Ale co?

24. října 2012 v 18:53 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Povídka romantického žánru v ich formě. Tentokrát celková romantika, žádná vražda ani horor nebude :)
  • Jo, abych nezapomněla, chystám jednu kapitolovou romantickou povídku, takže pokud jste romantici, určitě se těšte! Ale nebojte, každý si v ní njade kousek, i nějaký hororový. Ale nebude se týkat hlavní postavy, nebojte :)
  • Klikněte na celý článek a pusťte se do čtení !


***

Tišše, ale zároveň svižně jsem proklusávala po dětském hřišti v mých prošoupaných teniskách od Vietnamců a snažila jsem se nedýchat. Bylo tu podezřelé ticho a já se bála, aby se mi něco nestalo. Došla jsem k houpačkám a opatrně jsem na jednu usedla a trochu se začala pohoupávat. Měla jsem panický strach z houpaček, kdysi jsem z ní spadla tak blbě, že jsem měla dva měsíce zlomenou nohu. I tak jsem se strach snažila překonat a chodila jsem tu každý den, abych se nebála. Dneska jsem se zrovna moc necítila.. nevím proč, ale bylo to určitě tím neobvyklým tichem.
"Mary," ozvalo se někde z křoví. Dotyčný volal mé jméno, ale já tam nemohla jít. Strachem mi úplně zdřevěnily nohy a nemohla jsem jimi nijak pohybovat.
"Nemůžu!" pronesla jsem nahlas a dost rozrušeně. Začala jsem brečet. Neměla jsem tušení, co ve mě ten brek vyvolalo, ale troufám si říct, že to byl ten divný, nejistý pocit, který se mě zmocňoval pokaždé když řekl znovu a znovu mé jméno.
Křoví se pohnulo a já, ač jsem od něj seděla trochu dál, ucukla a na malou chvilku odvrátila zrak. Pak jsem se odhodlala se otočit a spatřila jsem ho. Kráčel ke mě. Měl vyrovnané vlasy a nádherný úsměv. Oči se mu leskly jako kdyby v nich měl diamanty. Někde jsem ho už viděla, přemýšlela jsem, ale nemohla jsme přijít na to, kde. Znala jsem jeho jméno, ale nemohla jsem si ho vybavit.. je to Daniel, Peter nebo Vilém? ptala jsem se svého mozku zda tyto jména k němu dokáže přiřadit, ale nešlo to. Ani jedno z těch jmen mi k němu moc nepasovalo. Muselo to být něco zvláštního.
Postavila jsem se.
"Mary," vyslovil mé jméno, utíkal ke mě a ihned mě objal "Tak rád tě zase vidím!" objímal mě dlouho a tiskl mě hluboce k sobě, ale ani tak jsem si moc nemohla vzpomenout o koho jde.
"Já tebe taky," usmála jsem se a stále jsem vzpomínala.
"Něco je špatně," zarazil se kluk a pustil mě zpět na zem.
"Ale co?" nechápala jsem.
"Nechtěla jsi mě vidět," ani při tomto argumentu jsem si nevzpomněla.
"Ehm.." neměla jsem tušení, co mám říct, ale tušila jsem, že to co chci nepůjde vyjádřit slovy. Přisunula jsem se k němu blíže a našpulila rty, aby mě políbil.
Chvíli rozmýšlel, ale pak uvolil.
Naše rty se konečně dotkly.
Dominick, vzpomněla jsem si.
Můj Dominick, který s rodinou do USA a já na něj za to byla naštvaná.
Tak moc jsem ho milovala a miluji stále i když se hodně vzhledově změnil. Stal se z něj pořádný fešák, ale uvnitř byl stejný jako dříve. Alespoň jsem to tak cítila.
Každým dnem je láska větším magnetem, který sílí a najde si jednou svůj opačný pól, svou spřízněnou duši, kterou nikdy neopustí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 25. října 2012 v 13:08 | Reagovat

Nádherné! Nic víc se k tomu ani říct nedá. A na kapitolovku se těším :)

2 Katie Katie | Web | 26. října 2012 v 17:04 | Reagovat

To je krásné. =) Moc se mi to líbylo. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.