"Páni, ty jsi charakter!"

15. září 2012 v 22:02 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Jak už je tak u mě dobře známo, článek na toto TT bude příběh. Opět, jako minulý týden zkusím ich formu a opět romantický žánr :)
  • Tak se dejte do čtení ;)

***

Když moje tenisky cvakaly po linoleu v jedné 'špičkové' jídelně, byla jsem jako v sedmém nebi. Usmívala jsem se, zatímco jsem procházela okolo zarostlých chlapíků, kteří mě pomalu přimrazovali pohledem. Neměla jsem tušení proč, vždyť jsem úplně normální sedmnáctiletá holka. Většina kámošek v mém věku se chovala přesně takto. Nechtěla jsem sice moc napodobovat nebo ze sebe třeba dělat nějakou kdo ví jakou fiflenu, ale byla jsem ráda, když si mě lidi alespoň nějak váží. Tihle ve mě naopak probouzeli hrůzu.
Sedla jsem si s jedním tácem k rozvrzanému stolu, který bych už klidně vyhodila k popelnici. Nešlo se u ně řádně najíst.
"Mohu přisednout?" zeptal se mě najednou jistý mladík když jsem do sebe ládovala slepičí polévku s nudlemi. Polkla jsem.
"Jistě," pokynula jsem mu rokou naproti mě na židli a dala se opět do jídla. Chutnalo mi. I přes nezvyklý smrad jídelny mi chutnalo. Nechodila jsem tam moc často. Nějak mě to tam nelákalo. Většinou to bylo obklopené opilci, kteří často polehávali na zemi, pili pivo, vodku, mixovali to. V okolí to často smrdívalo po zvratcích a moči.
Dneska ale ne. Dnes to tam skoro až podezřele 'vonělo' a já se rozhodla vstoupit a okusit po nějaké době to jídlo. Byla to příležitost. Nikdo na mě při vstupu nevyřváněl kdo ví jaké sprosťárny.
"Asi ti chutná, co?" zeptal se mladík se zakyslým výrazem na tváři a ukázala na vrchovatou vidličku rýže, kterou jsem násilím rvala do pusy. Na chvíli jsem ji proto odložila a jídlo v puse dožvýkala.
"To je slabé slovo," usmála jsem se "Je to vynikající. Už dlouho jsem nejedla nic tak báječného!" div jsem nevykřikla na celou jídelnu.
"Mě ani ne, zvlášť když na mě polovina hostů neustále zírá," poukázal na zarostené muže škrábající se pořád ve vlasech.
"Ti mě taky štvou," přiznala jsem nakonec a pustila se opět do jídla.
Nevím kolik má ten mladík roků, ale přijde mi celkem sympatický. Nejsem jedna z těch, co by dali cokoliv kvůli nejhezčímu klukovi ze školy, ale vzhled mi taky nedává občas spát. Mám ráda, když jsou hezcí, což tento skutečně je. Mám ráda, když si s někým pokecám o něčem zajímavém a s tímhle bych mohla mluvit celý svůj život.
"Slečno," přišel ke mě jeden z těch pánů, kteří seděli vedle "Neznáme se odněkud?" zeptal se, ale moc jsem ho nevnímala. Proto se zeptal podruhé a tentokrát hlasitěji. Lekla jsem se.
"Určitě ne, nepamatuji se," odpověděla jsem mu po pravdě a usmála se na něj svým zářivým úsměvem.
"Já myslím, že jo!" procenil mezi zuby naprosto nepřitažlivý muž. Ty jeho žluté zuby nikdy nezapomenu a snad bych i poznala kdybych někoho takového někdy znala.
"Kdybych Vás znala, pamatovala bych si to," ukázala jsem na něj prstem a zvýšila jsem hlas.
Ukrojila jsem si zuřivě kus masa a dala ho do pusy "Ten mě tak naštval," začala jsem s otevřenou pusou. Mlaskala jsem, ale nemůžu jinak. Když mě někdo naštvě, musím dát něco do pusy a začít mluvit. To je holt zvyk.
"Klid," snažil se mě uklidnit kluk, teď už jsem si skoro jistá, že je přibližně ve stejném věku jako já, ale nedala jsem se "Mě by to taky naštvalo," poznamenal a usmál se na mě jako už dlouho nikdo ne. Začervenala jsem se.
"Dík," pousmála jsem se trochu stále žvýkající jídlo v puse "Jsi fakt charakter!" skoro až jsem zařvala a přímo do obličeje mu vletěl kus rozžvýkaného masa. Zastyděla jsem se a chtěla jsem utéct a už nikdy se mu neukázat. Byla to strašná hanba.
"V pohodě," uklidnil mě a setřel si maso ubrouskem "Tolik holek už po mě plivlo jídlem." mávl rukou a pokusil se si z toho udělat legraci. Krapet jsem se zasmála, ale jen nepatrně.
"Opravdu se omlouvám," připadala jsem si blbě, když jsem se přitom usmívala, ale nemohla jsem jinak. To publikum sedící kolem nás mě znervózňovalo daleko víc. Popadla jsem ubrousek a setřela mu maso z trička do čistoty. Čistotou jsem někdy doopravdy posedlá.
"Nevadí," usmál se a podíval se mi do mých očí. Sklopila jsem je. Nemohla jsem se do jeho jasných modrých očí ani podívat. Pohladil mě jemně po ruce, kterou jsem pomalu sunula zpátky k sobě.

XXX

Dojedla jsem jídlo a odnesla tác.
Vyšla jsem opět cestou po linoleu ke dveřím a ladně je otevřela. Dneska už bylo dost těch pohrom. Už nechci na nikoho plivat maso, nechci na nikoho řvát. Vlezu si doma do vany a smyju ze sebe všechny problémy. Už se vidím jak jsem ponořená do bublinek.
"Ahoj," pozdravil mě kluk, který seděl přede mnou v jídelně "Dojezeno?" zeptal se mile a usmál se.
"Jasně," mrkla jsem na něj "Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala jsem se když jsem si uvědomila, že neznám jeho jméno.
"Mirek Manoč, ty?" odpověděl rychle a dá se říct, že celkem znuděně.
"Klára Janšíková," odpověděla jsem mu a chystala se ho, když jsem zahlédla jeho výraz v obličejí, obejít. Zastoupil mi cestu a já se začala trochu bát. Chytl mě lehce za ruku a pozval mě na kratší procházku.
Došli jsme na okraj zdejšího parku, kde jsem pořádně nikdy nebyla ačkoli jsem místní. Posadili jsme se na lavičku a on mě pohladil po tváři. Byla jsem ráda.
"Mohu?" zeptal se pomalu a já chvilku nechápala.
Vzal můj obličej do dlaní.
Jeho rty se ke mě zvolna přiblížily.
Naše nosy se začaly pomalu dotýkat.
Mirek se trochu naklonil a začal mě pomalu líbat.
Líbali jsme se chvilku, ale pro mě to byla věčnost. Sladká věčnost. Nechtěla jsem, ať přestane, ale stalo se. Bylo to nejkrásnějších deset vteřin mého života.
"Takže zítra ve dvě zase tady?" zeptal se po delší době.
Přikývla jsem.
Políbil mě na rozloučenou a ztratil se v mlze, která se mi najednou objevila před očima.
Nemohla jsem se dočkat zítřka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | Web | 17. září 2012 v 21:02 | Reagovat

Ten konec byl krásná =) To by se mi také líbilo =D

2 Katie Katie | Web | 17. září 2012 v 21:02 | Reagovat

[1]: * krásný ( ani z toho nemůžu psát jak se zozplývám =D)

3 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 18. září 2012 v 19:05 | Reagovat

Fantastiský! Měla by jsi psát povídky romantického žánru častěji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.