdy sem přijede výtah.
Dveře se otevřely, ale.. něco nesedělo. Paul tam nebyl a nikdo nevyšel ven, divila jsem se, ale nechala jsem to být a dveře od bytu jsem zavřela a opět usedla ke čtení. Měla jsem sice knih mnoho a bavilo mě je číst, ale proč si někdy nepřečíst jen časopis místo knížky..?
Za pár minut jsem prostě vytuhla a spala až do devíti hodin večer, kdy začala být příšerná tma. Nikdy jsem se ještě tak tmy nebála, vlastně jsem tmu přímo zbožňovala, ale zrovna teď mi připadala více než strašidelná a měla jsem z ní husí kůži po celém těle a co víc.. klepala jsem se.
Chvíli bylo ticho, ani jsem nepromluvila, ale pak z knihovny spadla jedna z knih. V té tmě jsem neviděla na název, ale spadla z vrchu, to vím. Rozsvítila jsem lampu v obýváku a ta několikrát skorovypadla, ale pak se nahodila správně a já knihu konečně zvedla.
Podívala jsem se na přebal knihy. Brejlák Jack, přečetla jsem název v duchu. Tu knihu jsem četla nespočetmnohokrát, protože ji napsal právě Paul a byla úžasná, alespoň mě se skutečně líbila a ne proto, že ji napsal on, Paul. Několikrát jsem se snažila taky něco sepsat, ale mě to prostě nešlo a tak jsem toho rychle nechala. Párkrát jsem nakreslila Paulovi něco na přebal knihy a mu se to moc líbilo, alespoň něco jsem uměla a i za to málo jsem byla ráda. Paul napsal hromady knih, takže jsem se vymalovala dost. Nechápala jsem proč ta kniha spadla, ale nějak jsem to nezkoumala.. prostě tam byla jen nějak špatně daná.
Zasunula jsem ji tam zpátky a dál už to nestudovala.

XXX

Když jsem si myslela, že je vše v pořádku, otevřelo se okno, které bylo pečlivě zavřené a tohle mě rozrušilo daleko víc než jen spadlá kniha mého kamaráda. S opatrností jsem přistoupila k oknu a jemně se z něj naklonila. Spatřila jsem známou věc.. Paulovo modré auto. Nikdy bych si ho s žádným nespletla, bylo prostě jedinečné, protože jsme si ho přetvořili sami k obrazu svému. Mnohým by náš výtvor mohl připadat padlý na hlavu, ale nám se líbil, protože my jsme padlí na hlavu.
Nechápala jsem, jak se tu to auto dostalo, ale tušila jsem, že Paul nebude daleko a že to nebude pouze náhoda.. oblékla jsem si proto bundu, obula boty, zamkla dveře a vyletěle pouze v teplácích ven. Nerada jsem nosila tepláky i ven, teda pokud jsme s kámošem nepracovali, ale dneska jsem musela. Musela jsem vědět, co to tu auto dělá.

XXX

V rychlosti jsem otevřela vchodové dveře a rozhlédla se po okolí. Nikde nikdo. Všude byl nezvyklý klid. V celém domě byly pozhasínané světla, což bylo neobvyklé, když jsem si uvědomila, že je krátce po deváté hodině. Nic nesvítilo, ani televize, které byly někde obvykle vidět snad celou noc.. divné. Říkala jsem si v duchu a zamířila jsem k Paulovu autu.
Když jsem k němu popošla, všechno se uvnitř zdálo normální. Až na jednu věc.. něco se v autě hýbalo. Podívala jsem se do okýnka a uviděla jsem dvě osoby. Paula a nějakou bytost s červenýma děsivýma očima. Bála jsem se, bytost držela Paula kolem krku a snažila se ho zadusit. Sklo u předního okýnka bylo již úplně poškrábané, asi jak se chtěl Paul dostat ven a přivolat pomoc. Začaly mi zapadat souvislosti z dnešního dne a večera, ale trošku mi tam neseděl ten časový odstup, protože za tak krátkou dobu už mohl být prakticky mrtvý, ale zdál se naživu.

XXX

Rychle jsem přemýšlela co dělat a nakonec jsem se rozhodla v rychlosti otevřít dveře a Paula chytnout a spolu s ním odběhnout daleko od auta tak, aby nás ta bestie nechytila. Nic ale nemohlo být tak lehké, jak se na první pohled zdálo. Paul sice neměl pás a tak by to tohle celkem urychlilo, ale bytost měla jiné plány a najednou šlápla bezmyšlenkovitě na plyn, aniž by řídila.
Auto vyjelo vysokou rychlostí a já se bála o Paulův život, ale nemohla jsem dělat nic, než čekat. Nechtěla jsem ohrozit i svůj život, chtěla jsem Paulovi pomoct. Za okamžik se stalo něco nepochopitelného, auto se samo (alespoň mi to tak připadalo), otočilo a ujíždělo přímo na mně. Nestačila jsem ani utéct, nohy mi strachem ztuhly k vozovce a já už jen očekávala ten děsný náraz a hleděla jsem do předního skla se strachem v očích, které se mi příšerně leskly. Brečela jsem, nechtěla jsem umřít a nikomu bych nikdy smrt nepřála, ale téhle bytosti klidně ano.

XXX

Pak auto prudce zastavilo.
Bylo to těsně jeden metr ode mně a já si zhluboka oddychla, ještě nikdy jsem se necítila tak, že mi před očima prolétl celý můj život a já věděla, že teď ho musím začít trochu jinak.
Červené oči v autě jako by dohasínaly a já tušila a zároveň i doufala, že ho Paul zabil.
Pomalu vydáchavající Paul na mě malinko zamával a já se ihned rozradostnila a konečně nenucené usmála. Byl to úsměv, který na mé tváři dokázal vytvořit pouze Paul a já ho za to milovala. Nechápu, jak jsem si mohla uvědomit lásku k němu až tak pozdě, ale byla jsem ráda i za to, že jsem si ji uvědomila.
Otevřely se dveře a konečně, po hodině hrůzy, jsem spatřila Paula. Vlasy mu hrůzou ještě postávaly na hlavě, ale už se začínaly zklidňovat a začaly dokonce malinko vlát ve větru tak, jak jsem to na něm zbožňovala. Všude po okolí bylo poznat, že je konečně klid a že už se nemám čeho bát.
"Co ty tu děláš, Ivanno? .." zeptal se Paul a já to nepochopila. Myslela jsem, že mě zrovna on přivolal na pomoc, ale asi jsem se spletla. Že by slečna Náhoda? Pomyslela jsem si ironicky a raději to neřekla, protože vím, že Paul na náhody nevěří.
"Nemám tušení," pokrčila jsem lehce rameny a pustila se do vyprávění "Začalo to tím, že někdo zazvonil, pak se ozval náš signál a tak jsem v domnění, že jsi to ty, otevřela.. jenže po tom, co výtak vyjel nahoru jsem si uvědomila, že to ty nejsi a nechápala jsem to. Dveře od výtahu se otevřely sami! Pak se chvíli nedělo nic, ale po tom nic spadla tvoje knížka Brejlák Jack a já se začala trochu bát.. za chvíli se otevřelo okno..." Paul mi přiložil ruku na pusu na znamení, abych mlčela a spustil svoji řeč.
"Tak za prvé, na tebe jsem nezvonil. Za druhé na tuhle svoji knihu jsem myslel, když mě dusil a mučil. A za třetí, to okno jsem otevřel , ale jak to ti vysvětlit nemůžu a ani nesmím." řekl tajemně a já byla ještě víc zvědavá a užuž jsem se chtěla zeptat, ale pak udělal něco neočekávatelného.
Dal mi polibek.
Připadalo mi, že se vznášíme a já se neodvažovala otevřít oči. Ten polibek byl tak krásný, že jsem si ho nechtěla ničím ani nikým pokazit. V jeho blízkosti ze mně ten strach najednou spadl a já byla zase klidná a vyrovnaná osoba.

XXX

Po nějaké době jsme spolu začali chodit, ale přátelé jsme zůstali navždy. Chovali jsme se jako přátelé a občas jsme se někde ve městě chytili za ruku jako dva zamilovaní milenci a taky, že jo. Byli jsme dva zamilovaní milenci.
A aby toho nebylo málo, po nějaké době jsem po boku Paula začala psát knihy a jedna z nich se stala bestsellerem, což jsem přála jak sobě, tak Paulovi, ale tomu už se to u dvou knih stalo a byla jsem za to ráda. První kniha, kterou jsem po boku Paula napsala se jmenovala Náhoda není blbec a byla vesměs o tomhle našem reálném příběhu, který jsme ale nikdy nikomu neřekli, protože kdyby jo, byli by jsme blbci my.
Byli z nás jedni z poněkud slavnějších párů, kteří se nikdy nepřestali milovat a nikdy, pokud vím, jsme nebyli nijak hanebně uraženi v bulvárních novinách a ani jeden z nás dvou toho druhého nikdy nepodvedl. I přesto jsme se nechtěli nikdy vzít a trvám na tom stále.
I bez svatby se lidi mohou milovat.

"Náhoda je blbec, ale někdy může lidi svést dohromady."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 krysiik krysiik | Web | 7. listopadu 2012 v 20:48 | Reagovat

no super, teď se budu bát knihoven ve tmě:D super příběh:-)

2 *Káč *Káč | Web | 7. listopadu 2012 v 22:06 | Reagovat

Je to hezký. Hezky píšeš. :)

3 Katie Katie | Web | 8. listopadu 2012 v 16:30 | Reagovat

Tak to je super =) Neskutečně se mi to líbilo =), dost napínavý a fakt super napsaný =)

4 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 8. listopadu 2012 v 20:46 | Reagovat

Nemám slov. Přečetla jse to jedním dechem a moje pocity z toho příběhu se prostě nedají vyslovit. Ale já jsem  zvědavá co te zvonek a jak mohl otevřít to okno. Al to nevíš ani ty co?

5 Sára Dracová Sára Dracová | E-mail | Web | 9. listopadu 2012 v 10:54 | Reagovat

Nádherné, moc se ti to opět povedlo, mám ráda tvé příběhy, máš opravdový talent. :-) Těším se na další.

6 Terka Terka | E-mail | Web | 9. listopadu 2012 v 15:00 | Reagovat

[4]: To by se nějak vymyslet dalo, ale už mi to přišlo moc dlouhé, ale zase na druhou stranu - i v lásce musejí být nějaká tajemství :-)

[1]: To snad ne? :-D Že by to bylo tak strašidelné? O_O Děkuji :-)

[2]::[3]::[5]:: Děkuji moc :-)

7 Dance Dance | Web | 10. listopadu 2012 v 19:04 | Reagovat

Máš skutečně talent :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.