Jdu dál a nic mě nezastaví

27. srpna 2012 v 20:05 | Terka M. |  Týdenní témata
  • Tentokrát se bez keců dejte se do čtení!

***

Sedmnáctiletá Nella Spáleníková si to potichu, ale jistě našlapovala po zalesněné úzké cestičce přímo za svojí nejlepší kamarádkou Evou. Byla tma a toho se Nella bála. Bála se, že se do tmy nedostanou dál bez kamaráda, který je tam doprovodil.
Nella nemohla přestat myslet na jeho holé břicho z kterého se obrovskou rychlostí řinula krev z rány. Bylo to jako obrovská noční můra. Nejhorší věc, která se jí v jejím celkem mladém životě kdy stala.
Vidět mrtvolu kamaráda.
Kamaráda, kterého nadevše milovala, ale nikdy ho nemohla mít.
"Nello," zeptala se rozklepaně Eva "Já mám strach, že jsme se ztratily."
Nella ji dohnala tak, aby šla hned vedle ní a přátelsky ji objala.
"Neboj, Evo," pousmála se "Jsem tu s tebou a dostaneme se ven i přes jeho smrt."
"Neboli tvoje motto 'Jdu dál a nic mě nezastaví.'" ušklíbla se Eva.
Eva plakala.
Plakala, protože neměla ráda tmu.
Byla smutná, že někdo zabil jejího milovaného brášku, který byl pro ni vším. Když jí bylo sedm, zemřeli jim rodiče a ona zůstala sama se svým o tři roky starším bratrem, který z ní nespustil ani na malou chvíli oči. Bál se o ni. Nechtěl zůstat sám.

XXX

Za pár minut zazvonil Evě telefon.
Dívky se lekly, protože o telefonu ani jedna z nich nevěděla.
Eva si myslela, že ho má vybitý a Nella, že si ho ani nevzala. Ani jedna moc telefony nenosila. Byl docela nezvyk, když Evě zazvonil telefon.
"Proč si mi neřekla, že sis vzala telefon?!" vyjekla na ni Nella vzápětí.
"Myslela jsem, že ho mám vybitý." poklesla hlavou a vzala telefon do ruky.
Přijala hovor.
"Ahoj Evo, kde jsi?" zeptala se vystrašeně její babička u které byli všichni tři na prázdninách. Nemohli u ní bydlet, protože byla nemocná a vážně nemocná. Byla po mozkové mrtvici a vynechávala jí často pravá část mozku. Bydlela v domově důchodců.
"Ztratili jsme se, babi," přiznala Eva, ale zamlčela jí nepřítomnost jejího bratra "Nevíme, kde jsme."
"Dobrá, zavolám na policii a za chvilku se ozvu. Nechoďte nikam dál." upozornila je. Eva si uvědomila, že je to jedna z mála chvil, kdy je babička celkem normální. Měla strach, aby neřekla na policii nějakou blbost, ale slíbila jí, že počká tak to musí dodržet.
Za chvilku se opět ozvala, ale tentokrát s ní byla horší řeč než předtím a Eva raději zavěsila, jelikož už měla malou baterku. Chtěla, ať jí ještě vydrží, jak bude volat policii.
"Děje se něco?" zeptala se dispečerka policie ihned po pozdravu.
"Ztratily jsme se v lese a potřebujeme pomoct," otevřela se okamžitě Eva "Brzo se mi vybije mobil."
"Hm," ozvalo se nezajímavě z telefonu "Předám vám kolegu, dámy."
"Ztratily jsme se v lese a potřebujeme pomoct, lokalizujete naši pozici?" zeptala se už docela otráveně Eva.
"Jistě, je lokalizována. Už vás hledáme." usmál se do telefonu dispečer. Eva se do jeho hlasu ihned zamilovala.

XXX
"Haló!" ozvalo se za Nellynými zády ze tmy "To vy jste nám volaly?"
"Jo," přisvědčila Eva.
"Než jsme tu dorazili, museli jsme zachránit ještě tři další děvčata co se tu také ztratily." vysvětlil policista a hasič, co stál vedle něj jen kýval hlavou "Tak pojďte!" vyzve se konečně a dívky se vydají nazpátek.
"Pěkní chlapi tu jsou, že?" drkla Eva do Nelly a zašklebila se.
"Jasně!" souhlasila Nella "Já si beru toho hasiče." ukázala prstem na hasiče před nimi.
"Tak já toho policajta s vypracovanými svaly," řekla Eva když zaostřila na policistovi paže.
"Dobrý vkus," ozval se někdo za nimi a dívky začaly vysoce ječet.
"Co je?" zeptali se chlapi.
"Někdo tu-" snažila se říct Eva, ale Nella ji okřikla.
"Nic se neděje, jen snad," odpověděla mile Nella "Cítíme se celkem osaměle."
Jakmile to oba slyšeli, šli k děvčatům.
"Ne, já chci Vás," ukázala Nella na hasiče.
Hasič ji objal. "Nemusíš mi vykat, jsem Petr a patřím k osmnáctiletým dobrovolníkům." pošeptal jí do ucha a na obličeji se mu utvořil překrásný úsměv.
"Já jsem Nella," představila se "Kolik je jemu?" zeptala se na policistu.
"Devatenáct, proč?" nechápal Petr.
"Protože teď se baví s mojí kamarádkou," usmála se.
"Jmenuje se Martin a je to Slovák, každý den chodí do posilovny. Je to na něm poznat, viď?" řekl jí něco o mladém policistovi.
"To je." Přisvědčila Nella "Jaktože je policista?"
"Je tu na mimoškolní praxi," vysvětlí nakonec.
Nella Petra vzápětí zastaví a omotá se mu kolem krku, pak ho letmo políbila.
Chvíli se dívají do očí.
"Nello, nechceš zítra někam zajít?" pozval ji Petr na rande.
"Jasně, celkem ráda." usmála se na něj a dala mu jemný polibek.
"Máš krásný úsměv." polichotil Petr Nelle a ta se začervenala.
Pak na ně zavolal Martin, že už tam jsou.
Rozloučili se a domluvili si, kde se setkají.
Nelle bylo líto, když zapomněla na Marka, Eviného bratra, ale musela jít bez překážek dál a nesměla se ohlížet už dozadu. Nemohla se ani zastavit.
Nebyla ten typ, který kvůli klukovi kterého milovala brečela půl roku pro nic za nic.
Pokaždé se vzchopila rychle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 29. srpna 2012 v 16:06 | Reagovat

Tak z tohoto příběhu jsem vážně zmatená. Nejdřív mi to přišlo jako horor, pak zase jako nějaká romantika.

2 Kate Kate | Web | 29. srpna 2012 v 19:27 | Reagovat

Souhlasím s Kristýnou . Ten začátek vůbec a nějak mi to nedávalo smysl.

3 Terka Terka | Web | 30. srpna 2012 v 18:32 | Reagovat

[1]: Já jsem to původně chtěla udělat jako horor, ale pak se do toho zapletl ten hasič a policista a už z toho byla romantika... tak nějak jsem chtěla, ať je to k tomu TT 'Jdeme dál..'..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.