Na samotě.. (u lesa?) - 2/2

30. listopadu 2012 v 16:58 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Včera jsem zveřejnila první část tohoto romanticko-hororového příběhu v ich formě a abych pravdu řekla, docela mě zklamalo, že se tam neobjevil alespoň jeden, byť jen malý potěšující komentář či prostě komentář vyjadřující kritiku, zvlášť když jsme si na tom dala tak záležet. Ono mě štve, že když třeba článek nestojí za nic, tak ho okomentuje víc lidí než ten na kterém si dám záležet, ale.. to už je asi můj úděl.. a taky musím po pravdě přiznat, že tu asi moc blogerů zrovna ty články nepročítalo, protože po shlédnutí pár článků ze včerejška jsem si udělala obrázek, že to u ostatních dopadlo tak nějak stejně..
  • Tak jsem se vám vyplakala na rameni a teď už na tu druhou část nebo ze mne jednou zblázníte :)

***


Potichu jsem poklusávala za Nettem. Bolely mě už nohy, takže jsem se pak na něj jen zavěsila a on mě táhl. Vypadal jako statný chlap a taky byl. Povolila jsem na chvilku nohy a vezla je za sebou. Byly o takových pět kilometrů dál než já s Nettem, protože byly unavené.
"Posaď se," zastavil se na chvilku Nett a pobídl mě, abych si sedla na malý pařez. Celá nadšená jsem tedy usedla a už jsem myslela, že nikdy nevstanu "Tady přenocujeme." řekl a já se opět po hodině zatřásla strachy.
"Řekneš mi konečně kam jdeme?" zeptala jsem se se vztekem v obličeji a myslela jsem, že snad vybuchnu jako sopka, která zanechá spoustu škod.
"Na stanici," odpověděl krátce "Pět kilometrů do vesnice, odtud pojedem autem." uvedl a já jsem se postavila. Nechtěla jsem přenocovat, když jsem věděla, že je to tak blízko.
"Chci vidět Deana," namítla jsem "Třeba poznám, kdo ho zabil." zkusila jsme mu navrhnout. Zavrtěl hlavou a podíval se do země. Pak mne chytl za ruku a vedl mě o pár metrů níže.
Tam leželo v samotě leželo Deanovo pobledlé a pochudlé tělo. Takového jsem ho neznala, vždycky vypadal silněji a pak mě to napadlo: "Mučili ho," křikla jsem potichu a klekla si k němu na zem. Nadzdvihla jsem mu hlavu a chvilku jsem váhala. Přiblížila jsem rty k jeho a políbila jsem ho. Byla jsem si jistá, že to chci udělat.
"Jseš si jistá?" zeptal se a já na něj protočila panenky na znamení, jestli to myslí vážně. Myslel.
"Byl snad tak chudý a tak bledý..?" zeptala jsem se a položila Deanovi hlavu opět na zem. Byl tak zranitelný a tak krásný. Krásnější než za života. Ne že by mi záleželo na vzhledu, ale byl pro mě taky z části docela podstatný.
"Ne," řekl a pokrčil rameny na znamení, že ho to vůbec, ale absolutně vůbec, nezajímá a je mu to ukradené.
"Vidíš," podotkla jsem jeho odpověď a začala jsem kašlat. Nešlo to zastavit, dusila jsem se. Nevěděla jsem jak je to možné, když jsem nic nejedla, ale začínalo mi to být jasné - Deanovi se stalo totéž. Na jednu stranu jsem se bála, ale na druhou jsme už chtěla být s Deanem v nebeském ráji.
Nett mne několikrát plácnul po zádech a na malou chvíli se mi ulevilo, ale pak jsem si začala v křečích lehat na zem a umírat..
Myslela jsem, že to bude můj konec. Zavřela jsem oči, ale cítila jsem jak někdo otevírá mou pusu a snaží se mi dát umělé dýchání. Chtěla jsem mu říct, ať mě nechá, že je to nebezpečné, ale pomalu a jistě jsem upadala do hlubokého spánku.
"Ciannitte!" křikl najednou Nett mé jméno do ucha a já okamžitě otevřela oči. Stále jsem ležela v lesíku na pichlavém jehličí. Hledala jsem Netta. Nebyl nikde poblíž a přitom na mne křičel.
Otočila jsem se doprava, kde ležel již zesnulý Dean a pak doleva, kde bolestí, o několik metrů dál, sténal Nett. Zachránil mě a teď umíral. Oba se mě snažili chránit a oba umřou kvůli mě. Spustila jsem strachem o Netta slzy. Věděla jsem, že to do nemocnice už nestihne a že umře. Věděla jsem, že nemůžu přivolat sanitku. Proklínala jsem se za to, kde bydlím. Nenáviděla jsem se za to, že mou vinou zemřeli dva skvělí chlapi, kteří mohli mít báječný život.
Nenáviděla jsem se za to.
Nedokázala jsem se ale zabít, musela jsem se přesto nějak potrestat. Ale pak.. našla jsem v Nettově ruce vzkaz:

Ciannitte,
to já ho zabil, já můžu za jeho smrt.
Chtěl jsem tě mít jen pro sebe, protože tě miluju, ale nedokázal jsem žít po té, co jsem zabil svého nejlepšího kamaráda. Musel jsem tě ochránit a nechat tě žít vlastní život.
Ještě jednou se ti omlouvám,
Nett (a nikdy jsem nebyl policajt, byl jsem tři roky v base.)

Když jsem dočetla, pocítila jsem vztek, ale taky lítost.
I úlevu. Věděla jsem, že když teď znám vraha, tak mi nikdo neublíží. Věděla jsem, že se můžu vrátit, ale nechtěla jsem. Chtěla jsem zůstat ještě malou chvilku, než se vydám na stanici, u mého milovaného Deana.
Laskat ho.
A naposledy ho s potokem slz v očích, políbit.
Sbohem, Deane, opakovala jsem stále v hlavě a nemohla jsem tomu uvěřit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sára Sára | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 18:02 | Reagovat

smutný konec, ale pěkná povídka

2 Hanka Hanka | Web | 30. listopadu 2012 v 21:09 | Reagovat

Aha, tak to určitě dočti, fakt mě zaujala.. :-) Pokud bys mi dala e-mail, můžu ti to tam poslat v .pdf :-) Profesorka nám to poslala, takže se klidně podělím :P a máš to v elektronický formě.. :-) Já teďka čtu Obraz Doriana Graye (přepokládám, že už jste brali), jsem asi v polovině a vůbec se nemůžu dokopat ke konci.. Měla bych hýbnout :D

3 Hanka Hanka | Web | 30. listopadu 2012 v 21:22 | Reagovat

Aha, tak to je pech :( V prváku jsme to měli podobně, teďka už se to hodně zlepšilo :-) U češtiny a literatury mě to štvalo obzvlášť.. Už jsem si e-mailu všimla, ale chtěla jsem souhlas :D za chvilku to tam budeš mít.. přepošlu Ti e-mail od profesorky, tak aspoň uvidíš, co nám píše :DD Zatim pa

4 Hanka Hanka | Web | 30. listopadu 2012 v 21:24 | Reagovat

Měla bys to tam mít :P Třeba ti to pomůže .. :-)

5 Altheda Altheda | Web | 1. prosince 2012 v 14:09 | Reagovat

No, pretože si si o kritiku sama povedala, tak ti ju teda napíšem. Možno aj preto, že mňa trochu hnevá, že sa ti tu objavujú len komentáre s tým, aké je to úžasné. Začala by som sa zamýšľať nad tým, koľko z ľudí, ktorí ti to napíšu, tvoje dielo aspoň čítali, alebo sa nad ním zamysleli.
Dievča, máš už (takmer) osemnásť rokov. Na to, že sa chceš stať novinárkou a spisovateľkou, sú tvoje diela dosť nelogické a nereálne. Čítam tvoje poviedky a kapitoly už dosť dlho, vlastne odkedy som tvoju stránku našla, preto to môžem takto všeobecne posúdiť. Zamyslela si sa už niekedy, aké by to bolo, keby sa tvoje príbehy preniesli do skutočnosti? Keď nájde banda študentov plány tajnej organizácie, ktorá zabíja ľudí, na oficiálnej stránke polície, keď sú dve dievčatá v lese, jednej zomrie brat, no ona myslí len na to, aký je ten policajt/záchranár sexy a ako by sa s ním dalo flirtovať, alebo keď nejaký chlapík vytasí v parku bazuku, mieri ňou na dvoch ľudí zo vzdialenosti dvoch metrov a napokon ju schová (len tak pre informáciu si pozri wikipédiu: bazuka je zbraň určená pre dvoch ľudí s dostrelom aj 900 metrov a je dlhá 1550 mm – chcela by som vidieť ako by si niekto schoval 1,5 metrovú zbraň)? Niekedy je treba sa nad svojimi dielami zamyslieť.
Ale aby som sa dostala aj k tomuto príbehu. Prvá časť začína tým, ako behá bosá po lúke ráno, na obed a večer. Romantická predstava, aj keď v lete by asi zašlápla kopec chrobákov, včelí a bohvie čoho, nehľadiac na to, že pokiaľ je jej jediná činnosť behanie po lese, nedá sa priveľmi hovoriť o samostatnosti, spomenutej nižšie. Potom aj o Deanovi – ak by jedného dňa prestal chodiť na ich miesto, dala by som si tú námahu a zabehla do dediny opýtať sa čo je s ním. Ale dobre – toto všetko by sa dalo prehliadnuť, lebo sú to maličkosti.
Potom to ale začína. Ak by ku mne prišiel nejaký chlap, ktorého nepoznám, určite by som s ním nešla, ale pokúsila sa utiecť. Vieš si to predstaviť? Cudzí chlap, ktorý sa ťa niekam snaží odtiahnuť, a ona s ním ešte dobrovoľne ide. A celé to divadlo s tým: „Pššt“ a „ticho, nech nás nepočuje“ vyznieva v celkovej poviedke trochu zvláštne – akože kto ich nemal počuť? Keď sa ju nikto nesnažil zabiť, ani ich nikto neprenasledoval? ? Nehľadiac na to, že hrdinka mu úplne všetko verila... Aj keď to mohol byť úchylák, ktorý ju chce znásilniť...
A teraz druhá časť. Neviem si predstaviť, že by žena, ktorá je zjavne trénovaná, keď stále behá, po istom čase už nemohla. A ešte menej si viem predstaviť, že by len tak spustila nohy a tiahla ich za sebou. Išli asi po lese, alebo tak niekde, čiže tam nebola asfaltová cesta. Pekne by si odrela nohy, možno ich aj zlomila, kebyže tam bol väčší kameň – on by ho prekročil, ale jej by sa o neho zavadili chodidlá. Okrem toho, on aj ona by museli mať teda poriadne vyšportované ruky, aby sa na ňom udržala – a stálo by ju to viac energie ako keby sa prinútila chodiť.
Teraz o Deanovi. Neviem si predstaviť, ako dlho by vydržalo telo v lese (muselo tam byť aspoň deň, keďže v tej dobe bol Nett s ňou). V lese sú predsa vlci, medvede, mravci (a baktérie/plyny, ktoré nás vlastne rozkladajú zvnútra)... v každom prípade som si istá, že by ho nechcela pobozkať. Ale keď to už urobila... tak čo sa jej akože stalo? To mal pery natreté nejakým jedom alebo čo? A potom čo sa stalo Nettovi? Prečo bola ona zrazu v poriadku a on nie? Jediné rozumné vysvetlenie, ktoré mňa napadá je, že by to musela byť nejaká divná baktéria, ktorá ostáva usadená na perách a vždy preskočí na nového hostiteľa, ale potom nechápem celé to s tým dýchaním a dusením.
No a posledné. Nett mal ten odkaz v ruke. To ho ako nosil so sebou pre takýto prípad? A nebál sa, že by to napríklad zistila? A okrem toho... keď toho Deana zabil on, tak potom prečo ju vyhľadal a niekam tiahol, keď sa v liste píše, že ju chcel nechať žiť vlastným životom? Navzájom sa to vylučuje.
Skrátka a dobre, veľmi som tomu teda nepochopila. Väčšina vecí sa navzájom vylučuje, alebo nedáva dobre zmysel, poprípade by sa v skutočnosti nemohla nikdy stať.  Možno som blbá len ja, že tomu nechápem. Každopádne by som radila nad každým dielom sa viac zamyslieť. Možno ti táto kritika uškodí (dúfam, že nie) – ale možno ti pomôže sa zlepšiť. Nepíšeš zle – len sa nad tým treba viac zamyslieť a veci viac zdôvodňovať. Poprípade sa viac zamerať na psychiku, alebo opis situácie. Prinútiť čitateľa báť sa, urobiť z Netta trochu schizofrenického blázna, ktorým nepochybne bol – ktorý túži mať dievča u seba, ale zároveň ju od seba aj odohnať. Som si istá, že by si to dokázala. Radšej si u toho posedieť tri hodinky, než to hodiť na blog a nechať čitateľov nachádzať chyby a nelogickosti.

6 Terka Terka | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 17:57 | Reagovat

[5]: Tak to o té bazuce jsem teda fakt netušila.. brácha, on často hraje takové ty střílečky apod. a nenapadla mě momentálně žádná jiná zbraň, možná jsme tam mohla napsat třeba M55 i když sice nevím, co to je, ale nevím.. nevím proč jsme tam dala zrovna bazuku. Beru tvoji radu na vědomí :)
A k tomu Deanovi, sice to tam nebylo napsáno, ale tak nějak jsem naznačila, že ho mučil tím, že byl vlastně pochudlý a pobledlý..

7 Miss No Strong Miss No Strong | Web | 1. prosince 2012 v 19:59 | Reagovat

Velmi dobrá povídka, přiznám se, že takový konec mě ani v nejmenším nenapadlo a to na ní bylo to nejlepší.

8 Katie Katie | Web | 2. prosince 2012 v 18:35 | Reagovat

Zajímavé =) A chytlavé ;-)

9 Janča Janča | Web | 3. prosince 2012 v 17:27 | Reagovat

Přiznám se, že jsem dneska přečetla jenom tu minulou část....né že by nebyla dobrá, ale nechytlo mě to tak, že bych si četla i tuhle... :-)

10 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 3. prosince 2012 v 18:26 | Reagovat

Páni! To je skvělý. Až mi zase začali téct slzy. nevím, co to se mnou poslední dobou je. Ale jako vážně úžasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.