Na samotě.. (u lesa?) - 1/2

29. listopadu 2012 v 18:16 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Tenhle nadpis mě napadl už včera, ale teprve dnes ho převedu do povídky. Nějak holt není čas.. Povídka bude jako obvykle v ich formě a bude romantický horor a zbytek se nechte překvapit :)
  • Už vás tedy nebudu zahlcovat svými kecy (to až jindy) a dovolím vám přejít k povídce :)


***


Když jsem pobíhala s rozevlátými vlasy po krásné louce před mým malým domkem na samotě, smála jsem se. Smála jsem se a červenala jsem se. Byl to úžasný pocit, takhle se proběhnout a utíkat dál a dál a pak zase zpátky. Ráno jsem tu běhávala bosá po ještě rosou navlhlé trávě, v poledne, těsně před obědem, jsem tu běhávala pouze lehce oblečená a teď, k večeru, jelikož už bylo celekm chladno, jsem přes sebe dala lehký svetřík a tenisky a běhala jsem. Nikdy tu nebylo moc chladno.
Nikdy tu nebyla moc tuhá zima.
Občas napadl sníh, ale hned další den slezl a já mohla vyběhnout, i když sice ne bosá, ale i v zimě jsme se oblékala jen lehounce, protože jsem byla vysoce otužilá a málokdy mě chytl bacil a já proležela tři týdny v posteli. Chytl mne většinou pouze Dean, Dean John Petterson. Byl úžasný a často jsme běhali spolu, ale teď.. teď se už více jak měsíc neukázal a já nevěděla co s ním je. Nemohla jsem mu zavolat, neměla jsem telefon, natož signál, pro který bych musela běžet do vesnice vzdálené pět kilometrů. Nebyla to sice nějaká moc dlouhá vzdálenost, ale aby se mi tam chtělo chodit kdykoliv bych něco, byť jen malého, potřebovala, tak jsem se na to raději vykašlala a snažím se být převážně samostatná. Teda až na to, že mi rodiče a známí vozí autem nějaké čerstvé potraviny, ovoce, zeleninu a to jednou až dvakrát za týden jinak jsem nikoho již dlouho neviděla. Dean mi dělal radost když byl se mnou, ale již dlouho se neukazoval a já se cítila strašně sama. Bylo mi po něm smutno.. chtělo se mi brečet.
"Ciannitte," řekl někdo mé jméno a já se vyděsila. Ten hlas jsem odnikud neznala a ani mi nepřipal povědomý. Když jsem uslyšela zašustění křoví, tak jsem se otočila a šla blíž v domnění, že je to Dean, ale když jsem uslyšela hlas, ztuhla jsem strachem a nedokázala jsem se pohnout. Pak vyšel ze křoví. Byla jsme si na šedesát pět procent jistá, že je to muž, ale na zbylé procenta ani moc ne. Promluvil a já nechala procenta procenty. "Našel jsem Deana." řekl pouze a já se poprvé za dlouhé časy zaklepala zimou.
"Co mu je?" zeptala jsem se, ale osoba mě chytla za ruku a táhla mě s sebou někam do dáli. Dostala jsem strach. Strach z nepoznaného člověka.
"Je mrtvý," poklesl bradou a já neudržela slzy na uzdě a začala jsem brečet. "Pst!" okřikl mne a přiložil mi prst na ústa. Byla jsem si téměř jistá, že je to muž, že je to kuřák. Ruka mu smrděla od toho, jak v ní před nějakou dobou držel cigaretu. Jak já nesnáším cigarety! Snažila jsem se mu říct, ale strachy jsme ani neotevřela pusu.
"Co je?" zašeptala jsem.
"Ticho, ať nás neslyší," upozornil mne a já se přikrčila strachy. Druhou rukou jsem si přikryla nos a o muže jsem se opřela hlavou. Měl vyteplený kabát a mě byla momentálně hrozná zima, takže jsem se alespoň jsem se pěkně zahřála.
"Kdo sakra..?" zaklela jsem v tichosti do mužova ucha "A kdo jsi sakra ty? Jak mě znáš?" odhodla jsem se konečně zeptat na víc otázek. Muž si promnul bradu.
"Já jsem Nettwork Spicers, ale říkej mi Nett," odpověděl když jsme spolu zalezli někam do jeskyně a on zapálil oheň se slovy, že je to na malou chvíli odláká, protože se oně bojí. "Řekl mi o tobě Dean, miloval tě, ale před měsícem se stal nezvěstným a tak jsem ho tedy začal hledat.. jsem policajt.. našel jsem ho včera mrtvého a pak jsem začal hledat tebe. Došel jsem k závěru, že tě musím chránit před jeho vrahy a spolu s tebou přijít na to, kdo ho teda zabil. Vím, že je můžeš znát. Dean tě před nimi chránil a zemřel, teď jsem na řadě ty, nebo já." podíval se mi hluboko do očí jako by z nich chtěl vyčíst pravdu a pohladil mě lehce po tváři. Já jsem ucukla a zapřemýšlela jsem se.


XXX

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Katie Katie | Web | 30. listopadu 2012 v 16:43 | Reagovat

Neni to špatné =) Klidně bych pokračovala dál ;-)

2 Sára Sára | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 16:50 | Reagovat

Slibný začátek, těším se na další, i když mě mrzí ta smrt...

3 Hanka Hanka | Web | 30. listopadu 2012 v 20:41 | Reagovat

Ahoj, nejprve bych Ti chtěla poděkovat za pomoc v mé anketě. Téma reinkarnace je opravdu zajímavé.. :P
A za druhé, četla jsem obě části Tvé povídky a musím říct, že mě zaujala více druhá část a "rozuzlení" v podobě dopisu na rozloučenou, smím-li to tak nazvat.. :-) Jiná kritika mě zas až tolik nenapadá, jelikož mi je 18. Ráda bych ještě něco našla, jelikož kritika je nesmírně důležitá. A protože chci také jednou napsat knihu a stát se, pokud možno, novinářkou - sloupkařkou, tak se snažím podporovat začínající mladé novináře, spisovatele, ačkoli si jsem vědoma toho, že to jednou může být konkurence :D Řekla bych, že na to většina lidí zapomíná a jak potom máme začít, že ? :D  

A za další, všimla jsem si, že jsi za 3. ročník (jsem také ve třeťáku) stihla přečíst knížku Na západní forntě klid, kterou jsem teďka dočetla.. Můžu se zeptat na názor ? :-) Na mě opravdu zapůsobila, i když jsem před přečtením měla trošku předsudky.. O této knize jsem psala i článek na blog, protože některé úryvky se nedaly nezveřejnit.. Tohle kdybych si vytáhla u maturity.. hm.. hm.. :-)) Hezký večer, pa

4 Terka Terka | E-mail | Web | 30. listopadu 2012 v 20:50 | Reagovat

[3]: Ještě jsme ji právě nepřečetla.. ona není napsaná nějak špatně, ale prostě knihu jsem si půjčila z knihovny a strašně mě odradilo v jakém byla stavu, takže jsem momentálně na tak třicáté stránce, ale už ji chci dočíst a vrhnout se na něco více záživného :-) Jinak, není zač, ráda jsem pomohla :) Když jsem si ty dvě části zpětně pročítala, tak mě taky zaujala ta druhá část, vzhledem k tomu, že tady jsem si dala pozor na překlepy apod., ale určitě tu ještě nějaké jsou, které jsem neuhlídala.. :-?

5 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 3. prosince 2012 v 18:23 | Reagovat

Wow. Tak to je skvělý. Ano nevím co jiného k tomu říct.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.